Jaký je rozdíl mezi obchodním a kontokorentním úvěrem?

V rámci obchodní úvěru odběratel obdrží zboží a služby od dodavatele bez okamžité úhrady. Dodavatel souhlasí s tím, že odběratel uhradí zboží a služby k pozdějšímu datu. 

Odběrateli vzniká závazek z obchodního styku a dodavatel se stává věřitelem odběratele. Období, na které je poskytován obchodní úvěr, se liší podle jednotlivých odvětví. Obvykle bývá od 7 dnů výše např. do 60 dní. Náklady obchodního úvěru je třeba převést na stejnou obvykle roční bázi. 

Z účetního pohledu se nejedná o přesun peněžních prostředků na účet dlužníka, jako je tomu u úvěru bankovního. Obchodnímu úvěru odpovídá na straně aktiv hodnota příslušné položky zásob. Obchodní úvěr tedy hotovost nezvýšil, pouze ji uvolnil pro jiné použití.

Kontokorentní úvěr

Jde o povolení banky do určitého limitu přečerpávat běžný účet, tzn. přecházet do debetu, jinými slovy vybírat více než bylo vloženo. Debetní zůstatek je úročen vyšší sazbou než kreditní zůstatek. Jde o úvěr splatný na požádání a v rámci úvěrového limitu může firma čerpat úvěr v libovolné výši. 

Kontokorentní úvěry jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů krátkodobých financí. Banky málo kdy uplatní své právo na splacení úvěru na požádání.

Výhodou úvěru je: 

• pružnost – lze jej využívat podle potřeby a to jak z hlediska výše, tak z hlediska času.
• levnost – úrokové sazby jsou zpravidla 2 – 5 % nad základní úrokovou sazbou banky a všechny úroky z půjček jsou daňově odčitatelnou položkou (viz § 25, odst. 1 písm. w zákona o dani z příjmů).

Nevýhodou kontokorentního úvěru je:

• Splatnost na požádání, obvykle však banka klienty ujistí, že mohou na tento zdroj spoléhat po určité časové období např. 9 měsíců.
• Požadavek jištění v podobě pevného či pohyblivého břemene na majetku (např. zastavení budovy), nebo osobní záruky vlastníků společnosti (např. blankosměnka jednatele společnosti),
• Změna úrokových nákladů podle základní sazby banky.

V případě poskytnutí kontokorentního úvěru banka může oznámit jeho výši a období, po které ho můžeme čerpat. Banka nebude zřizovat úvěrový účet. V tomto případě budeme účtovat na běžném účtu 221. 

Vzhledem k poskytnutému úvěru, bude tento účet vykazovat minusový zůstatek, jedná se totiž o kontokorentní úvěr poskytovaný k běžnému účtu. Účetní jednotka používá cizí zdroj financování krátkodobého charakteru. 

Ze způsobu poskytování tohoto úvěru plyne, že o čerpaných finančních prostředcích je účtováno na účtu v účtové skupině 22. Jeho pasivní zůstatek, tedy částka čerpaného kontokorentního úvěru, k poslednímu dni účetního období musí být vykázán v rozvahové položce „B.IV.2. Krátkodobé bankovní úvěry“ jako krátkodobé pasivum. 

Vykazování tohoto úvěru upravuje Vyhláška č. 500/2002 Sb. Účetní jednotky toto nerespektují a chybně vykazují výši čerpaného kontokorentního úvěru v rozvahové položce „C.IV.2. Účty v bankách“ jako aktivum. Důsledkem tohoto nesprávného vykázání je podhodnocení aktiv účetní jednotky.

Pokud banka zřídí úvěrový účet k poskytnutému kontokorentnímu úvěru, potom bude běžný účet vykazovat zůstatek 0,00. Každý příjem na běžný účet bude považovaný za splátku úvěru a výdaj z běžného účtu bude považován za čerpání úvěru. Budeme účtovat o poskytnutém a splaceném úvěru. Jelikož kontokorentní úvěr je krátkodobý, budeme účtovat na účtu 231 Krátkodobé bankovní úvěry.

Přijetí úvěru 

• výpis z úvěrového účtu 261 231
• výpis z běžného účtu 221 261

Splátka úvěru 

• výpis z úvěrového účtu 231 261
• výpis z běžného účtu 261 221

V dalším dílu Školy účetnictví čtěte rozdíl mezi revolvingovým a běžným bankovním úvěrem. 

Foto: www.isifa.com