Hlavní navigace

Vyvarujte se Poděsů aneb Typologie lidí, kterým se v byznysu vyhýbejte obloukem

28. 4. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: www.shutterstock.com, podle licence: Rights Managed
Problematických osobnostních typů zřejmě najde každý ve svém okolí pěknou řádku. Nejen v práci. Vybíráme některé z nich a zvažujeme pár strategií přežití.

Vyvarujte se Poděsů! To je jedna z věcí, kterou důrazně doporučuje Julia Cameronová ve své knize Umělcova cesta (vyd. Maitrea 2009) zaměřené na rozvoj kreativity. Charismatický, avšak nezvladatelný, oplývající problémy, avšak s nedostatkem řešení, charakterizuje Poděsa. 

Ten podle ní na sebe potřebuje upoutávat pozornost a vytvářet dramatické situace, má nesmyslné požadavky, podkopává denní program lidí okolo sebe a sabotuje je, porušuje dohody a nedodržuje domluvené termíny, protože nesnáší časové plány a řád, obviňuje ostatní… A nic z toho samozřejmě nepřizná, respektive mu připadá, že na to má plné právo. Sama sice autorka praktiky Poděsů demonstruje na příkladech slavných filmových režisérů, ale je klidně možné, že jeden Poděs sedí vedle v kanceláři nebo spí ve stejné posteli.

Ilustrační obrázek
Autor: www.shutterstock.com, podle licence: Rights Managed

Ilustrační obrázek

Strategie přežití: Změna není z vnějšku možná, často nejlepší je se s takovým člověkem prostě rozloučit, v podnikání i v životě.

Čtěte také: Jak vyhodit zaměstnance a neporušit přitom zákon?

Mluvení, má láska

Ovšem typů lidí, které je radno si v práci i mimo ní spíš držet v bezpečné vzdálenosti od těla, je mnohem víc. Chorobné lháře nebo Chytráky, kteří vždy najdou způsob, jak si přilepšit na úkor ostatních, snad ani není třeba zmiňovat. Ovšem Mluvka a Slibotechna či Chvástavec už si svůj odstavec zaslouží.

Mluvka se hodně chvástá, hodně toho namluví a mluví moc rád, ale „skutek utek“, slova nepřevádí v činy. Slibotechna bývá jeho druhou tváří. Hodně toho naslibuje, ale své sliby neplní. V byznyse je práce s takovým člověkem náročná na čas, na nervy i na peníze. Obliba řečnění je přitom, zdá se, v naší kultuře docela vysoká. Nekonečné porady bez jasné agendy, hodinové rozpravy bez jasně zachycených závěrečných cílů a přesně vyjádřených odpovědností za jejich splnění… Kdo by to odněkud neznal?

Čtěte také: 3 osvědčené způsoby, jak ještě lépe pracovat se svými cíli

Strategie přežití: Může pomoci vědomá práce – například porady vestoje, s jasně předem daným časovým rámcem, směřující ke srozumitelným cílům a akčním plánům, striktně zaměřené na to, aby věci skutečně posouvaly dopředu. Mluvka a Slibotechna se pak vytříbí od těch, co na této vlně jedou jen proto, že jsou bezradní a nikdo je nenavedl na to, jak dělat věci jinak. Ovšem skutečný Mluvka si svůj prostor a strategii i potom rychle najde a Slibotechna dál nebude plnit ani sebelepší a sebejasnější akční plány.

Od manipulace k fňukání

Existuje nepřeberné množství typologií problémových šéfů nebo zaměstnanců a jejich studium je poměrně užitečné. Defiluje tu Narcis, Manipulátor, Soutěživec, Workoholik Zbabělec (jak třeba šéfy potížisty popsal portál Jobs.cz) – a každý si může doplnit svoje další typy, jak je vysledoval ve svém okolí. Je třeba je popisovat? Stručně: Narcis je soustředěný na sebe, Manipulátor používá manipulaci k tomu, aby dostal lidi tam, kde je potřebuje mít, a ignoruje přímou otevřenou komunikaci. Soutěživec je v zajetí neustálého porovnávání a poměřování sil. Workoholik je ten, co svým zaměstnancům volá v deset hodin večer, o víkendu nebo o dovolené, protože potřebuje řešit pracovní záležitosti a nerespektuje čas ani osobní hranice, Zbabělec sice sedí na šéfovské židli, ale odpovědnosti se bojí jako čert kříže.

