Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Díky Bohu za poplatky u lékaře!

Autor: 258398
Daniel Morávek

Na rozdíl od nemocenské rozhodl Ústavní soud tento týden ve prospěch ministra zdravotnictví. Poplatky tak zůstavají i nadále. A nadále nám pomáhají si uvědomit, že všechno něco stojí. A to se týká i zdraví.

Ústavní soud tento týden rozhodl o tom, že poplatky u lékaře zůstávají i dále v platnosti. Zatímco před měsícem se soud přiklonil k „žalobcům“ a zrušil neproplácení prvních dnů nemoci, tentokrát podpořil reformu ministerstva zdravotnictví a poplatky ponechal. Současně vzkázal politikům, ať o případných změnách rozhodne parlament. A udělal dobře.

Argumenty poslanců z řad ČSSD a KSČM, které útočí na vládní reformu, jsou vesměs populistické. Ne proto, že obě levicové strany tvrdily, že v Listině základních práv a svobod je zakotvena v rámci zdravotního pojištění bezplatná zdravotní péče a že poplatky toto ústavní právo porušují. Nýbrž proto, jak opoziční strany otázku poplatků prezentovaly a především, jak stále prezentují. Staví proti sobě imaginární model bezplatného zdravotnictví (které nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude), za který orodují oni, altruističtí opoziční poslanci, a model zdravotnictví, ve kterém za stejné služby musí pacienti přímo platit a který dle nich zosobňuje současný ministr zdravotnictví.

Pokud postavíte koholi před problém platit či neplatit a dostat za to stejnou službu, každý se logicky rozhodne pro neplatit. Pokud je problém zdravotnictví ukazován v tomto světle, je pak pochopitelný výsledek, že většina obyvatel se staví proti poplatkům u lékaře. Vždy většina lidí bude proti tomu, aby cokoli dávala přímo ze své kapsy.

Jenže realita má k této představě samozřejmě daleko. Nic není zdarma a samozřejmě ani zdravotnictví. Současný systém veřejného zdravotního pojištění levici v jejím populismu jen nahrává. Lidem se peníze rovnou strhnou ze mzdy, díky tomu je nemusejí zpětně vydávat či jimi přímo platit a nejsou tak vystaveni psychologickému efektu, že musí platit. Naopak díky tomu, že jim stát strhává jisté procento ze mzdy, to tolik nemrzí, jelikož ty peníze nikdy nedostali lidé na ruku a někteří si ani neuvědomují, že jim nějaké peníze stát uzmul.

Stát se tak v podstatě chová podle pořekadla „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Stát pochopitelně není nějaká samostatná soběstačná a oddělená instituce s vlastními zdroji. Stát může jen hospodařit s tím, co mu občané povinně sami odevzdají. Stát nedělá charitu, nýbrž jen vrací, a to neefektivně, peníze zpět občanům ve formě např. placené péče. Stát nedává tzv. „obědy zdarma“. To vědí i opoziční politici, přesto na veřejnosti prezentují zcela opačné věci. Na současných preferencích politických stran je vidět, že tato falešná politika slaví úspěch.

FIN17_soulejova2

Důvodem je, že lidé věří, že jim stát na rozdíl od soukromých podniků dá s radostí oběd zdarma. Věří, že stát má přece dost peněz na to, aby jim zaplatil ošetření. Poplatky u lékaře měly především odradit lidi od zbytečného navštěvování ordinací a plýtvání prostředky. Oproti tomu se vybrané a ušetřené prostředky dají poté použít na léčbu vážných onemocnění, která potřebují větší finanční obnos. A to se dle prvních výsledků skutečně podařilo. Stejně jako neproplácení nemocenské v prvních dnech snížilo nemocnost u zaměstnanců až o pětinu. Díky Bohu, že aspoň poplatky nám prozatím zůstaly. 30 Kč opravdu nikoho nepoškodí a lidem si umožní uvědomit, že všechny služby, i lékařské, něco stojí.

Daniel Morávek

Našli jste v článku chybu?
1. 6. 2008 13:54
Dobrý den, pokud je z mého příspěvku vyplývá, že jsem nikdy nebyl v nemocnici a že jsem bez zdravotních potíží, tak se omlouvám, ale není tomu tak. V nemocnici jsem byl a ne jednou. A zdravotní potíže mám celkem pravidelně. S pozdravem Daniel Morávek
1. 6. 2008 11:00
Marv (neregistrovaný)
Jak se uvádí v článku, vybrané peníze na pojištění jsou vynakládány neefektivně. Místo, aby se vyřešilo jejich mrhání, tak se raději budou obírat občané o další peníze. Úžasný přistup.