Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Máte dluhy a bojíte se konkurzu? Nezoufejte, šance na oddlužení tu vždy je

Zdeněk Vesecký

Část zadlužených podnikatelů se zbytečně obává konkurzu. Už několik let přitom zákon i fyzickým osobám živnostníkům povoluje možnost osobního bankrotu. Víte to?

Své dluhy z podnikání mohou OSVČ už od roku 2014 řešit prostřednictvím oddlužení. Ačkoli to tak pro laika na první pohled nemusí vypadat, umožňuje to insolvenční zákon. A protože výklad zákona ovlivňují výroky soudů vyšších instancí, nezasvěcený člověk, který má hlavu plnou finančních starostí a není dostatečně informovaný, často nevidí žádné východisko ze svých problémů. Cesta z dluhové pasti ale přeci jen existuje.

Oddlužení fyzických osob podnikatelů – OSVČ – je podle Zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení – insolvenční zákon možné dvěma způsoby:

1. Osobní bankrot

Pokud je tento způsob oddlužení umožněn, trvá 5 let. Zadlužená OSVČ musí během této doby dodržovat soudem stanovený splátkový kalendář a uhradit věřitelům minimálně 30 procent svých závazků. V případě, že toto splní, může jí být odpuštěno až 70 procent dluhů. 

2. Konkurz 

V tomto případě je zabaven veškerý majetek dlužníka a z výnosu z jeho prodeje jsou pak hrazeny závazky jednotlivým věřitelům. Nevýhodou tohoto řešení je, že je nutné uhradit 100 procent všech dluhů. To znamená, že neuhrazené závazky po ukončení konkurzu nezanikají a musí být na rozdíl od osobního bankrotu hrazeny nadále až do úplného vyrovnání. Dlužné částky se takové OSVČ strhávají například ze mzdy. 

Pro dlužníka je tedy jednoznačně výhodnější první varianta. Trápí-li ale podnikatele dluhy z podnikání a nahlédne do zákona, může se mylně domnívat, že jiná varianta než konkurz ho nečeká. 

§ 389 insolvenčního zákona totiž říká:

(1) Dlužník, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o

a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo

b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

(2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo

b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo

c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Výše uvedená ustanovení ovšem neplatí bez výjimky. Upravují je některé judikatury a šance na oddlužení i kvůli dluhům vzniklým z podnikání přeci jen existuje. 

Psali jsme: Hrozí vám bankrot? Poradíme, jak z toho ven

Odborníci radí, nenechte se odradit jen zněním zákona

Dlužníky by rozhodně neměl odradit strohý výklad zákona v § 389 odst. 2 písm. a), ze kterého po přijetí novelizace nebylo zcela jasné, jestli má dlužník předkládat souhlasy jeho věřitelů, jestli má v tomto být aktivní insolvenční soud, případně zda mají souhlasy automaticky a bez výzvy zasílat věřitelé. A nestačil by náhodou jen takzvaný pasivní souhlas, kdy se věřitel jen nevyjádří proti povolení oddlužení? Podmínkou oddlužení OSVČ není, že s oddlužením musí souhlasit všichni věřitelé dlužníka. Podmínkou povolení oddlužení je to, že dlužník nemá závazky z podnikání. A pokud ano, pak tyto jsou překážkou povolení oddlužení, ledaže se jedná o pohledávky zajištěného věřitele, nebo tato pohledávka věřitele byla řešena v předchozím konkursu, anebo k takovéto pohledávce z podnikání věřitel udělil souhlas s povolením oddlužení, vysvětluje David Vozák, jednatel společnosti Abivia.

Situaci pomohl vyjasnit závěr Vrchního soudu v Olomouci, podle kterého souhlas věřitele – držitele pohledávky z dlužníkova podnikání není v insolvenčním zákoně vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení, a to na rozdíl od souhlasu věřitele s nižším plněním než 30 %. Proto nelze přičítat k tíži dlužníků, pokud tento souhlas nepřipojí již k návrhu na povolení oddlužení, ale bude nezbytné v takovém případě postupovat dle ustanovení § 397 odst. 1 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku přezkoumat až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soudy tedy od dlužníka nevyžadují souhlas věřitele k povolení oddlužení, když jde o dluhy z podnikání, ale stačí takzvaně pasivní souhlas věřitele, kdy věřitel v období nejpozději do konce schůze věřitelů nevyjádří aktivně svůj nesouhlas, shrnuje ve stručnosti Ladislav Gottwald ze společnosti Insofer. 

