Názory k článku
Kam zmizely fronty, divili se v úterý na finančních úřadech

Volit komunisty kvuli jednodušším daním? Jste na palici??????
Samozřejmě že mnoho věcí jednodušší bylo. Nebyly živnostenské úřady (tedy ani živnostenský zákon a kontroly z něj vyplývající), nebylo sociální pojištění, neexistovala DPH, tuším že ze soukromých příjmů se neplatilo zdravotní pojištění, nebyly zdravotní pojišťovny a povinnosti z nich vyplývající. V obchodním styku neexistovala hotovost, všechno se posílalo jen na objednávky a faktury - ale v podstatě neexistovala (druhotná) platební neschopnost, státní podniky platily a jiné nebyly. Byla jediná banka, česká státní spořitelna, ve které nikdy nebyla fronta, která nikdy nemohla zkrachovat, a bankovní účet byl exotická opulence. Nepamatuji se už jak se počítaly daně, jaké na ně byly formuláře ani komu se to vlastně podávalo. Nebyla kniha jízd, ostatně skoro si myslím že živnostník auto mít nesměl, mohl používat svoje (bez nároku na odpisy) a nebo bylo státní. S přihlédnutím k evidovatelným údajům bych mínil že daňové přiznání mělo do deseti řádek.
Zase na druhou stranu - základním signifikantem bylo, že na všechno bylo potřeba povolení a to vám nikdo nemusel dát, a nikdo vám nemusel vysvětlovat proč. Registrace živnosti tedy nebylo zajít na ŽU a zaregistrovat se - ale žádost zvaná (podle tehdejšího ministra obchodu, který to nakonec musel osobně podepsat a schválit) "barčákovo kolečko" - vyřízení žádosti trvalo asi rok a reprezentovala přes deset povolení různých úřadů, 90% z nich stranických. U všeho se musel prokazovat důvod - a taky hlavně prospěch socialistické vlasti. Nebyly počítače, mobily, faxy ani tiskárny - všechno se dělalo jen ručně. Faktura a objednávka na jediném jednotném pro všechny povinném formuláři, který tiskl jediný státní podnik SEVT - prodával je ovšem jen státním podnikům, aby je mohl prodat soukromníkovi bylo potřeba deset dalších povolení. Paragonové účtenky jsem neměl nikdy, nepodařilo se mi sehnat příslušný počet povolení abych si je směl koupit. Pak zase formuláře faktury nebyly k dostání, protože státní podnik letos tiskl formuláře objednávek. Xeroxy a tiskárny a vůbec zařízení pro produkci a reprodukci tisku byly přísně hlídané stranou a vládou - za ofocení čehosi hrozil až nepodmíněný trest odnětí svobody, a to byly lihová OC-čka na fotocitlivý (později jako faxový) papír - tiskárny existovaly jen portálové lineprintery. Ručně psanou fakturu státní podnik nepřijal, ale mechanický psací stroj stál dvě výplaty. Dostat povolení k tomu abyste si mohl nechat udělat razítko - několik dalších povolení, žádostí a formuářů, výroba trvala mnoho týdnů, myslím že dnes je jednodušší získat koncesi na obchod se zbraněmi než za komunistů povolení smět si koupit razítko. Nebyly telefony - na telefonní linku se čekalo desítky let. Vůbec ta nemožnost koupit cokoliv byla všudypřítomná - nic nebylo, všechno se muselo pracně shánět, mnoho věcí se prostě nesehnalo a nebylo. Na všechno povolení, které vám nikdo nemusel dát. A za celou svoji výplatu jste si sto metrů za hranicema nekoupil ani rohlík . . . . pokud vás teda na tech hranicích demokraticky neodpráskli. Myslím že popis "podnikání" za komunistů dalece přesahuje možnosti tohoto diskusního fora, ale vzpomněl bych si ještě na několik stran.
Jednodušší tedy možná ano, lepší ani omylem . . . .