Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Nevíte, co s problémem, na kterém tvrdě pracujete? Dejte si pauzu a jděte spát

Jana Bohutínská

Řešíte problémy a motáte se v kruhu? V takové situaci je nejlepší se na hledání řešení na chvíli úplně vykašlat. Místo toho si dát krátkou pauzu nebo se vyspat.

Je lepší se v tu chvíli věnovat čemukoliv, co je inspirativní a regenerační, co vyčistí hlavu. Není to ztráta času. Tvořivost a produktivitu pauza spíš podpoří.

Proč se lidé špatně rozhodují

Jak to, že když člověk něco pustí, může tím nakonec nejlíp přispět k řešení? Rozhodování je složitý proces a člověk se rozhoduje neustále. Dokonce i tehdy, když si to vůbec neuvědomuje. Lidské mozky jsou přitom podle neuropatologa Františka Koukolíka odlišné a individuální, podobně jako unikátní otisky prstů. Lidé se proto, jak tvrdí, liší v tom, jak jsou schopní při rozhodování zvládat nejistotu, jak velkou nechuť mají ke ztrátě či nerovnosti nebo jak jsou trpěliví či nedočkaví, když musí snášet odklad odměny.

Důvodů, proč se lidé špatně rozhodují, je přitom podle Františka Koukolíka mnoho. Člověk se může špatně rozhodnout třeba proto, že neví, co je v pozadí událostí, tedy nezná dobře kontext. A také proto, že naše rozhodovací možnosti někdo nebo něco trvale zahlušuje. I proto, že nenápadným, ale i nápadným příznakům nevěnujeme pozornost. A proto, že spoléháme na rozhodovací algoritmus, který byl úspěšný v minulosti, a nechceme si připustit, že současnost je něco docela jiného, uvádí (Rozhodování, Karolinum 2016). Rozhodování přitom podle něj ovlivňují nejméně tři veličiny: pocit hodnoty (neboli získané odměny), míra nejistoty a sociální interakce, neboli informace o druhých lidech.

Čtěte také: Jak myslet? Zdánlivě jednoduchá otázka, která ovlivní vývoj vašeho byznysu

Zajímavým efektem je podle něj při rozhodování rámování. Výsledek nějakého rozhodnutí lze prezentovat buď jako zisk, nebo jako ztrátu. Díky předpojatosti se lidé rozhodují ve prospěch jednoho nebo druhého, byť je skutečnost totožná, píše František Koukolík. Jako příklad uvádí to, jak odlišně budou lidé reagovat na dvě zprávy: 24 procent lidí důvěřuje Senátu versus 76 procent lidí Senátu nedůvěřuje. Podíly, ke kterým se obě vyjádření vztahují, jsou přitom totožné. Experimenty ukázaly, že když se při zarámování zdůrazňují pozitivní znaky, lidé jsou ochotnější riskovat jak vzhledem k zisku, tak vzhledem ke ztrátě. Při důrazu na negativní skutečnosti je ochota riskovat nižší.

Zaběhlá řešení a chudá tvořivost

Sue Knight, konzultantka a trenérka neurolingvistického programování, obdobně konstatuje (NLP v praxi, Management Press 2013): Pokud budeme i nadále dělat to, co jsme dělali vždy, nedostaneme nové výsledky. A dalším důležitým poznatkem celé rozhodovací skládačky je fakt, že pokud je člověk velmi ospalý a unavený, chová se podobně jako pod vlivem alkoholu – takže má mimo jiné pomalejší reakce, sníženou vnímavost a zhoršené rozhodovací schopnosti.

Čtěte také: Emoce jsou nakažlivé. Poznejte, jak ovlivňují vaše lidi i firmu

Při řešení problémů, když se podnikatel nebo podnikatelka dlouho motají v kruhu a přes urputnou snahu nenacházejí řešení (žádné, natož kreativní a inovativní) a nemohou se rozhodnout, se mohou dostat do stavu zahlcení informacemi a myšlenkami, které jim řešení překrývají. Jako když si „zavaří mozek“. Rozhodnout se je pak takřka nemožné. Stejně jako v takovém stavu správně vyhodnotit kontext a určit to, co je důležité a také užitečné i výhodné.

Nebezpečím je v takové situaci také tunelové vidění, tedy neschopnost vidět věci v širší perspektivě nebo z odstupu. Frustrace z toho, že se nedaří, může sklouznout k negativnímu vnímání a negativní interpretaci skutečnosti, která ochromí ochotu riskovat. Únava pak omezuje vnímavost a kreativitu a místo vymýšlení něčeho nového se nabízejí jen stará vyzkoušená, ale už nefunkční řešení.

Vyspěte se na to

Jak potom z takového koloběhu vystoupit? Jedna možnost je: vyspat se na to. Pro to, aby problémy dostaly své řešení, je totiž spánek důležitý. Podle psycholožky Deirdre Barrett, která se intenzivně zabývá výzkumem spánku, má spánek, který mimo jiné uspořádává vzpomínky a souvisí i s pamětí, také důležité místo v řešení kreativních problémů.

I ve spánku totiž podle jejích výzkumů člověk přemýšlí, jen jiným způsobem a na jiné biochemické úrovni než v době, kdy je plně vzhůru. A spánek a snění jsou podle ní zvláště příhodné pro řešení těch problémů, jimž může napomoci vizualizace. A také těch, které vyžadují řešení „out-of-box“, tedy mimo běžné a konvenční myšlenkové rámce a nikoliv „v tunelu“.

Čtěte také: Společná postel je nepřítel spánku; hlavně pro chlapy

Ve své studii The Committee of Sleep”: A Study of Dream Incubation for Problem Solving z roku 1993 (vyšla v časopisu Dreaming) Deirdre Barrett připomíná některé příklady řešení problémů ve snu. Třeba vyjádření chemika a nobelisty Kekulého. Ten tvrdil, že na šestiúhelníkovou strukturu benzenového jádra přišel poté, co se mu v noci zdálo o hadovi, který se zakousl do vlastního ocasu. Mendělejev prý zase ve snu uviděl vizualizaci kompletní periodické soustavy prvků. A další nobelista, Otto Loewi, ve snu přišel na experiment, během něhož u žab prozkoumal chemický přenos nervových impulzů.

Držíte se cíle? Řešením je přestávka

Ukazuje se, že i krátké přestávky v práci slouží k doplnění energie, zlepšují sebekontrolu a rozhodování i produktivitu. Také mohou pomoci se schopností zaměřit na něco pozornost a rozvinout kreativitu. Psycholog a podnikatel Ron Friedman v Harward Business Revue ovšem připomněl i studii, jež ukázala další rozměr pracovních přestávek. Ty jsou totiž také prostorem pro reaktivaci vlastních cílů.

EBF17 Jandl

Čtěte také: 3 osvědčené způsoby, jak ještě lépe pracovat se svými cíli

Když totiž podle Rona Friedmana člověk pracuje nepřetržitě na nějakém úkolu, i když si nepřipadá unavený, snadno ztratí zaostření na cíl a utopí se v nepodstatných věcech. Návrat k úkolu po krátké přestávce ale přináší pár sekund na to, aby se musel zamyslet, kde v práci přestal a připomněl si, čeho se vlastně celkově snaží dosáhnout. Tvrdí, že přestávky jsou praxe, která nutí k zapamatování a uvědomění si cílů, a tak v konečném důsledku nejsou ztráta času, ale přispívají k lepšímu výkonu.

Našli jste v článku chybu?