Hlavní navigace

Jak se (ne)stát workholikem

Autor: 244974
Lucie Domanská

Práce, práce, práce. Neumíte myslet téměř na nic jiného, než na ni. O víkendu nedokážete v klidu zamáčknout budík a spát dál. Na všechny, kdo se vás snaží od práce odtrhnout, vrčíte. Váš rodinný i společenský život je narušený, protože krom práce nemáte na nic čas ani náladu. Dokonce i koníčky a jiné relaxační záliby musely ustoupit práci. Ta se stala pro vás závislostí až posedlostí. S největší pravděpodobností jste se stali workholikem.

Workoholismus – chorobná závislost na práci

Každý člověk může být závislý na mnoha věcech. Někdo je na svém partnerovi, rodině, sportu, někdo na kávě, cigaretách, alkoholu, čokoládě nebo zmrzlině, jiný pak na počítačových či hazardních hrách, v horším případě i na drogách apod. Závislost však může být i na práci a jak roste počet ostatních závislosti, i závislost na práci je stále častější. Odborně se jí říká workoholismus.

Kdo je a není workoholikem

Workoholismus je případ, kdy je člověk už chorobně na práci závislý. Stejně jako jiná závislost i workoholismus vzniká pozvolna a neuvědoměle. Člověk má práci rád, baví ho, práce si váží a často si vůbec neuvědomuje, že na ní začíná být závislý. Veškeré myšlenky člověka směřují jen k ní, nedokáže na ni nemyslet nebo se dokonce od ní jen tak odpoutat. Velmi rozhořčeně a někdy i nevybíravým způsobem dává najevo, když ho někdo od ní vyruší.

Je-li člověk workholik, nedokáže práci vyhradit pouze určitý čas. Pracuje 12 i více hodin denně a potřebuje mít pocit, že má úplně všechny (i sebemenší) pracovní činnosti pod kontrolou. Řeší většinou pouze pracovní vztah a pracovní činnosti. Rodina se mu tím tak vzdaluje, ale to si neuvědomuje nebo nechce uvědomit. Není schopen řešit mimopracovní problémy či soustředit se na mimopracovní činnosti a aktivity.

Workholik má úplně převrácený žebříček hodnot. Na 1. místě je u něj práce a až teprve rodina, přátelé atd. Všem blízkým vysvětluje, že teď je práce pro něj velmi důležitá a až bude dobře a rodina zajištěná, bude se opět věnovat jí. Ale jak se říká „rozjetý vlak nezastavíš“, platí to i v tomhle případě. Workholik má totiž také utkvělou představu, že by mohl o práci přijít, a této myšlenky se nemůže zbavit.

Pokud někdo o sobě říká, že je workholik, většinou jím ani není. Pravý workholik, stejně jako při každé jiné závislosti, si svoji závislost neuvědomuje nebo nechce uvědomit, natož přiznat. Důležité také je, že pokud např. lidé přišli na novou pozici, zapracovávají se v úplně nové práci nebo si třeba neumějí správně zorganizovat čas, takže tráví v zaměstnání dlouhé hodiny, nemusí to být známkou workoholismu. Pokud má člověk i jiné zájmy než jen práci, závislý na ní není.

Jakákoliv závislost má na člověka negativní dopad. U workholika po čase nastupují zdravotní potíže. Nezvládá roli rodiče či partnera. Nastupují poruchy spánku a paměti, zvyšuje se krevní tlak, mohou se objevit i tiky ve tváři, bolesti žaludku atd. až může dojít k tzv. syndromu vyhoření, což je známý důsledek přetěžování organismu stresem.

Jak čelit workoholismu

Workoholismus je závislost až na výjimky jako každá jiná. I tato způsobuje abstinenční příznaky v podobě nervozity, stresu, špatného spánku atd. Ovšem problém je v tom, že v případě závislosti na práci nelze „naordinovat“ abstinenci. Práce je součástí života každého člověka, potřebuje ji. Kromě toho, že je také zdrojem obživy, práce naplňuje, obohacuje a pro zdravého a tvořivého člověka je tedy nezbytná.

dan_nemovitost

Jako u každého zbavování závislosti je důležitá především silná vůle a dobré rodinné i společenské zázemí. To za pomoci psychologa je účinnou pomocí při léčbě závislosti. Důležité je si také uvědomit, že cílem není odpoutat workoholika od jeho práce, ale této práci vymezit určitý čas a důležitost, která jí v životě člověka náleží. Nelze ji věnovat absolutní čas a důležitost.

Je užitečné vypracovat si určitý rozvrh, ve kterém bude čas nejen na práci, ale i na rodinu, přátele, sport a jiné koníčky, vzdělávání apod. To vše by mělo zabírat zhruba 2/3 času. Zbylá 1/3 je pak vyhrazena spánku a odpočinku. Denně se pak zaznamenává plnění plánu. Je možné, že to hned od počátku nebude fungovat. Ale je důležité se i při neúspěchu nevzdávat a plán dodržovat. Vždyť i při procházkách či jiných aktivitách člověk myslí na práci a často ho pak snadno napadají myšlenky či nápady na řešení určitého problému, na které v kanceláři nemohl přijít.

Anketa

U koho se častěji objevuje závislost na práci?

Našli jste v článku chybu?