Necháváte všechny zaměstnance rozhodovat o všem? Děláte zásadní chybu

Kolem podnikatelů krouží populární tipy a koncepty, jak vést a organizovat firmu. V čem mohou inspirovat a jak je promítnout do praxe, aby přinášely užitek?

Svobodná firma, učící se firma, společensky odpovědná firma… Je předem jasné, že snaha nechat ve firmě rozhodovat všechny o všem, nemusí vést k lepšímu fungování společnosti, ke spokojenějším zaměstnancům a konkurenční výhodě. Může to způsobit chaos a frustraci. Stejně tak nemusí firmě přinést žádnou pozitivní výhodu, když se sice přihlásí ke společenské odpovědnosti, ale jen kvůli vágnímu pocitu, že zákazníci to vidí rádi. Fakt, že jde jen o formální krok, nikoliv postoj, kterému vedení firmy věří a který firmě přináší důležitou hodnotu, klienti snadno odhalí. Stejně jako zaměstnanci rychle prokouknou, že proklamace o jejich rozvoji a o tom, jak se i organizace musí učit, jsou jen snahou obhájit honbu za dotacemi, která je ve skutečnosti málo propojená s firemní praxí, s realitou konkurenčního trhu a rozvojem byznysu.

Inspirovat se tam, kde je to užitečné

Propadnout nekriticky nějaké filozofii nebo teorii a vyhlásit ji za dogma, je v podnikání stejně nebezpečné jako kdekoliv jinde. To ovšem nepopírá, že může být přínosné se o různé teorie řízení nebo organizace firem a práce zajímat a inspirovat se jimi tam, kde je to pro firmu užitečné a kde to funguje. Třeba ve chvíli, kdy nastartované podnikání opravdu potřebuje nějaký nový impuls a změnu v přístupu k zaměstnancům i zákazníkům a k formulaci budoucích strategií, když už si podnikatel nevystačí s intuitivním přístupem.

Odpovědně prosperovat

Firmy vznikají za účelem zisku. Motivace k podnikání v sobě zpravidla snoubí chuť slušně se uživit, stát na vlastních nohách, moci se realizovat podle svých představ a hodnot, uplatnit svou kreativitu a schopnosti, něco vybudovat, spolupracovat s jinými lidmi, zlepšit svůj společenský status a mnohé další okolnosti. Ovšem s hlavním cílem: dlouhodoběji prosperovat.

Čtěte také: 5 nástrojů, kterými zabráníte poklesu motivace vašich zaměstnanců


Autor: www.shutterstock.com, podle licence: Rights Managed

Společenská odpovědnost (CSR) může prosperitě prospět, protože jak zaměstnanci, tak zákazníci dnes více sledují i etický rozměr podnikání. Příští rok by mělo Česko do svého právního řádu zapracovat evropskou směrnici, podle níž budou některé velké firmy uveřejňovat zprávu o společenské odpovědnosti a udržitelnosti podnikání povinně (tzv. nefinanční reporting). Mnohé to dobrovolně dělají už dnes. A dobrovolné je to i pro malé firmy.

Čtěte také: Růst firmy s sebou nese nejen radosti, ale i obtíže. Naučte se hlavně delegovat

Stojí ale za opakovanou pozornost, jaká změna v přístupu ke společenské odpovědnosti firem „vypadla“ z průzkumu, který v roce 2013 připravila auditorské a poradenská společnost KPMG. Podle průzkumu The KPMG Survey of Corporate Responsibility Reporting 2013 je vidět, že spousta firem už nechápe společenskou odpovědnost jen jako etické téma, ale jako téma klíčových rizik a příležitostí v podnikání. Ať už se jedná o životní prostředí nebo o sociální témata, která jsou provázaná s tím kterým oborem podnikání (jiné to bude u pivovaru, jiné u obchodníka s nábytkem, jiné u pěstitele biozeleniny atd.). S tím souvisí otázka: Jaké finanční dopady na společnost mohou tato rizika a příležitosti mít a jak je může firma minimalizovat nebo maximalizovat?

Zahlédnout rizika a příležitosti

Odpovědí na takovou otázku mohou být i nové podnikatelské příležitosti. Nebo minimálně fakt, že strategie firmy umí s riziky a příležitostmi počítat a má hluboký vhled do toho, na co bude nutné v oborovém byznyse v budoucnu reagovat. Podle zmíněného průzkumu tak svým důrazem na sociální odpovědnost a informováním o sociálně-odpovědných aktivitách firmy zároveň ukazují, že vědí, co se kolem nich děje v oblasti životního prostředí a ve společnosti a jsou si vědomé toho, jak to ovlivňuje jejich byznys, rozumí z toho plynoucím rizikům a příležitostem, případně je umí kvantifikovat. A v neposlední řadě mají strategii, jak minimalizovat rizika a rozvinout příležitosti a umí je uvést do praxe.

To je důležitá zpráva pro majitele firem, zaměstnance i zákazníky a může firmě přinést konkrétní konkurenční výhodu. Firma tím totiž dává najevo, že se s jistou pravděpodobností dokáže vyrovnat se změnami prostředí, které na ni mohou v budoucnu dopadnout. Vyhroceněji řečeno, u CSR pak už nejde jen o potřebu pomáhat a chovat se eticky, ale o bazální snahu firmy udržitelně žít a prosperovat.

