Vy patříte mezi velké kritiky nového občanského zákoníku. Co nejvíce vám na něm vadí?
Je to jeho nepřehlednost, zbytečné používání nových slov a nových pojmů. Je to samoúčelnost a je to něco, co bych nazvala uživatelskou nepřívětivostí. Traduje se, že každý má znát zákony země, ve které žije, a že neznalost zákona neomlouvá. Tento kodex však dostává obyčejné lidi do závislého a méněcenného postavení na právnících. Normální člověk, který chce v dobré víře plnit zákon, nemá šanci se v něm vlastními silami zorientovat. Nový občanský zákoník nejenže lidem nepomáhá, ale činí navíc pravý opak. Ano, v některých jednotlivostech přináší zákoník zlepšení, všechna pozitiva ale přebíjí jeho naprostá uživatelská nepřívětivost. Proto vnímám nový občanský zákoník jako degradující a rozdělující lidi na dvě nerovnoprávné sorty.
Říkáte, že nový občanský zákoník je pro laiky těžko “stravitelný”. Předchozí občanský zákoník byl snad srozumitelnější?
Byl rozhodně méně rozsáhlý. Jsem přesvědčena, že nový zákoník, se svými samoúčelnými změnami pojmosloví a mnoha nejasnostmi, srozumitelnější není. Samozřejmě si nedělám iluze o předchozím zákoníku, přičemž navíc vzpomeňme právní teorie, která hovoří o tzv. předporozumění zákonům. Znamená to, že některým pojmům se stále rozumí ve smyslu a v souvislostech, které jsou už dávno změněné. Přetrvává duch, ve kterém byl zákon přijat. Jistěže tento komunistický duch místy přetrval i ve starém občanském zákoníku. Na druhou stranu se udělal velký kus práce v tom, že komunistická předporozumění zákonu byla nahrazena novou standardní judikaturou. Vzhledem k současnému stupni technického vývoje se judikáty nejvyšších soudů dají bez problémů vyhledat na internetu a tím se problém komunistické interpretace nahradil a vytěsnil.
Jenže nový občanský zákoník dělali akademici, a to navíc akademici, kteří evidentně nemají k moderním technologiím příliš kladný vztah. Některé věci vůbec nevzali v potaz a místo toho řešili věci, které jsou dávno vyřešené. Paradoxně se tak stalo, že nový občanský zákoník vrátil některé věci zpátky k občanskému zákoníku z roku 1964, jehož sporné a ideologicky nevhodné výklady byly již judikaturou odstraněny.
Čtěte také: Souhrn změn, které od roku 2014 přináší nový občanský zákoník
Tvůrce zákona označujete za zločince, v čem podle vás ten zločin spočívá?
Bude trvat minimálně 5 let, než vznikne judikatura. Během té doby může dojít k majetkovým převodům, které budou nevratného charakteru. Změny jsou navíc spojeny s korporátními věcmi a insolvenčním řízením a podle mě hrozí návrat do první půlky devadesátých let.
Klára Alžběta Samková
Klára Alžběta Samková je advokátkou, majitelkou a vedoucí Advokátní kanceláře Klára Samková. Specializuje se na občanské právo, na rodinné právo, korporátní a obchodněprávní agendu, agendu správního práva a správního řízení, obhajobu poškozených v trestním řízení, obhajobu některých pachatelů trestných činů, kde dochází dle jejího názoru k nepřípustné umělé kriminalizaci. Samková se též zabývá všemi oblastmi práva z hlediska dodržování Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a Ústavy ČR, zejména Listiny základních práv a svobod, a také záležitostmi týkajícími se Romů.
V letech 1990 až 1992 působila Samková jako poslankyně Federálního shromáždění a od roku 1993 do roku 1998 byla řadovou členkou ODS. V roce 2003 ji prezident Václav Klaus navrhl na pozici ústavní soudkyně, avšak Senát její nominaci neschválil. V roce 2008 úspěšně ukončila doktorandská studia na Katedře teorie práva Právnické fakulty v Brně, když obhájila disertační práci na téma „Ochrana lidských práv se zřetelem na jejich původ“. O dva roky později se stala členkou TOP 09, za kterou byla zvolena zastupitelkou na Praze 2.
Klára A. Samková je podruhé vdaná a má dceru Dariu Alžbětu.
Myslíte si, že to byl úmysl tvůrců, aby toto umožnili?
Nevylučuji to, protože v zákoníku je velká část zbytečných a matoucích věcí, které nepřináší žádnou přidanou hodnotu. A já se ptám proč. Zákoník vytvořili lidé, kteří nežijí s lidmi v této zemi. Žijí v nějaké slonovinové věži, jsou zahleděni sami do sobě a obyčejnými lidmi evidentně pohrdají.
Na konferenci k občanskému zákoníku jste v této souvislosti hovořila o tom, že podle vás dokonce hrozí zánik právního systému. Důvodem má být neustálé obměňování a zesložiťování právních předpisů. Není problém v tom, že se zákony vytváří shora, místo toho, aby se kodifikovaly věci, které ve společnosti fungují?
