Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Nejlepší čas uskutečnit své sny a plány byl před 20 lety, další nejlepší je teď

Jana Bohutínská

Mít sen, vizi a plán nestačí. Je třeba začít s realizací a uskutečnit je. Kdyby existovala knihovna, v níž by byly nerealizované plány, praskala by ve švech.

Byly by tam takové vize, které zůstaly v myšlenkách ze strachu, pohodlnosti, z domnělého nedostatku času či jiných důvodů, kvůli nimž lidé své plány sabotují.

A svým autorům takové neuskutečněné sny, vize a plány přinášejí jen bezesné noci, frustraci, pocity selhání a třeba i nesmyslnosti života. A jistě, že by v knihovně byly i takové plány, které se nedočkaly reálné podoby prostě proto, že nikomu nakonec nestálo za to se do nich pustit. Nebyly tak lákavé, atraktivní, smysluplné, a proto bylo lepší je bez lítosti opustit.

Nejlepší čas je teď

Jedno čínské přísloví tvrdí: Nejlepší čas zasadit strom byl před dvaceti lety. Další nejlepší čas je právě teď. Takže nejlepší je realizaci neodkládat. Proč? Kdo, když ne já? Kdy, když ne teď? – uvedla herečka Emma Watson, když mluvila v OSN v rámci kampaně HeForShe. A je možné to vztáhnout i na různé individuální sny, vize a plány.

Čtěte také: 5 tipů, jak se zbavit problému s nedostatkem času

Zdánlivě seriózní a odpovědné snahy po dokonalosti vize a plánu, perfektnosti, ještě větší připravenosti a dalších ideálních okolnostech, většinou slouží jen jako výmluvy, bariéry a prostředky, jak před sebou obhájit odkládání realizace. Nejsou něčím, co by bylo skutečně nutné a možné zajistit. Odkládání se navíc může rozvinout až k prokrastinaci, tedy chorobné odkládání, které přináší v práci i soukromí zásadní potíže.

Odkládání a strach

Ten nebo ta, kdo realizaci svých plánů stále odkládá, většinou pracuje s nevyřčeným přesvědčením, že má dost času. Dost času na to, ještě něco zlepšit a pak teprve se do toho pustit. Dost osobního času, ale také dost času vzhledem ke konkurenci, zákazníkům, dění na trhu. Takové přesvědčení zase slouží jako výmluva. Ve skutečnosti většinou nikdo neví, kolik osobního času mu zbývá a s obdobným nápadem brzy přijde i konkurence.

Čtěte také: 7 užitečných koučovacích tipů pro každodenní podnikatelskou praxi

Mnohé systémy, které se zabývají růstem a rozvojem lidí, mají ve svém centru snahu zbavit se strachu. Ne toho bazálního, který pomáhá přežít a o kterém píše lesník Peter Wohlleben: Kdokoli, ať už člověk či zvíře, kdo nezná strach, nemůže přežít, protože umění bát se je ochranou před smrtícími chybami. (Citový život zvířat, Kazda 2017.) Ale strachu, který expandoval do příliš mnoha oblastí života. A i do těch, které s čistě fyzickým přežitím nemají přísně vzato mnoho společného. Strach udělat chybu, strach pustit se do něčeho nového a ztratit domnělé jistoty, i když už nejsou zdrojem spokojenosti, strach promluvit s cizím člověkem… A mnohé další individuální strachy.

Praxe není ideální a jasnovidci jsou vzácní

Já jsem já a to, co mě obklopuje, připomínal filozof José Ortega y Gasset. V praxi takřka nikdy nenastávají ideální podmínky, kdy by byly známé všechny informace potřebné pro rozhodnutí pustit se do akce. Vždycky určitý prostor zaujímá nejistota. Někdy je jí větší a jindy menší díl. Ať už jde o rozhodnutí o akci, jež se týká firemní strategie, zavedení nového produktu nebo služby, marketingového stylu a mnoha dalších aspektů podnikání, vizionářství nikdy není stoprocentní. Málokdo je totiž skutečný jasnovidec.

