Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Když stát pokutuje sám sebe, doplatí na to občané

Autor: 258398
Daniel Morávek

Antimonopolní úřad dohlíží mimo jiné i nad zadáváním veřejných zakázek. Jedinou jeho zbraní je však udělování pokut. To v případě státních orgánů ale postrádá smysl. Zkorumpovaný úředník tak zůstává nadále na svém místě.

Minulý týden médii proběhla informace, že Antimonopolní úřad udělil pokutu Ministerstvu vnitra. Důvodem se stala skutečnost, že ministerstvo neprovedlo při veřejné zakázce výběrové řízení. Pokuta činí 150 000 korun. Všichni špatně postupující úředníci zůstali na svých místech a jediný následek tohoto pochybení je návrat části peněz z rozpočtu ministerstva do rozpočtu státního. Navíc se dá předpokládat, že peníze opět dostane dříve nebo později přidělené zpět.

Pro daňového poplatníka to znamená špatnou zprávu. Pokud s jeho penězi operují úředníci, a ať už kvůli korupci, či kvůli „pouhému“ pochybení, uskuteční nevýhodný obchod, potrestání žádné nepřijde. Pouze za další veřejné prostředky proběhne šetření antimonopolního úřadu, udělí se formálně pokuta a to je vše. Nemluvě o nákladech, které mohou vzniknout při případném odvolání. Když stát pokutuje sám sebe, doplatí na to opět jenom jeho občané. A úředníci si vesele úředničí dál.

Kompetence Antimonopolního úřadu

Antimonopolní úřad kromě hlídání hospodářské soutěže má na starosti v jistých ohledech i hospodaření státu, na které dohlíží úřad od roku 1995. Odvážil bych se tvrdit, že tato kompetence úřadu je zdaleka nejdůležitější. Oproti dozoru na hospodářskou soutěž má však oblast veřejných zakázek několik specifik. U výběrových řízení se dá hůře dokázat provinění a především neexistuje dostatečná legislativní zbraň proti zmanipulovaným veřejným tendrům.

Zatímco v oblasti ochrany hospodářské soutěže mezi firmami ÚOHS často využívá trest ve formě vysokých pokut, uložení pokuty státnímu orgánu je z finančního hlediska totálně nesmyslné. Ač si o antimonopolní politice můžeme myslet, co chceme, udělení pokuty soukromé firmě má jistou logiku a důvod. Stát si jí přilepší do rozpočtu a firmy dostanou na srozuměnou, že i při obchodovávání se musí řídit nějakými pravidly. Čtěte více: Kofola se přiznala. Antimonopolní inkvizice opět v akci

Stát je špatný hospodář

Pokud ale poruší zákon stát, resp. státní orgán, jeho pokutování má asi takový smysl jako někoho v současnosti přemlouvat, ať vsadí na vítězství Sparty ve fotbalové lize. Státu se pokutou jen přesunou peníze na jinou položku rozpočtu. Daňové poplatníky to stojí navíc další peníze a zkorumpovaný úředník zůstává dál na svém místě s pocitem, že jednou mu to žel nevyšlo.

Při fatálním pochybení ve firmě by následoval okamžitě pro dotyčnou osobu vyhazov, či snížení platu, či jiný trest. V případě státu nadřízený orgán pouze nad svými zaměstnanci mávne rukou. Chybujícímu, v horším případě zkorumpovanému, úředníkovi nehrozí nic. Žádný postih při zjištění, že ministerstvo kvůli úředníkovi nejednalo podle zákona. Žádný postih, že úředník by připravil občany o větší částku, než bylo zapotřebí. Žádný postih za to, že úředník je podplacený. Jak pak nemá existovat korupce?

Anketa

Antimonopolní zákonodárství podle vás:

Úředníkům chybí odpovědnost

Zadavatelé by k jednotlivým tendrům měli přistupovat odpovědně a minimalizovat by se měly především případy zjevného obcházení zákona o veřejných zakázkách. Jde zejména o situace, kdy zadavatel, ať již úmyslně nebo z nedbalosti, zadá například veřejnou zakázku v objemu mnoha milionů korun bez výběrového řízení přímo jedné firmě, aniž by využil výhod soutěžního prostředí a konkurenčních nabídek, uvádí Antimonopolní úřad. Čtěte více: Co škodí hospodářské soutěži? Hlavně antimonopolní zá­kony

EBF17

Přesně toto provinění shledal úřad u ministerstva vnitra. Nevypsalo veřejnou zakázku, když mělo. Trest: pokuta státu, kterou zaplatí státu. Možná tímto postihem zamýšlí stát vytvořit konkurenční prostředí mezi ministerstvy. Když se přijde na to, že chybuješ, vrátíš peníze a dostane je jiné ministerstvo. Přijde-li se na to, že ministerstvo financí chybovalo při nějakém výběrovém řízení, mohli bychom mu sebrat celý rozpočet a dát jej třeba Ministerstvu kultury. To by se poté mohlo točit filmů. Politici by se pak možná snažili hlídat ostatní kolegy a poctivě na ně „bonzovat“. Možná by potom korupce vymizela. Klobouk dolů, pokud tohle stát skutečně zamýšlel.

Bohužel skutečnosti je taková, že na zkorumpované úředníky platí pouze postih jich samotných. Pokud přijdeme na podezřelou zakázku, jděme po tom, kdo ji přidělil. Trestejme toho, kdo za to může. Udělal to z nedbalosti, dejme mu varovaní, udělal to kvůli korupci, dejme mu okamžitě vyhazov. V případě státu musí nést odpovědnost i jednotlivci, ne pouze celý státní orgán.

Našli jste v článku chybu?