Podle mě to není o tom, zda se vytváří předpisy seshora či zespoda. Právní systém se neustále rozvíjí do menších a menších podrobností, přitom se ale ztrácí prozařování hlavními principy, a to základními lidskými právy. Formalismus zcela nahradil účel a smysl práva – zlepšovat kvalitu života člověka. Stav dnešní společnosti se dá považovat za předkolapsový. Jsme v podobné situaci jako starověké civilizace typu Egypta nebo Říma, kde podobně jako v současnosti začaly vítězit lokální zájmy a moc držely, dnešní mluvou, regionální lobbystické skupiny. Dnes jsou lokální kmotrovstva doplněna o nátlaky mezinárodních korporací v takové míře, že je otázka, zda ve vztahu k nim můžeme mluvit například ještě o státní suverenitě. Ostatně i u nás to místy vypadalo, že český právní řád končí na vrátnici do vchodu ČEZu.
Mluvila jste též o tom, že hrozí situace ze začátku devadesátých let. Není to ale zbytečná obava? Vždyť nový zákon o obchodních korporacích odpovědnost majitelů firem naopak zvyšuje.
Tak to je jeden z příkladů, který považuji za pozitivní. Na druhou stranu se na to podívejme z hlediska účelu. Společnost s ručením omezeným má být zakládána proto, aby udělala hráz mezi osobní odpovědností a odpovědností firmy. Jestliže ale není možnost se rozumně vyvázat z osobní odpovědnosti, tak to znamená, že tuto odpovědnost na sebe nebude chtít nikdo vzít. To povede k hromadnému využívání bílých koní. Projevuje se to už ve státní správě, kde jsou zastupitelé v některých případech řízení kmotry a jsou srozuměni i s tím, že si půjdou za své netransparentní jednání “sednout”. Mají totiž již předem zajištěnou kompenzaci. Stejně tak u velkých korporací nejde vyloučit vznik statutárních orgánů formálního charakteru, aby se skuteční vládci zodpovědnosti zbavili.
Čtěte také: Jak omezit odpovědnost za krach firmy? Veďte o svých rozhodnutích zápisy
To však umožňovala i předchozí právní úprava…
To není úplně pravda. Pokud jste se mohl legální cestou zbavit odpovědnosti formou insolvenčního řízení, osobního oddlužení atd., nebyl tak velký tlak na skrytí majetkových struktur.
Ale základní kapitál dříve stejně neplnil svoji úlohu, kvůli které vznikl. Tedy ručení alespoň nějakou částkou za závazky společnosti. Ze základního kapitálu se stala jen účetní položka.
Ano, to je zneužití původní ideje základního kapitálu.
Nebylo by tedy lepší se k té původní ideji vrátit?
Samozřejmě že ano! Navíc by bylo velmi užitečné zavést povinnost držet ten kapitál po celou dobu existence společnosti. Já bych to ale nehnala přes zákonné normy, ale hnala bych to přes pojištění. Dám vám příklad z osobní praxe. Moje advokátní kancelář má klienty malého a středního rozsahu, protože k velkým zakázkám se nikdy nedostaneme kvůli pojištění. Velké fúze a akvizice dělají společnosti, které mají sjednané pojištění u Lloydů v Londýně a investoři vědí, že když se stane chyba, tak Lloydi udělají stojku a zaplatí náhradu škody v řádu desítek milionů – a to nikoliv korun…
Jsem pro absolutní deregulaci podnikatelských vztahů. Každý by si měl uvědomit, s kým uzavírá smlouvu a jak má vztah nastavený. Ať každý dělá, co uzná za vhodné a na co si troufne, i třeba bez oficiálních podkladů a papírů o vzdělání, které si stejně může ledaskdo koupit. Musí být ale pojištěný z odpovědnosti za škodu.
Čtěte také: Eseróčka za 1 Kč ulehčují zakládání firem, nezapomeňte však na vyšší odpovědnost
A to pojištění byste udělala povinné, jako mají například v současnosti cestovky?
Ano, jednoduše. Chceš živnostenské oprávnění? Přines potvrzení, že jsi pojištěný. Nechtějme formální kvalifikaci, chtějme záruku, že každý je schopen dostát svým závazkům a nahradit případnou škodu.
Dost dobře si ale dokážu představit, že pojišťovny nebudou chtít pojistit toho, o kterém nevědí, že je v daném oboru kvalifikovaný…
Tím se dostáváme k dalšímu regulativu, kdy se k žádoucímu stavu dostáváme zadem. Holt lidi, kteří nebudou schopni prokázat, že pojišťovně nezpůsobí mimořádnou škodu, budou platit třeba pětkrát tolik, dokud pojišťovně nedokáží, že jí žádnou škodu nezpůsobí. A to je idea, kterou tady nikdo nikdy nezvedl. Idea absolutní svobody, absolutní individuální odpovědnosti a přitom absolutní ochrany slabšího. My místo toho vytvoříme nový občanský zákoník se skoro čtyřmi tisíci paragrafy a dalších x zákonů s dalšími x tisíci paragrafy, když to jde udělat systémem s desítkami paragrafů. To mi na tom nejvíce vadí.
