Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Ivo Toman: Pokud lidé nedělají to, co chcete vy, vyměňte je

Autor: 244086
Redakce

Pokud lidé nedělají to, co chcete, vyměňte je. Dospělé lidi nezměníte a stejně tak nedokážete předělat neschopné lidi ve schopné, říká podnikatel Ivo Toman.

Určitě jste v televizi viděli nějaké kriminálky, nebo je četli. Pokud poručík Columbo nebo jiný detektiv hledá vraha, co ho vždy zajímá? Motiv. Důvod, proč to někdo udělal. Co ho k tomu motivovalo. Vždy máme nějaké motivy, které způsobují, že něco děláme. Přitom každého motivuje něco jiného. I vy, máte-li nějaké podřízené, často přemýšlíte, proč nejsou motivovaní?

Jenže oni jsou motivovaní! Každý člověk je nějak motivovaný. I ten, který ve vaší firmě krade. On ve vaší firmě nedělá to, co má a jak má. Tam není motivovaný. Pak ale jde domů a během čtyř hodin se každý den „strhá“ na své zahradě. Nebo kutí v garáži. Nebo chodí na ryby. On je motivovaný, ale ne k práci pro vás. Motivuje ho něco jiného, než chcete vy. Má prostě jiné motivy. Má jiný směr. Zapamatujte si slovo směr. Čtěte také: Naučte se být uznávaným šéfem, přečtěte si 9 užitečných pravidel

My všichni máme nějaké motivy. Problémy nastanou, když se motivy jiných lidí nekryjí s vašimi a současně jste členy stejné skupiny. Pak se snažíte přesvědčit jiné lidi, aby chtěli to, co chcete vy. Jenže to dlouhodobě nefunguje. Pokud lidé nedělají to, co chcete vy, vyměňte je. Proč navrhuji tak tvrdé řešení?

Ze tří důvodů:

  1. Protože dospělé lidi nezměníte.
  2. Protože také nedokážete předělat neschopné lidi ve schopné. To prostě nejde. Budete-li mne nutit hrát na kytaru, naučíte mne pár akordů. Ale já na to nemám talent! Nemám hudební sluch. Budu podprůměrný nebo nanejvýš průměrný hráč.
  3. Protože to mám ověřené v praxi. Měl jsem pod sebou tisíce prodejců. V několika firmách a v několika zemích. Mohu srovnávat.

Prostudoval jsem hodně knih, abych zjistil, co se tam píše o motivaci. Našel jsem v nich mnoho věcí, které se učí na vysokých školách a v různých kurzech. Podívejte se na příklad, kdy jsou lidé přímo obelháváni (možná nevědomě) našimi profesory ze škol. V učebnici jedné pražské vysoké školy je následující tabulka.

Motivace podřízených
Vnitřní motivy Vnější motivy
Dosažený výsledek Finanční odměny
Zajímavá a zábavná činnost Zaměstnanecké výhody
Osobní růst Pochvala a uznání
Společenský význam práce Povýšení
Společenské postavení Zahraniční cesty

Tato tabulka říká, že lidé mají vnitřní motivy a vnější motivy. Vnitřní motivy vidíte na levé straně a vnější napravo. Na základě této tabulky máte vést personalistiku své firmy. To se učí na vysoké škole. Když to nebudete umět, vyhodí vás z ní. Jenže já s tím vůbec nesouhlasím. Takový učebnicový přístup vůbec nefunguje. Je to úplná hloupost. Vyrostl jsem v době socialismu mezi horníky na Karvinsku. Tak se podívejme, jak to vypadalo podle této tabulky:

Vnitřní motivy:

Dosažený výsledek – výsledky měli. Neustále „trhali“ rekordy.
Zajímavá a zábavná činnost – to jejich práce moc nesplňovala, tak se jim alespoň zpříjemňoval zbytek života. Měli dost hospod. Slavil se Den horníků, pořádalo se hodně kulturních akcí.
Osobní růst – i horníci chodili na školení. Pravda, často se to zvrhlo v „chlastačku“, ale školení měli.
Společenský význam práce a společenské postavení – pamatujete si na heslo „Já jsem horník, kdo je víc?“, na Ocelové srdce republiky a jiné propagandistické žvásty? Horníci tehdy měli vysoké společenské postavení.