Čtěte také: Vše musíte mít do detailu přesné? Neumíte podnikat, zabalte to

Ovšem je možné se právě na tuto nejistotu dívat jako na dobrodružství, na něco, co je lákavé, užitečné, co umožňuje rozvoj a zlepšení. Je možné se i na nejistotu zaměřit jako na svého druhu příležitost. Ale je nutné se pro to s odpovědností rozhodnout a své vlastní hledisko si tak nastavit. Být součástí něčeho, co ani v nejmenším nechápeme, je podle mne jedna z nejúchvatnějších stránek života, shrnula svůj velkorysý postoj spisovatelka Agatha Christie v předmluvě ke svému Vlastnímu životopisu (Odeon 1987). A pokračuje: Mám život ráda. Občas jsem byla k zešílení zoufalá, hluboce nešťastná, utýraná starostmi, ale přes to přese všechno jsem pořád naprosto pevně přesvědčená, že už jenom být naživu je úžasné.

Své vize realizovat a neodkládat tedy také znamená převzít odpovědnost a nastavit si svou vlastní perspektivu tak, aby i věci, které bývají chápány negativně, přinášely něco pozitivního. Třeba chyba se v této perspektivě stává jen vítanou možností se něco nového naučit. Obava zase může posloužit jako vodítko, jak neudělat chybu skutečně smrtelnou, která podnikatele úplně stáhne ke dnu.

Čtěte také: Skočte od byznys plánu k experimentu. Zákaznické reakce tak vyzkoušíte na ostro

Vnitřní motivace a vnitřní vedení

Důležitou roli tu hraje, jako už tolikrát, motivace. Vnitřní motivace k akci, k začátku a pokračování. Motivace, která plyne z toho, že vize, jež si říká o realizaci, je pro svého realizátora živá, barevná, lákavá, po všech stránkách přitažlivá (emocionálně i racionálně).

Při nekonečném odkládání je tedy na místě zvážit, jestli neplyne skutečně jen z toho, že pro dotyčnou nebo dotyčného nemá úkol, který před nimi stojí, žádný smysl, postrádají k němu jakoukoliv smysluplnou odpověď na otázku „proč?“. A tudíž k němu mají také nulovou motivaci. Někdy se dá vnitřní motivace objevit a nastartovat, jindy prostě ne – někdy je chvíle, kdy je lepší smířit se s tím, že prostě něco za námahu ani nestojí, případně to není priorita. Znamená to nezapomínat na průběžnou zpětnou vazbu. A objevit v sobě také schopnost nejen se něčeho držet, ale také něco pustit.

Čtěte také: Zaměřte se na vizi. Bez ohledu na to, zda právě zažíváte lepší nebo horší časy

EBF17 Mayer

Se smyslem, motivací a odpovědností souvisí také vnitřní vedení. Tedy ta skutečnost, že má určitý kompas, který ukazuje směr, člověk sám v sobě a nepotřebuje, aby ho řídil kdokoliv zvenčí a aby žil sny někoho cizího. Je to nezbytné pro samostatné podnikání a nezbytné pro realizaci snů, vizí a plánů. Stejně jako z vnitřního vedení plynoucí vůle a disciplína skutečně pro své vize něco udělat a soustavně na nich pracovat. Nejprve začít a pak postupně, po malých krocích, postupovat v jejich realizaci.

Strach z toho, že je úkol moc velký, je možné vyřešit právě rozdělením úkolu na menší postupné kroky. Můžou být tak malé a zdánlivě samozřejmé jako vstát ráno z postele, vyčistit si zuby, sednout si k počítači, otevřít počítač a tak dále. Kultivovat trpělivost se přitom evidentně také vyplatí.

Našli jste v článku chybu?