První část rozhovoru vyšla před týdnem: Kdybych nezaložil STUDENT AGENCY, možná bych vozil lidi na pivo, říká Jančura
Co se týče železnice, máte v současnosti spíše problémy na sousedním Slovensku, kde vláda rozhodla o tom, že studenti, děti a důchodci jezdí u státního dopravce zdarma. V nedávném rozhovoru pro slovenské HN jste dokonce prohlásil, že “Slovensko je krásná země, ale zk..venej stát”. Jak to aktuálně na Slovensku vypadá?
Kdo podniká i na Slovensku, ví, že jde oproti Česku o hodně rozdílnou zemi. Když jsem prohlásil tuto větu, tak můj tiskový mluvčí měl z toho velkou hlavu a bál se, že se to Slováků dotkne. Myslím si ale, že Slováci pochopili, že země a stát je něco jiného. Že stát je politika a politici. V tomto ohledu je Slovensko takové malé Rusko. V Česku je podnikání svobodnější. Stejně jako v Rusku neuděláte nic významného bez Putina, tak na Slovensku neuděláte nic významného bez Fica. Já jsem ale nešel touto cestou a nikoho jsem neobcházel s “flaškami vína”.
Ficovi se propadly preference, nezvolili ho prezidentem a začal proto vymýšlet sociální balíčky, které jsou předvolební korupcí. Ve chvíli, kdy 2,5 milionu obyvatel Slovenska z celkového počtu 5 milionů má právo jezdit vlakem zadarmo, tak se tam velice těžko podniká.
Jaké tedy máte výsledky na Slovensku?
My tam letos proděláme několik desítek milionů korun. Pořád jednáme s vládou, aby nám dala aspoň poloviční kompenzace za sociální skupinu obyvatel, které náš státní konkurent dostává. Aktuálně funguje komunikace s ministerstvem dopravy, kterému jsme dali zprávu, že pokud nedostaneme kompenzace alespoň v poloviční výši, tak jako krajní řešení je možné i to, že to v prosinci na Slovensku, co se týče dálkových linek, zabalíme. Velkou část cestujících nám totiž vzal Fico a není tam o koho bojovat.
Vraťme se do Česka. Když jste začínali s RegioJetem, vztahy s Českými drahami (ČD) nebyly rozhodně idylické a v řadě věcí vám dost komplikovaly činnost. Jaké máte nyní vztahy s novým vedením a novým šéfem panem Krtkem?
Já jsem se s ním jednou viděl, na SMSky mi neodpovídá a v podstatě nekomunikuje. Co se týče dřívějších událostí, byly na vině hlavně osobní vztahy s panem Žaludou, dlouholetým šéfem ČD. Byly mezi námi hodně vyostřené. Pak si ČD zvykly a uvědomily se, že my na železnici zůstaneme napořád a nechaly nás být.
Ze začátku to bylo hodně těžké. Začali jsme opravovat vagóny, které jsme nakoupili, a Žaluda všem firmám, které opravují železniční vagóny, zavolal a řekl jim, že jestli sáhnou na žluté vlaky, tak s nimi ČD končí. My jsme našli jediného dodavatele, který pro České dráhy nedělal a který byl ochotný nám nastříkat vlaky na žluto. Strach opravárenských firem pak trval skoro dva roky.
České dráhy nám dlouho také nechtěly dát přístup do svých myček. Přitom i železniční myčky jsou infrastruktura jako pumpy a myčky na dálnici. ČD nám nedaly smlouvu dva roky, takže jsme vozy myli ručně. Po dvou letech nám daly smlouvu, avšak chtěly za umytí jedné soupravy 20 tisíc korun. Projetí myčkou je přitom práce na půl hodiny. Takže jezdíme raději umývat vozy na Slovensko, kde jsou ceny normální.
Tak třeba aspoň business plán pro vás, abyste si pořídili nějakou vlastní myčku…
Ano, snažíme se získat prostory na depo a tím pádem i na myčku a mít ji vlastní. Bohužel to není tak jednoduché, jelikož depo je potřeba postavit někde v centru Prahy.
Je ještě něco, v čem vám ČD komplikují či komplikovaly život?
Omlouvám se, že budu opět sprostý, ale ČD si předně dělají pr.el ze svého majitele – z Českého státu. Český stát se už snaží tři roky donutit ČD k podepsání smlouvy o uznávání jízdních dokladů. Tato dohoda říká, že jakmile se otevře trh a budou tady jezdit další dopravci, budou ČD uznávat jízdenky těchto dopravců a dopravci samozřejmě taky lístky ČD. Strategie ČD však je, že odmítají poslušnost svému majiteli a blokují tím další veřejné soutěže. To je, jako kdyby mi můj manažer ukázal paroháče a řekl, že mě poslouchat nebude.
