Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Navštivte s námi středoevropský unikát – hernu starých arkádových her

Zdeněk Vesecký

Pamatujete na doby, kdy na poutích byly maringotky plné herních videoautomatů? Někteří nadšenci na tyto hry dodnes nedají dopustit a zakládají na nich byznys.

Podnikatel Jan Orna patří mezi ty, kteří už v dětství propadli videohrám. Jako dítě si doma hrál na počítači ZX Spectrum a těšil se na každou návštěvu pouti, kde se už v 80. letech vedle kolotočů a střelnic objevovaly také maringotky upravené na herny. V nich umístěné skříňové hrací videoautomaty a jejich zvuky a barvy ho jednoduše fascinovaly. Video a počítačové hry ho pak provázely celým dospíváním. Už jako dospělý si pořídil vysněnou herní konzoli Nintendo NES a k ní postupně i spoustu cartridgí s hrami. Stále ale vzpomínal na staré herní klasiky a hrál je díky emulátorům, což jsou programy, díky kterým je možné tyto hry spustit i na moderních počítačích. Herní zážitek už ale není takový, jaký nabízely právě velké automaty. A tak, když Jan v roce 2004 dostal příležitost si skutečný hrací automat koupit, neváhal. Na počátku roku 2017 má takových automatů 160 a na jaře oslaví sedmé výročí otevření videoherny a muzea arkádových her Aréna ArcadeHry.cz.

Starý videoautomat stojí desítky tisíc korun

Pořízení herního automatu mělo završit moje sběratelské šílenství cartridgových herních konzolí. Když jsem ale automat získal, uvědomil jsem si, že je to naprostý unikát a byla by škoda, kdyby takový hardware, který mnozí považovali za odpad, jednou definitivně zmizel ze světa. Rozhodl jsem se proto udělat něco pro zachování této části historie počítačových her a začal je sbírat, říká Jan Orna. Herní videoautomaty dováží ze zemí západní Evropy a často také z USA. Právě na západě měly videoherny na rozdíl od České republiky velkou tradici a byl to velmi slušný byznys. Provozovatelé heren vydávali v 80. letech za automaty stejné částky jako za nová auta, ale dobře věděli proč. Investice se jim zpravidla do roka vrátily. 

K nám se trend videoheren dostal se zpožděním a komedianti v Československu a později České republice většinou pořizovali vysloužilé automaty ze západu. Jejich zisky už proto takové nebyly. A koncept kamenných heren se u nás také příliš neuchytil, protože videoherní automaty stávaly vedle klasických herních automatů v začouzených podnicích, kam nebylo vhodné brát děti. Koncept naší videoherny a muzea je inspirován právě Amerikou. Automaty jsou ve velkém tmavém prostoru, aby vynikly jejich barvy. Retro atmosféru podporujeme speciálním osvětlením. Všude je čisto a bezpečno, nejsme součástí žádného baru nebo výčepu, vysvětluje majitel herny.


Autor: archiv Aréna ArcadeHry.cz, podle licence: Rights Managed

Podnikatel Jan Orna založil byznys na své vášni z let dospívání a s retro hernou se mu podařilo oslovit tisíce lidí. 

Starých herních automatů rok od roku ubývá. Mnohé už skončily ve šrotu a o zbytek se nadšení sběratelé skoro perou. Velkým hitem jsou zejména v zemích na severu Evropy, ale i v řadě dalších států. Tím pádem také roste pořizovací cena jednotlivých herních mašin. Za první automat, Galaxian od Midway, jsem v roce 2005 dal asi 10 000 korun. Dnes už by mi na nákup takového automatu nestačilo ani 40 000. A peníze navíc nejsou všechno, chce to mít i kontakty a štěstí. Obchodníci už své zásoby prakticky rozprodali a tak se s automaty a jejich komponenty obchoduje v komunitách a na specializovaných burzách. Když kdysi někdo na fóru vystavil inzerát, že nějakou mašinu prodává, ozval se mu zájemce třeba až po týdnu. Dnes tam taková nabídka nevydrží ani půl dne. My sledujeme trh na aukcích a sběratelských fórech denně, popisuje Jan Orna. Nadšenci do starých 2D her jsou schopni utratit za ně tolik, co třeba vyznavači automobilových veteránů. 

