3 mýty o ženách v podnikání aneb Jak je muži stále podceňují

Žena je jemná okrasa. Žena je podnikatel. Žena patří k plotně. O tom se ženám rozhodně nesnilo. Jsme pokrytecky hrdí na svůj rozum, přesto živíme otřepané mýty.

Myšlenková schémata, jaká vládnou v současné české společnosti, dobře demonstrují aktuální případ nerovného odměňování žen a mužů za stejnou práci na totožném pracovním místě. Po apelu ombudsmanky se začne nerovným odměňováním zabývat inspektorát práce. Jak? Samozřejmě způsobem sobě vlastním – kontrolami ve firmách. Kontrolovat, pokutovat. 

Ilustrační obrázek
Autor: www.shutterstock.com, podle licence: Rights Managed

Ilustrační obrázek

Z takového postupu, zdá se, se v Česku stává preferovaný způsob řešení společenských problémů a palčivých celospolečenských témat. Prevence? Osvěta? Vzdělávání v dané problematice? To je moc složité, příliš subtilní, zdlouhavé. Systém kontrola – pokuta je srozumitelný, tváří se dostatečně tvrdě, aby na něj skočili i z hlediska samostatného myšlení línější voliči. A pro útlocitnost v Česku, jak se výmluvně ukazuje nad tématem uprchlíků, už dávno moc volného prostoru není. Škoda, že se do toho zapojila i ombudsmanka.

Čtěte také: Kdyby měly mámy dobrý flek, do podnikání se vždycky nehrnou

Kontrolovat, pokutovat. Viz například volání ministra dopravy po přísnějších trestech pro řidiče (co na tom, že podle expertů jsou nadprůměrně stresovaní špatným stavem silnic a chaotickými uzavírkami), viz exemplární zavedení elektronické evidence tržeb, které zřejmě nejhůř dopadne na nejmenší podnikatele. Je to tak důležité? Tam, kde je silný odpor, postupuje se nyní v parlamentu silou. Oko za oko, zub za zub. Přitom naše výzva by měla být úplně opačná: kultivovat citlivost a učit se rozlišovat. Příležitostí pro to je i téma žen a mužů.

Mýtus 1.: Žena je třešnička na dortu, okrasa a dekorace

Vítám zde i naše dámy a jsem moc rád, že svou krásou ozdobí náš dnešní kulatý stůl. Tak svého času pravidelně začínala jedna nejmenovaná akce, na níž se scházeli podnikatelky (minimálně) a podnikatelé (hojně), aby společně večeřeli a diskutovali s hosty, často s lidmi z vyšších politických pater. Květinky se zasmály, pánové se po nich zálibně podívali a muž, který držel úvodní slovo, mohl s dobrým pocitem gentlemana pokračovat. Nikdo neprotestoval, nikdo se od stolu nezvedl, nikomu to zřejmě nebylo divné.

Vláda již udělala mnoho kroků, aby inspirovala a podpořila ženy k vytvoření a růstu jejich vlastního byznysu, pochlubila se vláda, ovšem ta britská, konkrétně její departement zaměřený na byznys, inovace a dovednosti (skills), když před rokem zveřejnila na svém webu zprávu Inkluzivní podpora žen v podnikání (pozor, inkluze!). A konstatovala, že v britské ekonomice mohou hrát ženy ještě větší roli než nyní, je však třeba se o to zasadit. Podpora znamená v britském případě třeba šíření a dostupnost informací, ale také investované peníze – například milion liber pro nadaci, která podporuje ženské podnikání. Zprávu tehdy mimochodem vypracovala a zveřejnila vládní ambasadorka pro ženy v podnikání.

Čtěte také: Poslední zhasne? OSVČ hlavních působí v Česku nejméně od roku 2009

Česká politická reprezentace, hlavně ta skeptická k Evropské unii, ráda po Británii pošilhává, někdy to vypadá, že jsme vlastně taková malá Británie obkroužená domáckou hradbou českých hor – které nám zřejmě brání v rozhledu. Rádi si namlouváme, že bychom se obešli bez Unie a že nám v tom hrdá Británie se svým kritickým postojem může být vzorem. Možná bychom v inspiraci mohli trochu přehodit výhybku. A místo nerealistického snění o Česku jako ostrovu bez Unie okrášleném nádhernými ženami bychom se mohli zaměřit na praktické politiky a podpůrné programy věnované třeba i podnikání žen a jejich větší roli v ekonomice.

Mýtus 2.: Nazývejme je „podnikatel“, ony to pochopí

Nebo bychom mohli v Česku zkusit to, co britská zpráva popisuje jako potřebu mluvit inkluzivně. Tedy ani v jazyce nikoho nevylučovat a i na vládním webu Business is Great důsledně a rovnocenným způsobem oslovovat obě podnikatelská pohlaví (minimálně obě, dodejme). To by mohlo být poučením pro samotné podnikatele i pro demokratickou politickou reprezentaci u nás.

Dne 14. prosince 2015 byl na zasedání Plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody České republiky projednán Akční plán podpory malých a středních podnikatelů na rok 2016, informovalo loni v prosinci naše ministerstvo průmyslu a obchodu. Koho tedy bude letos podporovat? Jenom podnikatele? Nebo dokonce také podnikatelky? Každopádně v celém dokumentu se o „podnikatelce“ nemluví ani jedinkrát a o ženě jakbysmet.

