Návrhářka prorazila s klobouky ze dřeva a plechovek. I tak ožívá mrtvé řemeslo

Vytvořit klobouk v Londýně je levnější než v Česku. Proč u nás řemeslo zaniká? – ptá se kreativní modistka. Trash Made zas ukazuje marketing, co nenudí.

Libka Safr nejdřív navrhovala oblečení a jak sama přiznává, nedařilo se jí. Bylo jí dvacet a zázemí v Česku bylo tehdy, před patnácti lety, pro designéry prakticky nulové. Nevěděla jsem, jak své zboží prezentovat, jak ho prodávat, vzpomíná Libka. Návrhářství se proto vzdala a začala pracovat jako módní novinářka. Tvorba jí ale chyběla. Nakonec ji inspiroval životopis Coco Chanel, která začínala ve třiceti jako modistka. Klobouky jsem si dělala nejdřív pro radost. Říkala jsem si, že nebudu muset být ve stresu, jestli se kolekce prodá, protože je předem jasné, že klobouky nikdo kupovat nebude. Jenže neumím nic dělat polovičatě, vrací se Libka k době, kdy se rozhodla pro klobouky. Navrhla hned celou kolekci a šla s ní za zkušenou modistkou Danielou Veselou, aby klobouky podle návrhů vyrobila. Kolekce pak měla velký úspěch, což jsem vůbec nečekala. Oslovovali mě redaktoři z časopisů, že chtějí klobouky na focení, ozývali se zákazníci. Byla jsem z toho v šoku. Nastartovalo mě to k další kolekci, rekapituluje Libka svůj vstup do kloboučnického světa. Čtěte také: Kluci studovali vysokou a teď ručně vyrábějí dětský nábytek. Přečtěte si poutavý příběh

Na zákazníky bez obchodních fíglů

Nyní navrhuje novou kolekci každého čtvrt roku a prodává. Poté, co opadl počáteční boom, začala se Libka starat o PR, reklamu a propagaci, o to, kde a komu bude své klobouky prodávat. Už to beru jako profesionál, zamýšlí se. Zkušenosti z novinařiny jí pomáhají. Nejen kvůli kontaktům a přehledu po celém módním světě, ale proto, že si lépe dokáže představit, jak své věci propagovat a jak jí medializace může pomoci. Móda je totiž podle ní komerční produkt, takže návrhář musí přemýšlet nejen o designu, ale také o tom, jak výrobky prodá. Umění je jen přidaná hodnota. Proto třeba světoví módní návrháře dělají haute couture kolekce, uvádí. V módním oboru je třeba nakombinovat umělecký talent s talentem podnikatelským. Je to byznys jako každý jiný, musíte prodat, dodává. Nevyznat se v podnikání, je podle ní pro návrháře handicap a dodnes ji udivuje (mimochodem, ještě před návrhářstvím se věnovala daním), kolik mladých návrhářů podnikatelské základy vůbec neovládá.

Sama říká, že nemá obchodní talent, což nahrazuje tím, že se naučila PR a marketing. Umím své věci prezentovat, takže se zákazník k nákupu nakonec rozhodne, aniž bych musela zkoušet nějaké obchodní fígle, usmívá se. Za štěstí považuje, že její klobouky prodává butik Vici Fashion, kde obchod dělají za ni. Tam ale prodává jen prototypy z kolekcí, jinak pracuje výhradně na zakázku. Zákaznice často přicházejí na doporučení. Viděly klobouk na své kamarádce, a protože se pohybují v podobné společnosti, nechají si klobouk také vytvořit, vysvětluje Libka. Líbí se jí, že může se zákaznicemi jednat napřímo a ony vědí, že mluví přímo s člověkem, který klobouk vymyslel a navrhl.

3 tipy přímo od profesionálů

Libka Safr, modistka

Co byste doporučila mladému návrháři?

Naučit se věci související s podnikáním. Podnikatelská sféra znamená papírování. Musíte komunikovat se zákazníky, fakturovat, s úřady, s bankou… Když si návrhář nenajde někoho, kdo za něj tuhle práci převezme (a nedej bože, aby ho pak takový člověk opustil), musí se o to postarat sám, jinak peníze neuvidí.

Máte nějaký typ na budování klientely?

Důležité je říci si, co budu dělat, jak a pro koho. Musím vědět, komu chci své věci prodat. Třeba si ho i konkrétně představit – je to moje kamarádka, které je 30 let, vydělává tolik a tolik peněz a pohybuje se v takovém a takovém prostředí. Jakmile víte, kdo je váš zákazník, je snadné se k němu dostat a zjistit, jak a kde ho oslovíte. Vytvoříte si systém, jak zákazníka v jeho prostředí oslovit. Ať si každý přečte životopis Steva Jobse, to je bible marketingu. Základ obchodu, který když zmáknete, prodáte cokoliv. Také jsem dělala řadu chyb. Například jsem přestala dělat přehlídky, v tom spočívá jedna ze změn své strategie. Zjistila jsem totiž, že mi přehlídka jednou za půl roku nic neprodá. Peníze raději vezmu a zaplatím si inzerci v časopise, nebo vymyslím jiný typ propagace, což má pro mne větší efekt. Nemusím přeci dělat přehlídky jen proto, že se to od návrháře očekává.

Jak pracujete s cenou?