Provozovatel české videoherny v Červeném Újezdu na Kladensku má štěstí, že automaty začal skupovat v době, kdy ještě byly relativně laciné a poměrně snadno k sehnání. Ty nejžádanější hry má a nemusí se tak účastnit všech těch šílených aukčních bitev. Sháním to, co jsem kdysi sám rád hrával. Po čem jsem nejvíc toužil, to už skoro všechno mám. Zbývají mi už jen tři hry, které nutně potřebuju k tomu, aby dušička měla pokoj. Třeba takový originální Golden Axe byl ale vyroben jen v desítkách kusů a je prakticky k nesehnání. A když už, tak je za cenu našeho půlročního výdělku v muzeu. Tolik se mi do jedné mašiny investovat nechce a bude dlouho trvat, než na ni našetříme, dodává podnikatel.

Nákupem herních videoautomarů to ale nekončí. Nejstarší z nich – Challenge od firmy Mirco – byl vyroben už v roce 1974, spousta dalších pochází z 80. let. Stroje byly tehdy sice ještě dělány precizně, ale přesto se u nich počítalo s životností kolem deseti let. Navíc se u nich za dobu provozu vystřídaly tisíce hráčů a je potřeba investovat do oprav. Každý dovezený automat prochází vstupní diagnostikou, protože jejich výrobci měli svá vlastní řešení a byli schopni vytvářet neskutečné elektrotechnické obskurnosti, při kterých docházelo ke zkratům a podobně. Zásadně měníme například staré zdroje firmy Midway, které šlehají do desek a jsou nebezpečné. U mašin dovezených ze zámoří také musíme upravovat napájení z amerických 110 na evropských 230 voltů. Zásadní elektronické práce má v Aréně na starosti Věroslav Lenc. Opravy starých CRT monitorů nám zajišťuje opravář televizí, který má díky nám pořád co dělat. Udržujeme jeho řemeslo podobně, jako se ve skanzenech drží dráteníci a další staré profese. Pokud je porušená samotná logika hry, obracíme se na specialisty z Anglie. Do toho investujeme do rekonstrukcí dřevěných beden a grafiky, vypočítává Jan Orna s tím, že udržování starých hracích automatů v provozu vyžaduje tisíce hodin práce.

Renovované automaty pak co nejvíc odpovídají originálu. CRT obrazovky se proto například nenahrazují moderními LCD displeji, protože by na nich hry ztratily své kouzlo. V Číně už naštěstí výrobu CRT obrazovek znovu obnovili a herním automatům tedy svitla naděje na další budoucnost. Díky svému datu výroby samozřejmě takové stroje spotřebovávají dost elektřiny. Pokud v herně není plno, zapíná je proto obsluha postupně tak, jak návštěvníci procházejí prostorem. Většinou ale jedou všechny, protože během otevírací doby se v herně vystřídá v průměru stovka návštěvníků.

Riskantní otevření herny se vyplatilo a všechny překvapilo

Po dvou letech nákupů už měl Jan automatů tolik, že se rozhodl založit agenturu na jejich krátkodobý pronájem. A když už jimi postupně naplnil své vlastní prostory i garáže a sklepy kamarádů, musel přijít další krok. Tím bylo otevření Arény ArcadeHry.cz Červený Újezd. Automaty jsou od roku 2011 umístěny ve staré stodole, které hrozilo zbourání. Kamarádi ze zahraničí mě od otevření takového podniku zrazovali, že prý si to na sebe nevydělá. Vycházeli ze zkušeností z Ameriky, kde taková muzea a herny také najdete, ale zřizují si je zejména kasina a herní firmy. Staví si vlastně takové své vlastní pomníčky a jejich provoz dotují z jiné činnosti. Já proto začínal v malém s 50 automaty, ze kterých fungovalo jen 30. Neustále jsem počítal s pesimistickou variantou a doufal, že se mi do tří let aspoň podaří dostat provoz na nulu. Vývoj byl ale úplně jiný, než kdokoli očekával. Zájem o muzeum a hernu byl takový, že jsem vyrovnal bilanci už za polovinu té doby a podnik je výdělečný. Dokonce si můžu dovolit mít zaměstnance, s čímž jsem na začátku vůbec nepočítal, a za vydělané peníze nakupovat další automaty. Je vidět, že příznivců starých arkádových her je hodně a oceňují práci, kterou s provozem podniku máme, říká Jan Orna.

