Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Podnikají v netradičním oboru. Pálí mandlovici, chovají šneky a léčí pijavicemi

Jana Bohutínská

Pustili se do byznysu, který v Česku není zrovna typický. Oslovili jsme tři podnikatele, kteří vyrábějí mandlovici, založili šnečí farmu a léčí pijavicemi.

Jedno mají společné: k oboru se dostali vlastně náhodou. Překonali překážky, zajímali se o kvalitu a dnes se věnují něčemu, co je originální a mají to rádi.

Největší mandloňový sad ve střední Evropě

Když se Kateřina Kopová, jednatelka Hustopečské mandlárny, pouštěla do výroby mandlovice, moc inspiračních zdrojů, jak tvrdí, neměla. Jinou ženu, která by podnikala v tvrdém alkoholu, totiž nezná. Jsem nezávislý a činorodý člověk, takže na podnikání mě lákala svoboda být svou vlastní paní a určovat si náplň práce, vzpomíná. Zároveň chtěla rozšířit povědomí o mandlovici a Hustopečích. Před pár lety totiž málokdo věděl, že jsme u nás měli největší mandloňový sad ve střední Evropě a že z mandlí se dá vyrobit destilát, dodává. K oboru se přitom dostala náhodou, když jí dal soused, tehdejší správce mandloňových sadů, ochutnat mandlovici, výsledek vlastních experimentů. To on mě přivedl na myšlenku rozjet výrobu mandlovice ve velkém, uvádí.

Rozjezd ovšem neměla vůbec jednoduchý, začínala totiž v době, kdy nabrala na obrátkách metanolová aféra a podmínky pro prodej tvrdého alkoholu se zpřísnily. V době, kdy jsem chtěla poprvé představit mandlovici na velké hustopečské akci – Burčákových slavnostech – byla dokonce vyhlášena prohibice, takže jsme nesměli prodávat, rekapituluje historii. I dnes ji přílišná státní byrokracie v podnikání omezuje. A také doplňuje, jak náročné pro ni zprvu bylo sladit rodinu a práci, když skočila do podnikání se dvěma malými dětmi.

Čtěte více: Jsem matka a podnikám. Kdo jsou ženy, které se nebojí riskovat?

Klientelu mandlárny tvoří podle Kateřiny Kopové lidé, kteří umí ocenit originalitu a kvalitu výrobků, za kterou firma ručí. Spolupracujeme pouze s prověřenými dodavateli, se kterými se osobně známe. V podstatě prodáváme jen to, co nám chutná a za co bychom byli sami ochotní zaplatit, tvrdí majitelka.

Byznys začal s pár šneky na zahrádce

Jiří Szotkowski ze Šnečí farmy Vlkoš si chtěl zpočátku pořídit jen pár šneků do zahrádky a trochu si přivydělat. S nápadem přišel jeho bratr, který se dnes chovu také částečně věnuje, a přesvědčil ho, aby do toho šel s ním. O chovu nevěděli nic, takže začátky pro něj byly docela perné. Navíc šneky kupoval od překupníka, který sám o chovu moc nevěděl, a proto ke šnekům přidal i špatné rady. Na to období nevzpomínám rád, říká Jiří Szotkowski.

Nejtěžší přitom pro něj bylo dobře poznat šnečí chov, pochopit jej a rozšiřovat tak, aby neměl ztráty a chov se rozvíjel. Bylo pár lidí, kteří nám pomohli se posunout, tvrdí s tím, že chov šneků je u nás sice nezvyklý, ale zájemců, kteří se mu chtějí věnovat, přibývá. Bohužel ne všichni dosáhnou na pomyslnou metu, protože vybudovat si své know-how je velmi pracné a přináší efekt až po pár letech, což někteří nezvládnou, vysvětluje. A dodává, že pro chov hlemýžďů je třeba jak správné klima, tak dostatek plochy. 

Čtěte také: V tuktuku jsme procestovali Srí Lanku, zažili dobrodružství a u toho pracovali

Mezi jeho zákazníky patří právě lidé, kteří se chtějí pustit do vlastního chovu, nebo i ti, co chtějí mít jen pár šneků v teráriu. Vyrábí také krmivo pro šneky a objasňuje, že kvalitní krmivo je základ – bez něj nejsou šneci chutní a zdraví a také nemají dost pevnou ulitu, která je pro zpracování důležitá. Klientům tedy nabízí kompletní servis. Každým dnem budeme spouštět provozovnu na výrobu šnečích produktů, která bude přímo navazovat na náš chov. Chceme mít jasný původ, šneky vychované a zpracované v Česku, prozrazuje své plány. Zákazník se přitom podle něj klidně může podívat, jak chov a výroba probíhají. Připravili jsme pod značkou Dobroty z ulity spoustu šnečích výrobků, které v Česku a částečně ani v Evropě nenajdete, popisuje novinku.

Jiří Szotkowski tvrdí, že si na šnečí farmě buduje důvěru zákazníků hlavně upřímností, tím, že s nimi mluví na rovinu. Vychází i ze své nedobré počáteční zkušenosti. Chceme se vyvarovat toho, co jsme prožívali na začátku my, kdy se překupníci tvářili jako farmáři a tahali z lidí peníze. A setkáváme se s tím stále, když nás kontaktují lidé, kteří naletěli, uvádí. Proto zájemcům o obor doporučuje pořádně si všechno prověřit a nereagovat důvěřivě na první lákavý inzerát.

Pijavice, které léčí

Podnikání Zuzany Sladké ze Stříbra se nedá označit za běžné ani náhodou. Pustila se totiž do chovu pijavic a léčení pijavicemi. Inspirovala ji k tomu vlastní zkušenost, kdy jí pijavice pomohly v léčení problémů s infekcí močových cest. Tehdy studovala biologii a slyšela o pijavce lékařské a její historii. Řekla si, že pokud pijavky pomáhaly dřív, můžou i teď. Postupně ji napadlo, že by se mohla věnovat i jejich chovu. Dokud si totiž cokoliv nevyzkouším na vlastní kůži, a u pijavek doslova, neriskuji další kroky k rozjezdu podnikání, tvrdí s tím, že nyní ji motivuje hlavně spokojenost klientů, kteří se vracejí.

Čtěte také: Internetová kavárna. Těžké retro, kterému zvoní hrana

EBF17 Jandl

Mezi jejími klienty jsou osmnáctiletí i starší lidé, muži i ženy asi v poměru čtyřicet ku šedesáti. Myslím, že oceňují mou otevřenost. Snažím se jim popsat různé souvislosti, například jak lze detoxikovat organismus pomocí pijavek s využitím dalších alternativních metod, dodává Zuzana Sladká, která se zajímá i o další obory, třeba farmaceutickou botaniku.

Rozjet takové podnikání ovšem nebylo vůbec nic jednoduchého. Potýkala se s nevstřícnými reakcemi okolí, takže vytvořila web, na kterém je možné se s hirudoterapií, tedy léčbou pijavicemi, seznámit. Byla pro mě také důležitá vstupní investice, protože jsem tehdy byla na rodičovské dovolené, vysvětluje. A ještě musela pořádně nastudovat, co vše je třeba udělat pro povolení takového chovu. Dnes, dodává, svým vracejícím se klientům s úsměvem říká, že ji mají na celý život.

Našli jste v článku chybu?