To mi připomíná, jak jsem nedávno opravovala popisek u svého jména. Bylo tam napsáno, že jsem „nezávislý expert“- autor popisku toho asi věděl víc než já a určitě to myslel dobře. Čeština je v tomhle otravná, protože pro mnohá množná čísla automaticky používá mužské tvary. Jenže dokud nepochopíme, v čem je to zrádné a proč si na to dávat pozor, a dokud i ministerstva nepůjdou příkladem, moc daleko se neposuneme.

Čtěte také: Inspirujte se dobře fungujícími kampaněmi. Poradí vám jejich tvůrci

A ještě jedna nejen jazykovědná historka ze života. Na nedávné konferenci Ženy ženou, muži můžou vyprávěla učitelka ze základní školy, jak její žákyně obdržely „průkaz cyklisty“. Byly dost zklamané, opřely se do toho a psaly dopisy odpovědnému muži. Jak by se pánovi líbilo, kdyby slavnostně získal „průkaz cyklistky“? Šel by se s ním rychle všem pochlubit? Nadšený by nebyl. Výsledek je, že se snad v příští várce budou tisknout průkazy pro cyklisty i pro cyklistky.

Mýtus 3., nejotřepanější: Ženy patří k plotně

Jsou jistě ženy tak šťastné, že tuhle větu nikdy ani milimetrem ucha nezaslechly. A jsou jistě muži, kteří si ji nikdy ani jedním mozkovým závitem nepomysleli. Já už tuhle větu párkrát slyšela, když jsem mluvila o svém podnikání, o podnikání jiných žen, o ženách ve veřejném prostoru nebo ve vysokých funkcích s rozhodovacími pravomocemi (takových žen je v Česku málo). Většinou ji dotyční muži doprovodili dovětkem: To je přeci vtip. Nebo douškou o tom, jak mají ženy ve skutečnosti rádi a jak si jich váží. A pak jsme se měli společně zasmát, vesele a chápavě.

V době pařížského útoku na Charlie Hebdo začínal spisovatel Michel Houellebecq propagovat svou novou knihu, která vyšla mezitím v českém překladu jako Podvolení. Sleduje v ní, jak ve francouzských volbách v ne příliš vzdálené budoucnosti zvítězí islámská strana. Volí ji průměrní i nadprůměrní Francouzi, volí ji zřejmě i Francouzky, sám Houellebecq v příběhu sleduje hlavně univerzitní prostředí. Hodně blízká je strana a její politika mužům, protože jim zajistí privilegované postavení ve společnosti, finanční stabilitu a v závislosti na ekonomickém postavení jednu i více poslušných manželek, které budou všestranně pečovat o muže i jeho domácnost. Z žen zase sejme břímě starosti o sebe a svou obživu, dá jim jistotu domácnosti a umožní jim věnovat se rodině a dětem, tedy vrátí je na jejich pravé místo. Konverze je formalita. Žánr knihy? Prý politická sci-fi.

Čtěte také: Jak doma dělat masérku a neotravovat se s úřady

U činností jako je úklid, nákup potravin a péče o děti by ženy více než muži byly pro rozdělení mezi oba partnery, zatímco muži si myslí víc než ženy, že by se jim měly věnovat spíše ženy. Vaření považují muži ještě více za činnost ženskou – podle 81 % mužů by vařit měla především žena. Tolik výzkum zaměřený na rozdělení rolí v rodině, který v roce 2003 realizovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. Jiný výzkum, který organizace STEM věnovala podobné otázce v loňském roce, dopadl už přeci jen trochu jinak. Vloni 58 % lidí v průzkumu nesouhlasilo s tradičním rozdělením rolí v rodině, kdy muž má na starosti finanční zajištění a žena péči o domácnost. Výsledek se změnil oproti minulým rokům hlavně proto, že se posunuly názory mužů. (Takže by preferovali, aby měla na starosti všechno žena? – Promiňte, to jenom trochu rýpu.)

Je 58 procent pohledem podnikatelek dobrý výsledek nebo špatný? Chrání je takový výsledek před pověstnou druhou směnou? A poukazuje takový výsledek na to, že by slábl společenský tlak, který lidem vnucuje „jejich pravé místo“? Myslím, že skutečná změna přijde teprve tehdy, až žena povede českou vládu, ministerstvo financí, zahraničních věcí, vnitra a průmyslu a obchodu, Českou národní banku, Českou televizi, nebo alespoň jeden z celostátních deníků a nebude to nutně předmětem palcových titulků. Protože to bude úplně běžné. Protože bude běžné, že ženy patří jen tam, kam ony samotné patřit chtějí, nikoliv tam, kam je kdokoliv, včetně mužů, tlačí. Teprve pak si i podnikatelky pořádně vydechnou.

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení: Měření a vyhodnocování kampaní

  •  
    Jak připravit a plánovat kampaně
  • Jak vyhodnocovat a využít důležité metriky
  • Jak to dělat u různých obchodních aktivit

Detailní informace o školení Měření a vyhodnocování kampaní»

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+