Herna má své příznivce, kteří do Červeného Újezdu na Kladensku neváhají přijet ze všech koutů České republiky, ale také z Německa, Ruska, Francie nebo Anglie. Zvlášť velké popularitě se Jan Orna těší u Poláků. Mohla by tedy generovat výrazně vyšší zisky. Její majitel ji ale přesto provozuje jen omezeně a o stěhování na lukrativnější adresu také neuvažuje. Důvodů pro to má hned několik. Pokud bych se přestěhoval někam do centra Prahy, určitě bych mohl mít otevřeno sedm dní v týdnu. To by ale ty staré mašiny nezvládly. Nemá cenu si nic nalhávat, některým z nich je kolem 40 let a na nepřetržitý provoz nám nevydrží, budou se opotřebovávat mnohem rychleji. Navíc se bojím jejich poškození skupinkami opilých turistů a další problém je nedostatek kvalitního personálu. Já hernu a muzeum zakládal jako komunitní projekt, je to součást mého života a jsem rád za jeho dnešní podobu a fungování. Že to ještě vydělává, to už je jen bonus, vysvětluje Jan Orna a dodává: I proto odmítám zprovoznit mincovníky, jak mi někteří radí. U nás se platí jednorázové vstupné a můžete u automatů strávit celý den, odskočit si vedle do restaurace na oběd a pak se zase vrátit. Kdybych zpoplatnil hru na každém z automatů, budou si lidi vybírat jen ty nejpopulárnější. Pak by mi stačilo nakoupit několik kusů Mortal Kombatů a Golden Axů, nějaké závodní hry s volanty a bylo by vystaráno. Jenže já chci zachytit celou historii. 80. léta se vyznačovala celou sérií slepých uliček a hrami, které nikoho nezaujaly. Sbírám i takové, a pokud bych byl vyloženě komerčně zaměřený, nemělo by smysl do takových mašin investovat a ony by úplně zmizely, což by mě mrzelo. Když takové stroje nenajdete v muzeu, jako jsme my, tak je patrně už nenajdete nikde, a toho se držíme. Nikdy ale neříkej nikdy, proto přesun do Prahy nevylučuji. Možná by stálo za to spojení třeba s žánrovým kinem a podobně.

dan_z_prijmu_form

Mladá generace si s videoautomaty ani neví rady

Jak se dá předpokládat, Aréna ArcadeHry.cz v Červeném Újezdu láká především ty, kteří arkády „pařili“ ve svém dětství a dospívání, tedy lidi od 30 do 45 let. Mladou generaci hráčů do 20 až 25 let, která má na hry ještě dost času, takové historické unikáty příliš nepřitahují. Pro ně nemají arkádové videoautomaty žádnou hodnotu. Teenageři a mladí lidé proto dělají jen necelou pětinu našich návštěvníků. Hry je nebaví a často si s nimi ani nevědí rady. Stačí se po takové návštěvě projít hernou a podívat se na monitory. Jsou plné otisků jejich prstů, jak se snaží je ovládat a nevšímají si tlačítek a joystiků. Mladí lidé si neuvědomují, že dotykové displeje jsou záležitostí až posledních několika let a dřív jsme se museli obejít bez nich. Plýtvat energii na to, abych přilákal takové zákazníky, mi přijde úplně zbytečné. Mám dost jiných návštěvníků, kteří si to tu opravdu užijí. Většina lidí tu stráví zhruba čtyři hodiny, ale najdou se i takoví hardcore hráči, kterým musíme na konci otevírací doby shodit jističe, jinak bychom je odtud vůbec nedostali. Chodí k nám hodně mužů se svými malými dětmi a roste nám tak úplně nová generace hráčů, říká Jan Orna.

Prostory herny její majitel nabízí k uspořádání firemních akcí a automaty také dál zapůjčuje i na soukromé akce. Prozatím je s fungováním firmy spokojený a nic na tom nechce měnit. Má radost z toho, že si sám čas od času může zahrát své oblíbené hry a uchovat část herní historie pro příští generace.

Našli jste v článku chybu?
10. 1. 2017 10:46
* (neregistrovaný)

V 80-tých letech stála jedna hra v marigotce na automatu 2 Kčs. Dost peněz za chviličku zábavy, ale zase to bylo něco jiného, nežli tryskokačeři. Takže jeden hrál, 8 na něj namačkáno koukalo. Mě to nechybí, naopak je fajn, že si tohle může dnes zahrát kdokoli a kdekoli na PC, mobilu atd., kromě pořizovací ceny zařízení, zdarma.

Ale jestli to chtějí mít retro, měli by mít v herně i prkennou/překliž­kovou dunivou podlahu a davy čumilů. Hlavně ty, bez nich to není žádné retro, aby jeden sám hrál.<…

21. 2. 2017 19:34

Super nápad, když se jezdí do muzea, tak proč nejet do muzea starých videoautomatů :) Budu další návštevník :)