V kolekcích dělám jen tak 10 až 15 kusů. Čistá výroba klobouku z plsti stojí minimálně 3500, plus zdobení. Klobouky z kolekcí prodávám za nákladovou cenu, což je kolem 5 tisíc korun, a utržené peníze zase investuji do další kolekce. Cena zakázkových klobouků se určuje podle náročnosti konkrétního kusu a podle zákazníka. Někdy totiž musí být cena vysoká i proto, abyste zákazníka neurazila. Většinou jde o cenu od 9 tisíc výš. Začala jsem dělat i čelenky, protože jsou levnější a lidé je více kupují. U nich počítám klasicky cenu za materiál a výrobu, plus marži. Lidé si pak mohou vybrat i podle ceny, což se mi v prodeji osvědčilo.

Další tipy od Lenky Drápalové, koordinátorky značky Trash Made, najdete ve videu Michala Andery:

Řemeslo je v Česku na vymření

Teď jsem začala pracovat s modisty v Anglii, protože jsou šikovnější a levnější než v Česku, popisuje s tím, že u nás je modistické řemeslo až na výjimky v podstatě mrtvé. Když si chtěla doplnit vzdělání a vyučit se modistkou, zjistila, že není kde. Je to hrozná škoda. Vždyť tu máme továrnu na klobouky, která dodává polotovary do Chanelu, do Diora. Nejznámější kloboučník na světě Philip Tracy si k nám jezdí nakupovat, diví se designérka. Zaměřila se proto na Anglii, na české ambasádě v Londýně chystá výstavu, do Anglie přesídlila s výrobou. V Londýně je obrovská konkurence, takže si výrobci svých zákazníků víc váží. Když vyrobím klobouk tam, vyjde mě navíc levněji, než když ho vyrobím tady, a to i kdybych pro něj letěla, prozrazuje, i když jí to jako české patriotce zpočátku vadilo. A letos bude také v Londýně studovat. Zdravá konkurence jí v Česku v oboru chybí, stylově by se totiž každý návrhář mohl více vyhranit. Čtěte také: Hana Havelková: Rukopis svého šatníku si musí každý vytvořit sám

Její klientelu tvoří velmi rozdílné typy lidí – jsou to lidé ze showbyznysu, lidé, kteří hodně cestují po světě a nosí klobouky na pólo nebo dostihy… Většinou, z 90 procent, jsou to cizinci – Rusky, Angličanky, Francouzky… V Česku jde spíš o nadšence pro módu, komentuje Libka své zákaznice.

Ekologie i kožešiny

Na zimu plsť, na léto panama nebo sisal, to jsou hlavní materiály klobouků. Libka však také s materiály experimentuje – má za sebou například ekologické kolekce z plechovek, nebo ze dřeva. Na kolekci ze dřeva jsem hodně pyšná. Ke dřevu se určitě ještě vrátím, nebylo tolik prostoru, abych se úplně vyřádila, říká návrhářka k netradiční kolekci. Teď pracuje s kožešinami a s českou tradiční firmou Liska. Buď vymýšlí nový tvar klobouků, nebo používá základní tvary, které zdobí. Na klobouky pak dává doživotní záruku. Čtěte také: Ekonom se stal módním návrhářem a své oblečení prodává v butiku

Ekologické kolekce spojují Libku Safr s filozofií Trash Made. Trash Made je totiž nezisková značka designových výrobků vyrobených z částí recyklovaných elektrozařízení. Jak upřesňuje koordinátorka projektu Lenka Drápalová, jedná se o šperky, módní a bytové doplňky. Trash Made vznikl před pěti lety, kdy jsme ve firmě REMA Systém přemýšleli, jak recyklaci elektroodpadu komunikovat, aby to lidi bavilo. Na konferenci ve Vídni nás zaujaly stolečky vyrobené z bubnů od praček. To byl první impuls, vybavuje si Lenka počátky myšlenky Trash Made. Ke spolupráci pak přizvali designérky, které si vybraly vhodný recyklovaný materiál – REMA Systém má sběrná místa na elektroodpad po celé České republice – a objekty navrhly. Na výrobě Trash Made spolupracuje s chráněnými dílnami i šperkaři. Každý výrobek je také doplněný vlastním příběhem – informací o tom, z jakého je vyrobený materiálu. Naplňovat základní myšlenku, kterou byla osvěta v oblasti recyklace elektroodpadu, se daří.

Trash Made je tak vlastně příkladem originálního a neotřelého marketingu, který doplňuje tradiční  komunikaci tématu recyklace. Podobně Libka dala vale přehlídkám, které patří v módní branži k bontonu, a vydala se vlastní cestou.

widgety

Sázíme nejen na internet

Trvalo nám poměrně dlouho, než jsme objevili kanály, kterými budeme naše výrobky prodávat, přiznává Lenka. Dnes Trash Made prodává přes e-shop a k propagaci využívá i internetovou reklamu – například AdWords -, a návštěvnost webu sleduje přes Google Analytics. Časem se přidaly kamenné obchody a galerie v Praze i v celém Česku, nebo účast na výstavách designu. Vloni Trash Made také rozjel workshopy, kde si kdokoliv může designové předměty vyrobit sám.

Ani Trash Made se nesoustředí jen na český trh. Snažíme se prosadit i v zahraničí. Letos venku plánujeme dvě výstavy, doufám, že to bude pro zahraničí otevírací prodejní kanál, prozrazuje Lenka. Portfolio výrobků se navíc rozšířilo o produkty pro muže a Trash Made je otevřený i dalším návrhářům a nápadům. Naše kolekce má nyní kolem 130 různých výrobků, je to velmi široká škála, dodává. Zatímco v minulých letech se Trash Made soustředil hlavně na menší věci, jako jsou například šperky, letos se chce vrátit k větším věcem – především ke svítidlům.

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+