Fňukna (v obou mluvnických rodech) nebo Věčný stěžovatel je další kandidát na cenu Otrava roku. Stížnosti, vzdychání, hroucení pod tíhou běžných úkolů – a to hlavně ve snaze upoutat na sebe pozornost. Nebo vzbudit lítost. Nebo hodit práci na ostatní. Nebo si pro sebe vymoci lepší podmínky. Nebo…

Někdy je problematičnost hlavně otázkou míry. Je skvělé být Vizionář, potíž (hlavně pro okolí) je být Megaloman. Je užitečné být Realista, je omezující být Přízemní škarohlíd nebo Věčný negativista či Ten, kdo nenávidí změnu neboli Ultrakonzervativec. Je fajn mít v týmu Kritika schopného dávat dobře směřovanou a v důsledku rozvíjející zpětnou vazbu, je unavující denně bojovat s Rejpalem nebo notorickým Prudilem, který nenechá nit suchou ani na plánech, ani na nápadech, a dokonce ani na kolezích nebo na klientech. Mimochodem, když americký řečník a spisovatel Thomas C. Corley prozkoumal milionáře, konstatoval na svém blogu Richhabits.net: Až na výjimky byli milionáři v mé studii ve své podstatě optimisté. 71 procent jich bylo v životě vděčných a optimistických.

Strategie přežití: Vyplatí se být ostražitý, myslet na sebe a své potřeby, hlídat si své hranice, umět říci ne, nenechat se vtáhnout do hry, kterou ve svůj prospěch rozehrává někdo jiný, a nebrat si nic osobně.

Čtěte také: Jak poskytovat zpětnou vazbu? Vždycky nastražte čtyři uši

Z nesnesitelného zázračně snesitelným

Může se stát, že se ve firmě některý z nesnesitelných stane snesitelným, dokonce vynikajícím, prostě tím, že začne pracovat na jiné pozici, na jiném projektu či v jiném týmu a podstoupí k tomu ještě třeba nějaký specifický intenzivní trénink. Otázka však je, jestli jeho kvality a potenciál jsou skutečně tak velké, že se takový postup vyplatí (a analogicky je o tom možné hovořit opět i v soukromí). Je také třeba přijmout, že na různé typy lidí každý reaguje různě, a to zase podle své vlastní profilace a směřování.

Psycholog John L. Holland vypracoval šest osobnostních typů (tendencí, směřování), které se poměrně běžně využívají v oblasti kariéry: typ realistický (řemeslný a technicky zdatný), intelektuální (zvídavý a zkoumající), umělecký a tvořivý, sociální (vychovávající a pečující), podnikavý (vůdčí a prodávající), konvenční (uspořádávající a spravující). Lidé většinou (a naštěstí) nejsou jednoznačně zařaditelní, ale některé směřování u nich převládá, jiné je naopak marginální, nebo v sobě vyvažují více tendencí.

Lidé na správném místě

Je velmi dobře možné si v praxi představit potíže, jaké mohou jednotlivé typy způsobit v práci, v níž nejsou na svém místě. A jak velkou frustraci a ztrátu smyslu budou s velkou pravděpodobností sami pociťovat, když nebudou mít možnost své dominantní směřování (možný základ svého potenciálu) uplatnit a rozvinout. To je důvod, proč je užitečné zacházet s jakoukoliv typologií opatrně a jít dál, za prvoplánové škatulkování.

Brand24

Čtěte také: 5 tipů, jak se vyhnout pracovnímu stresu

Strategie přežití: Někdy je řešením změna prostředí a podmínek, něco lze posunout či změnit různými metodami osobního rozvoje, zpětnou vazbou, školením, tréninkem. Což nemění nic na tom, že na neřešitelné extrémy je lepší zareagovat spíš instinktivně a nezdržovat se dlouhým a vyčerpávajícím hloubáním a zkoušením. – Útok (ve firmě například výpověď zaměstnanci) nebo útěk (třeba výpověď od nesnesitelného šéfa).

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).