Psal se rok 1993, kdy jsem pracoval v pražské Citibank a s několika svými kolegy jsem začal pravidelně hrát golf, který mě naprosto pohltil. A co se nestalo? Moje touha po hraní tohoto sportu mě dostala až na titulní stranu deníku Wall Street Journal. Nesnažím se zde propagovat svůj mediální úspěch, ale spíš okamžik, který vás sice může vznést až na nejvyšší bod vesmíru, ale skrývalo se za ním něco, co byste vlastně ani nečekali.
Výstavba golfového hřiště na Karlštejně byla tehdy teprve na začátku, a tak hráčům nabízeli provizorní prostory v areálu spartakiádního stadiónu na Strahově. Když jsme tam přišli na první hodinu, museli jsme chvíli čekat na recepci, než náš trenér skončí předchozí trénink. Vedle mě seděl mladý chlapík, Angličan, tak jsem se s ním dal do řeči. Říkal, že je evropským zpravodajem The Wall Street Journal, a jestli by se mě mohl zeptat na pár otázek. Odpověděl jsem mu, když to nebude spojeno s byznysem, tak ať se klidně zeptá.
O několik týdnů později mi začali volat moji kolegové ze Citibank z celé Evropy, zda jsem viděl titulní stranu Wall Street Journal, a pokud ještě ne, tak ať se na ni hned podívám. Tušil jsem určitou zradu. A také že ano. Titulek článku zněl “Prague Yuppies“ (do češtiny volně přeloženo – mladí úspěšní lidé vydělávající hodně peněz) a text byl následující: Jan Vinter, relationship manager pražské Citibank se rozhodl zlepšit si svou prestiž hraním golfu. První rána, netrefil se, druhá, trefil se a třetí již letěla několika metrů.
Ponechme stranou, že to nebyla pravda. Zdrcující úder totiž přišel až záhy, ke konci článku. Připomínám jen, že bylo léto roku 1993 a tehdejší premiér Václav Klaus byl na vrcholu své politické moci. A já se v respektovaném The Wall Street Journal v závěru článku o sobě dočetl toto: Václav Klaus má vše po čem kdy toužil, politickou moc …, ale nemá to, co má Jan Vinter ze Citibank – zlaté členství v klubu Karlštejn (USD 60,000,–).
To, že jsem nikdy členství, natož zlaté v klubu Karlštejn, neměl, a ani jsem po něm nikdy netoužil, už nikoho nezajímalo a asi už nikdy nikoho zajímat nebude. Mnoho mých známých a tehdejších nadřízených si ale dodnes pamatuje, že díky golfu jsem se na čas – alespoň do příštího vydání The Wall Street Journal – stal pro Evropu ikonou českého yuppies.