Je to díky zákonu o ČD, jelikož ČD nepatří nikomu. ČD řídí řídící výbor, kde sedí sedm úředníků. Tři z toho jsou z ministerstva dopravy, jeden z ministerstva obrany, asi kdyby byla válka, jeden z ministerstva místního rozvoje a jeden z ministerstva průmyslu a obchodu. Žádné ministerstvo tam tak nemá většinu a ani zodpovědnost za ČD. Ty jsou tak dlouhodobě neřízená firma. Kdyby patřily pod jakékoli ministerstvo, klidně pod školství, tak existuje politická odpovědnost ministra.
Nesnažíte se tak lobbovat, aby ČD přešly pod nějaké ministerstvo?
To jsem se snažil, ale není politická vůle.
Jezdíte i vlaky ČD a Leo Express, abyste například prozkoumal, jak si vaše konkurence stojí?
Pendolino samozřejmě za ty roky znám, RailJetem jsem jel, ale ne ČD, ale v Rakousku. A s Leo Express jsem jel, ale jen krátce. Ale samozřejmě poznat konkurenci je základ, a je jedno, jestli jde o konkurenci v podnikání nebo v osobním životě. Když si vám začne někdo půjčovat manželku, je důležité nezuřit a poznat ho a poznat na něm to dobré a špatné. (úsměv)
V tomto případě asi hlavně to špatné..
Ano (smích). Opravdu je důležité umět se konkurenci podívat do očí.
Hovořil jste o tom, že úspěšné projekty už neřešíte. Nechme proto letenky a autobusy a přejděme na taxíky Tick Tack, kde se vám zatím příliš nedaří. Podle údajů z obchodního rejstříku skončila tato společnost v roce 2013 ve ztrátě 15 milionů korun. Jak dopadl rok 2014?
My ten výsledek nebudeme prezentovat, ale dopadlo to hůře. Celkově byl podle mě náš koncept v pořádku a myslím, že se nám podařilo i změnit taxislužbu jako celek. Použili jsme však špatnou strategii a začali jsme zaměstnávat řidiče. Byli sice dobří a kvalitní, ale prostě neměli takovou motivaci. Tak jsme na začátku dubna udělali revoluci a stovce z nich jsme přidělili auta a oni začali jezdit sami na sebe, na vlastní IČ. A těchto 100 řidičů udělalo stejný obrat jako 300 předtím. Já tomu říkám socialismus versus kapitalismus. Ti stejní řidiči, kteří předtím za hodinovou mzdu pracovali lážo plážo jako zaměstnanci, tak ti stejní dokázali máknout a udělali třikrát více než jako zaměstnanci.
Tak to je učebnice ekonomie v praxi…
Přesně tak. Pokud má někdo pochybnosti o fungování kapitalismu a socialismu, tak tady je jasný důkaz. Navíc jde o ty samé lidi. Já jsem moc nevěřil, že se podaří nakopnout jejich motivaci, ale podařilo se. Holt jsme v tomto udělali chybu. Měli jsme se přizpůsobit trhu a nic nevymýšlet.
Na závěr bych se zaměřil na vaše plány do budoucna. Máte už autobusy a vlaky. Když se podívám, jaké jsou v osobní dopravě ještě další možnosti, zbývají mi lodě a letadla. Lodě asi dobrý byznys v Česku nebudou, co třeba tedy letecká společnost?
U letecké společnosti je problém. Ideální je totiž investovat do byznysu, kde jsou velké bariéry vstupu a to je například ta železnice. Naopak nejmenší bariéry vstupu mají právě letadla. Když se rozhodnu, aby mi na letišti zítra v Ruzyni stálo 100 Boeingů i s posádkami, tak je tam budu mít. A každý mi na to rád půjčí, protože se to běžně půjčuje na operativní leasing. Tím pádem je každý trouba schopný mít zítra své vlastní aerolinky. Sloty na lety můžete taky dostat druhý den. Když naopak žádám sloty na mezinárodní autobusové linky, trvá to čtyři měsíce.
Máte tedy nějaký jiný nápad, či třeba podnikatelský sen, kde byste ještě chtěl působit?
Ono upřímně, vlaky, které mě teď zaměstnávají, by vystačily na několik životů.
A co zkusit na železnici třeba i cargo?
Já strašně rád pracuji přímo pro lidi. Ty můžete získat, že uděláte dobrý produkt a dobrou cenu. Do toho pozitivní P.R., že když jedou s námi, je to moderní a sexy. A to lze a to umím. Abychom ale získali smlouvu pro nějakou elektrárnu, tak se to musí “vyflaškovat”. Já, když přijdu do ČEZu a řeknu, že jsme schopní jim to jezdit za půlku, tak ani nevím, jestli se se mnou vůbec budou bavit. Do ničeho takového se proto pouštět nechci.
Takže opravdu žádný podnikatelský sen už nemáte?
Mým snem je, aby železnice byla barevná. Nemusí být nutně žlutá, protože i my dokážeme usnout na vavřínech, ale chci, aby se plně otevřela. Za to bojuji posledních 8 let, a to, že se již otevírá, je zejména moje zásluha. A tím, že se železnice stane barevná, se možná zapíšu do železničních dějin více než několika žlutými vláčky.