Vnější motivy:

Finanční odměny – horníci měli nejvyšší průměrné platy mezi dělníky v celém Československu.
Zaměstnanecké výhody – ty měli obrovské. Jídla i oblečení dostávali tolik, že tím plýtvali. Pokud jste se šachtě upsali na 10 let, nemuseli jste ani narukovat na vojnu. Navíc jste rychle dostali byt, na který jiní lidé čekali dlouhá léta.
Pochvala a uznání – neustále se rozdávaly nějaké řády práce, vyznamenání a prémie.
Povýšení – to bylo jako v každé jiné práci. I mezi horníky byli mistři – štajgři.
Zahraniční cesty – můj otec byl horník. Za komunistů byl třikrát v Jugoslávii, to se normálním lidem nepovedlo ani jednou.

To všechno se horníkům poskytlo. A výsledek? Stejně většinou nebyli loajální. Stejně se „ulejvali“, když mohli. A mnozí také stejně svou šachtu okrádali. Takže podle mne tato tabulka naše mladé studenty jen „kazí“. Čtěte více: Ivo Toman: Motivace zvenčí je jako smrad

Motivace je vždy s něčím spojená

Tyto školní teorie v praxi za socialismu neplatily. Stejně tak neplatí ani nyní v kapitalismu. Společenské zřízení se sice změnilo, ale lidská povaha se nemění. Navíc nemůžeme k lidem přistupovat stejně. Mezi lidmi v práci jsou velké rozdíly. Věkové třeba i přes třicet let. Jsou to muži i ženy, cholerici i flegmatici, alkoholici i abstinenti atd.

Chceme-li uspokojit nějakou potřebu, říkáme, že jsme motivováni k nějakému jednání. V odborné literatuře se píše, že člověk obvykle upřednostňuje uspokojování potřeb na nižší úrovni před potřebami nacházejícími se hierarchicky výše. S tím však nesouhlasím. Například spousta modelek tak touží po uznání a slávě (sociální potřeby), že kvůli tomu nejedí (základní potřeba). Tím popírají základní potřebu přežít.

V přírodě vše směřuje od nerovnováhy k rovnováze. Pouze člověk směřuje často od rovnováhy k nerovnováze. Sám se dokáže vytočit. Sám se také dostane z klidu do vysokého pracovního nasazení. Z hlediska přírody jde vlastně o výjimku. Proč lidé také nejednají podle přírodních zákonů? Nevím. Kdyby to tak bylo, asi by to bylo pro nás všechny jednodušší. Lidé by byli klidnější, spokojenější. Ale také by to byla hrozná nuda.

Motivace sama o sobě je prázdný pojem. Motivace je vždy s něčím spojená. V každém okamžiku si vybíráme z více možností, co právě budeme dělat. Co si vybereme a proč – to určuje právě motivace. Motivy jsou vnitřní síly s různou velikostí a různými směry. Všichni máme mnoho různých motivů. Ty na nás působí různými silami a my se je snažíme uspokojovat.

Při porušení rovnováhy v organismu nadbytkem (nebo nedostatkem) něčeho vzniká napětí. Napětí vyvolá snahu o jeho snížení. Jakmile snížení napětí nastane, za nějakou dobu zase dojde k novému napětí. Tento cyklus vzniku a uspokojování potřeb se stále opakuje.

Na vnější motivaci zapomeňte, protože buď nefunguje, anebo jen krátce. Zůstala nám vnitřní motivace – kladná nebo záporná. Co myslíte, která z nich funguje lépe?

Fungují obě. Hodně záleží jak na konkrétní situaci, tak také na vašem okamžitém vnitřním rozpoložení. Splnit si své životní cíle je kladné. Jenže také nás žene touha někomu to „nandat“. Ať nám jiní závidí. Ať puknou zlostí apod. Nejde o nic kladného. Ale musí to být dostatečně silné. Čtěte více: 7 tipů, jak komunikovat s úředníkem bez ztráty nervů

Jde tedy o:

EBF17 tip Šulák

  • velikost;
  • to, že vždy rozhoduje motivace vnitřní.

Motivace je prostě vůle jednat. Jde o vnitřní sílu směřující k dosažení nějakého cíle.

Úryvek z knihy Motivace zvenčí je jako smrad. Více informací o knize: www.jak-vydelat.cz
Autor: Ivo Toman, podnikatel, školitel, zakladatel společnosti TAXUS International, která funguje jako marketingová laboratoř. Napsal sedm knih, ve kterých se zabývá marketingem, psychologií a motivací. Od narození trpí Touretteovým syndromem, který způsobuje viditelné i slyšitelné tiky. V šesti letech navíc onemocněl meningitidou a pravou stranu těla má méně vyvinutou.

Foto: www.isifa.com

Našli jste v článku chybu?