Mít souhlasy věřitelů je tedy jistější. A ačkoliv bývají vztahy mezi věřiteli a dlužníky napjaté, mělo by se je dařit sehnat. A to třeba i za pomoci prostředníka. Věřitel má s dlužníkem pochopitelně dlouhodobější neshody a je důležité věc řešit s odstupem, solidně s pochopením pro obě strany. Vždy oběma stranám vysvětlíme všechny možné varianty a jak říkám, citlivým přístupem se nám zatím vždy podařilo dojít porozumění, říká Kateřina Sejková ze společnosti EGIDA Group. David Vozák se naopak domnívá, že nikdo nedokáže s věřitelem jednat lépe než sám dlužník. Ani pomoc od třetí osoby podle něj není zárukou úspěchu. Ostatně vyjednávání s věřiteli není službou, kterou jeho společnost Abivia klientům nabízí. Největší pomoc spočívá ve zkušenosti s tím, který věřitel souhlasy uděluje a který naopak nikoli. Takto firma dokáže klientovi často velmi přesně předpovědět, zda podmínky oddlužení splní, či nikoli. Vychází přitom ze svých bohatých zkušeností.

Mohlo by vás zajímat: Pravda kolem bankrotu živnostníků. Skutečně mají dluhy ze svého podnikání?

Ať tak či tak, je ale vhodné položit zásadní otázku – co věřitel získá tím, že souhlas se vstupem do oddlužení dlužníkovi neposkytne? Naprostá většina dlužníků je totiž ve chvíli, kdy přemýšlí o vstupu do oddlužení, nemajetná. V případě, že věřitel dlužníkovi souhlas se vstupem do oddlužení neposkytne, stane se pouze to, že na dlužníka bude uvalen konkurz. Jakmile je na dlužníka, který nemá žádný majetek, uvalen konkurz, správce konkurzní podstaty přezkoumá jeho majetkové poměry a poté konkurz ukončí takzvaně pro nedostatek majetku. Jakmile dlužník takto projde konkurzem, může vyhlásit osobní bankrot i bez souhlasů jednotlivých věřitelů. Rozumný věřitel by si měl říci, že je mnohem lepší získat alespoň 30 % dlužné částky v následujících 5 letech než dlužníkovi souhlas neposkytnout a nutit jej k tomu, aby se vyhýbal oficiálnímu zaměstnání a tím neměl žádné uznatelné příjmy, ze kterých by mohl cokoliv splácet, uvádí Jiří Přibyl ze společnosti Oddlužtemě.cz. Poslední možností je to, že dlužník je schopen uhradit celý svůj dluh, tedy 100 % v následujících 5 letech v průběhu oddlužení. V takovém případě věřitelé souhlasy dlužníkům dávají.

Pokud se nepodaří sehnat podpisy věřitelů, je nejlepší variantou podat návrh na oddlužení a pokusit se o domluvu se soudcem dané věci. Podle zkušeností Kateřiny Sejkové z EGIDA Group se tento postup už několikrát osvědčil: Někdy se ukáže, že i když je podle platného zákona souhlas vyžadován, soudce ho z určitých důvodů nevyžaduje. Kvůli tomu, že dlužník nemá žádný majetek, je konkurz během 3 až 6 měsíců zastaven. Jedinou nepříjemností je, že soud může žádat až 50 000 korun jako zálohu na vedení konkurzu. Ani tato situace ale nebývá běžná.

Poradci na oddlužení se shodují, že ačkoliv se situace mnohdy zdá neřešitelná, po delším jednání a různými způsoby se nakonec oddlužení dá téměř vždy dosáhnout. Zásadní pro úspěch je aktivní přístup dlužníka.

Našli jste v článku chybu?