Tak čtu a dívám se, kdopak se to holedbá, že se má nejlépe, jak se kdy měl - a on to ředitel jakéhosi odboru u prosperující společnosti Home Credit. Inu, aby se člověk s takovým zaměstnáním neměl dobře, že… To už by naše země musela být úplně na huntě, aby se i ředitelé měli zle (jenže bohužel nemůžeme být všichni ředitelé).
Z článku jsem pochopila, že autor prostě nevěří, že by se v ČR někdo mohl mít špatně, a že ty, kteří to o sobě přece jen tvrdí, považuje za zapšklé remcaly, co se ve skutečnosti mají jak prasata v žitě a nadávají na stávající poměry jen proto, že je pálí dobré bydlo. Věřím, že někdo jako on se s lidmi, kteří se doopravdy mají špatně (nebo alespoň podstatně méně dobře než on sám), v běžném životě nesetkává, přece jen nepatří do jeho sociální vrstvy. A jak praví známé české přísloví: "sytý hladovému nevěří".
Bohužel se obávám, že úvaha: "jak by se někdo mohl u nás mít špatně, když JÁ se tu mám tak dobře?", tak úplně nefunguje. Já se naopak ve svém okolí setkávám s převahou lidí, kteří se nemají moc dobře a kteří na otázky položené v závěru článku musí odpovědět záporně: "Ne, nemám kde pracovat, protože krachla další fabrika, v níž jsem pracoval a Praha není nafukovací. Ne, nejsem schopen uživit svou rodinu, i když dřu jako kůň." Podle autora tito lidé neexistují, případně lžou. Možná by neuškodilo, kdyby se autor místo kázání nám prolhaným stěžovatelům raději zamyslel nad tím, jak je možné, že firma, v níž pracuje, má stále dost zájemců o půjčky na cokoli, když podle něj se lidé v ČR mají prostě skvěle a peněz mají jako šlupek - proč si tedy musí vylepšovat rodinný rozpočet půjčkami?
