Nový občanský zákoník změní dosud zavedené obchodní podmínky

Smluvní právo, včetně problematiky uzavírání smluv mezi podnikatelem a spotřebitelem bude od roku 2014 ošetřeno občanským zákoníkem. A změny budou zásadní.

Nový občanský zákoník se smluvnímu právu věnuje skutečně podrobně. A to ve více než tisícovce ustanovení, ve kterých popisuje podstatné otázky smluvního vztahu, od jeho vzniku, obsahu, případné změny až po zánik. Vždy je také třeba nalistovat do jiných částí zákona, které se věnují např. náležitostem právního jednání, tedy i smluv, nebo do části o věcných právech, kde jsou popisována zejména důležitá pravidla o nabývání vlastnického práva.

Smluvní právo v novém občanském zákoníku

Základní změnou, oproti stávajícímu právnímu stavu, je sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu. Od ledna 2014 tak dojde k odstranění duplicity smluvního práva jak v obchodním, tak v občanském zákoníku. To by mělo zamezit sporům o tom, kterým z obou zákonů se vlastně konkrétní vztah řídí.

Změna se dotkne úpravy jednotlivých smluvních typů (např. kupní smlouva, smlouva o dílo a další), ale také ustanovení obecného závazkového práva (příkladem může být zdvojená úprava prodlení, odpovědnosti, promlčení atd.). Do soustavy jednotlivých smluvních typů upravených novým občanským zákoníkem zařadili zákonodárci i ty smlouvy, které dosud stojí mimo občanský i obchodní zákoník. Jedná se zejména o pojistnou smlouvu.

Autonomie vůle smluvních stran

Smlouva je prostředkem směny, abychom dostali to, co nemáme, nebo naopak poskytli jiným, co nemají oni. Smlouvu lze využít na cokoliv, ať už se jedná o dar, koupi, příkaz nebo dílo. Cílem nové právní úpravy smluvního práva je smluvní volnost a možnost organizovat si svůj smluvní vztah po svém. Smluvním stranám se poskytuje širší prostor k tomu, aby si práva a povinnosti založily s takovým obsahem a formou, která jim nejvíce vyhovuje.

Výhodou tedy je, že každý si bude moci pro právní jednání zvolit libovolnou formu, pokud jej v tomto směru neomezuje zákon nebo ujednání s druhou stranou. Nový občanský zákoník obsahuje mnohem menší počet případů, kdy musí smlouva splňovat přísné formální požadavky. Není vždy třeba se striktně držet modelu vzniku smluvního závazku postupem spočívajícím v návrhu a jeho přijetí atd. Na druhou stranu je zde zdůrazněno, že smlouva zavazuje stejně jako zákon, je to zákon vytvořený smluvními stranami.

Zákon přímo nenařizuje písemnou formu. S určitými výjimkami je tedy možná i ústní dohoda na základě slibu. Jestliže je slib plněn, nemůže se druhá strana dovolávat toho, že je smlouva neplatná, nebo že dokonce nevznikla.

Ochrana slabší strany

Ani smluvní svoboda však není neomezená. Každý si sice může vybrat, s kým uzavře smlouvu a co bude předmětem smlouvy, ale smlouva nemůže zasahovat do práv někoho jiného (pokud s tím vyloženě nesouhlasí), případně některá ujednání nejsou možná vůbec. Svobodu vůle omezují jisté hranice, které zohledňují lidskost, dobré mravy a veřejný pořádek.


Autor: www.isifa.com

Před zákonem jsou si smluvní strany rovny, ale často je jedna strana silnější. 

Je pravdou, že smluvní strany jsou si před zákonem rovny, ale zákon pamatuje i na ochranu slabší strany. Jedna ze stran může být logicky silnější, ať už ekonomicky (např. smluvní vztah občana s bankou) nebo intelektuálně (kupříkladu když je jednou ze smluvních stran právník, daňový poradce či jiný profesionál).

Přestože nový občanský zákoník výslovně nevyjmenovává, koho považuje za silnější nebo slabší stranu, klade však pravidla, která této silnější straně zakazují zneužívat jejího postavení a straně slabší umožní více ovlivňovat obsah smlouvy. Typickým příkladem slabší a silnější strany je vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. Tato situace je řešena specifickou ochranou spotřebitele.

Zejména se jedná o tato ustanovení: 

  • § 433, který zakazuje zneužití hospodářského postavení podnikatele vůči osobě, která jedná mimo souvislost s vlastním podnikáním,
  • § 1810 a násl. upravující ochranu spotřebitele,
  • § 1798 a násl. regulující postavení stran smluv uzavíraných adhezním způsobem a
  • §§ 1793 – 1797 o neúměrném zkrácení a lichvě. 

Ochrana spotřebitele při uzavírání smluv

Pravidla a postup při uzavírání smluv mezi podnikatelem a spotřebitelem jsou popisována v § 1810 a následujících nového občanského zákoníku. Podnikatel musí zejména spotřebitele informovat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o obchodních podmínkách (výčet povinně sdělovaných informací obsahuje § 1811 nového občanského zákoníku).

Na druhou stranu je tu i výčet zakázaných ujednání, která by byla v neprospěch spotřebitele. Pokud by byla do smlouvy přesto zahrnuta, nemají žádné právní účinky, ledaže by se jich spotřebitel sám dovolal. Patří sem například:

  • Vyloučení nebo omezení spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy.
  • Založení práva podnikatele odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli. 

Významným ustanovením k ochraně spotřebitele je § 1818. Zde je výslovně uvedeno, že v případech, kdy má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy, nemusí uvádět důvod.

Pravidla při uzavírání smluv mimo obchodní prostory

Novým pravidlům by se měli věnovat například i provozovatelé internetových obchodů. Takovým smluvním ujednáním je věnován § 1820 až 1867 nového občanského zákoníku. Zejména pak ustanovení, které stanoví závaznost údajů sdělených před uzavřením smlouvy.

V zájmu ochrany spotřebitele hovoří ustanovení, které popisuje pravidla při zaslání neobjednaného zboží. Dle jejich výslovného znění nemusí spotřebitel na své náklady vnucené zboží vracet, nemusí dokonce za toto zboží platit, ani podnikatele nijak vyrozumívat. Může si se zbožím nakládat jako vlastník, ponechat si jej nebo ho dokonce prodat. Toto ustanovení vyřeší z praxe známé situace kupříkladu s neobjednanými zaslanými odbornými publikacemi apod.

Pro internetové prodejce i spotřebitele je důležitý i paragraf 1832, který stanovuje pravidla při vracení objednaného zboží spotřebitelem. Jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání. Podnikatel povinně uhradí spotřebiteli i náklady spojené s vrácením zboží, jestliže neupozornil spotřebitele na povinnost nést tyto náklady ještě před uzavřením smlouvy.

widgety

Přestože je nový občanský zákoník účinný až od 1. ledna 2014, měli by se podnikatelé, ale i sami spotřebitelé s touto právní normou pomalu seznamovat. Zejména pro jeho obsáhlost a zcela nové pojetí občanského práva. Pro podnikatele bude zřejmě nezbytná úprava dosud užívaných obchodních podmínek.

Použitá literatura a zdroje:

  • www.justice.cz
  • Občanské právo pro každého (Wolters Kluwer 2013, kolektiv autorů)

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení online marketingu - jak přivádět na web návštěvnost

  • Vyhledavače a PPC kampaně - jak fungují
  • Webová analytika - k čemu jí využít
  • Facebook a další sociální sítě - co a jak komunikovat

Detailní informace o Školení online marketingu »

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+