Čtěte také: Společenská odpovědnost, nová cesta k dosažení úspěchu

Svobodně, ale myslet na efektivitu

Svoboda v práci (freedom at work) a svobodné firmy založené na důsledně demokratickém řízení mají své zastánce i kritiky. Tomáš Hajzler, zakladatel nakladatelství Peoplecomm a propagátor svobody v práci, stojí s tvůrčím týmem za českým webem Svoboda v práci, který informuje o dění na domácí „svobodné“ scéně. Zde je k nalezení i základní desatero svobody v práci. Mezi hlavní principy patří například to, že firma i zaměstnanci znají smysl společnosti i projektů a sdílejí společnou vizi. Dále mezi ně patří schopnost dialogu a naslouchání, tedy schopnost vnímat různé úhly pohledu, možnost volby, tedy možnost zaměstnance rozhodovat se, nebo decentralizace, což je rozprostření moci napříč celou organizací. Není na škodu se nad principy zamyslet a začít je využívat třeba na postupné změny ve fungování firmy a firemní kultury, v níž budou moci lidé lépe dýchat a dostanou více prostoru pro vlastní smysluplnou realizaci. Zvlášť v případě, že má management stále potíže s autoritářským řízením, nedoceňuje kompetence svých zaměstnanců a jejich iniciativu a neumí delegovat.

Čtěte také: Firmy netrápí fluktuace zaměstnanců, řeší pozdní příchody a motivaci

Tzv. svobodné (či demokratické) firmy vycházejí z vágně definovaného přístupu k řízení, který není snadno a spolehlivě replikovatelný s předvídatelnými výsledky — na rozdíl třeba od projektového nebo procesního řízení, jehož popularita strmě roste právě díky hmatatelným úsporám a snižování kognitivní zátěže zaměstnanců, vysvětluje naopak svůj spíše skeptický postoj pro server Podnikatel.cz Robert Vlach, podnikatelský poradce a provozovatel portálu Na volné noze.

Ve své poradenské praxi se setkává s tím, jak jsou svobodné firmy neefektivní. Jako příklad uvádí zkušenost, kdy banální marketingové rozhodnutí bylo ve firmě předmětem několikatýdenních debat s nulovým efektem, místo aby ho rychle udělal marketingový ředitel. A viděl jsem i svobodně řízenou neziskovku, která vedla projekt tvorby webu pomocí emailové diskuse čítající stovky emailů členů vedení s frustrovanými dodavateli namísto toho, aby řízení delegovali na projekťáka s jasným zadáním, uvádí další zkušenost. A doporučuje: Demokratické řízení může být lákavé pro firmy s unikátní konkurenční výhodou, vysokými zisky a majitelem, který chce být za vizionáře, veřejnému obrazu firmy prostě svoboda svědčí. Určitě je dobré si o svobodných firmách něco přečíst a buď se jimi nechat volně neideologicky inspirovat, nebo aspoň neopakovat ve vlastním podnikání jejich četné omyly.

Pořád platí: Učit se, učit se, učit se

Učící se organizace (learning organization) se nepozná podle toho, že ukousla velkou část evropských dotací na vzdělání. Odráží v sobě určitý komplexní přístup, který se ve firmě uplatňuje. Autorem konceptu učící se organizace je americký expert na firemní rozvoj Peter Senge. Podle něj jsou učící se organizace takové, v nichž lidé kontinuálně rozšiřují svou schopnost vytvářet takové výsledky, po nichž skutečně touží, kde se pěstují nové a objevné systémy myšlení a kde se lidé neustále učí, jak se společně učit. Znamená to pěstovat systémové myšlení, osobní mistrovství, pracovat s mentálními modely, které rozhodují o tom, jak vnímáme a jak si utváříme svět, znamená to budovat sdílenou vizi a rozvíjet týmové učení.

 

Potřebujete radu od odborníka? Využijte našich odborných poraden.

Zjednodušeně jde o chápání firmy jako dynamického systému, který se stále adaptuje a zlepšuje. Učit se rychleji než konkurence je podle Sengeho konkurenční výhoda. Je tu ovšem rozdíl mezi tím lidi co nejvíce naučit a učit se učit – učení je v druhém případě princip, který provází jakoukoliv pracovní činnost. Připomíná to i japonský systém neustálého zlepšování kaizen. Protože, se starořeckým filozofem Hérakleitem, všechno se pohybuje a nic netrvá, musí se stále pohybovat – učit, zlepšovat také firmy, pokud se chtějí udržet na trhu. Už jen chuť uvědomit si, že změna je příležitost a ne nepřítel a že riziko je nová jistota (jak o tom píše ve stejnojmenné knize propagátor multilevelmarketingu Randy Gage), může být užitečným výsledkem snahy inspirovat se konceptem učící se organizace.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 7. 2015 19:25

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení online marketingu - jak přivádět na web návštěvnost

  • Vyhledavače a PPC kampaně - jak fungují
  • Webová analytika - k čemu jí využít
  • Facebook a další sociální sítě - co a jak komunikovat

Detailní informace o Školení online marketingu »

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+