Názory k článku
Ivo Toman: Zaměstnanci netouží primárně po penězích, ale po uznání

pošlete mi prosím deset svářečů - já jim každému dám formální funkci generálního ředitele, každého 2x denně pochválím, a nedám mu peníze.

Souhlasim. Ja jako zamestnanec chci primarne penize, z pocitu uznani a informovanosti se nenajim :-) Taktez ty lepsi vztahy s manazery - to uz je ROFL.

Asi by se clanek mel prejmenovat na: "V Singapuru lidi pracuji pro pocit uznani, usmev a lepsi vztahy s manazery, penize nepotrebuji" :-))

Přesně tak. Předposlední práci jsem opustil právě kvůli penězům. Jinak se šéfy jsem měl extrémně dobrý vztah (byla to taková rodinná firma), ale prachy jsou prachy.

Pokud to můžu hodnotit podle sebe, tak:
1) peníze, kde upřednostňuji stálý plat, před náhodnými odměnami (výší i periodicitou)
2) smysluplná práce, kde vím proč co dělám
3) vztahy ve firmě - ale bohatě mi stačí, pokud mě někdo zbytečně neobtěžuje - ideální je tzv. samostatná práce (dostanu úkol a je můj problém jak ho vyřeším). Takže ideální vztah s manažerem je takový, kdy když vše funguje jak má tak po mě nic nechce a já po něm taky ne

To vas přejde. Lidé drží hubu a jsou rádi, že mají aspoň nějakou práci. Dost často dělá šéfa ten, co neumí ani dělat tu práci, ani řídit, zato se svou funkcí totálně zhloupne. Nejdůležitější je nevyčnívat a udržet si židli. (Pokud vidíte svého šéfa nebo politika, je to podobnost čistě náhodná.)

Zvláštní, že jsem se pochvaly dočkal jen od šéfa, od kterého by to nikdo nečekal. Peníze, pokud není moc velký rozdíl, jdou bokem, když se v práci necítíte dobře. Ale místo nevyměníte. To snad nen ve velkých městech, kde se člověk víc chytne.

S touto myšlenkou, a sice že člověk potřebuje uznání a pocit důležitosti přišel před mnoha lety Dale Carnegie a krásně o tom píše ve svých knížkách. Naprosto souhlasím.
A k ostatním komentářům jen tolik: každému se lépe pracuje, je-li za práci pochválen a má-li pocit že si ho jeho nadřízení a kolegové považují...

Spravuj si mindrák někde jinde.