Pokrytectví koalice. „Lex Babiš“ Babiše neomezí, paradoxně mu spíše může pomoct

Do opravdového střetu zájmů se Andrej Babiš dostal až tehdy, když se ANO stalo součástí vlády. „Lex Babiš“ je tak jen pokrytectvím ČSSD a KDU-ČSL. (KOMENTÁŘ)

Novela zákona o střetu zájmů, tzv. Lex Babiš, včera prošla Poslaneckou sněmovnou a zdá se, že nakonec bude i schválena. Je sice otázkou, jestli nedozná v Senátu některých změn, hlavní věc je však zřejmá už nyní, novela ničemu nepomůže, ba naopak může spíše uškodit.

Džina Babiše vypustila z láhve vládní koalice

Lex Babiš se stává klasickou ukázkou zákonodárné bezmoci a naivity a neochotou věcně řešit problém a především jeho příčiny. Představa, že problém zmizí, pokud se zakáže zákonem nebo pokud se zpřísní kontrola, je až děsivě rozšířená. Nezáleží přitom, zda jde o Babiše a jeho vlastnictví médií či Agrofertu a dotace, o prodej drog, kouření v restauracích nebo o výběr daní. Dokud se politici (a vlastně celá společnost) nebudou vracet k příčinám potíží a z nich pak vycházet při návrzích řešení, budou dokola schvalovány jalové zákony typu Lex Babiš. Ty možná naoko vypadají úctyhodně, ale nic vesměs neřeší. ANO, nebude pak líp, když něco zakážeme a dále se již problémem nezabýváme, jelikož si myslíme, že jsme vše vyřešili.

Ano, Andrej Babiš se ocitl po zvolení do sněmovny ve střetu zájmů. A ano, propojení politiky, byznysu a médií zadělává na průšvih. Už před volbami ale všichni věděli, že vlastní Agrofert, který dostává miliardové dotace, a že vlastní mediální skupinu MAFRA a že se v politice do střetu zájmů dostane. Skoro milion lidí, kteří ANO volili, to ovšem za problém nepovažovali. Prapříčina byla zřejmá, šlo o znechucení ze stávající politické scény, které dosáhlo takové míry, že otevřený střet zájmů Andreje Babiš považovali tito lidé vlastně za drobnost. Nebýt tradičních stran a jejich chování, nebyl by Babiš a ANO. Právě tradiční strany svým chováním Babiše stvořily. Stvořily sice džina, ale pořád šlo o džina v láhvi.

K vypuštění džina z láhve však došlo, když ČSSD a KDU-ČSL přibrala stranu ANO do vládní koalice. V tu chvíli se z potenciálního problému stal opravdový průšvih, jelikož Andrej Babiš dostal možnost naplno využít výhod propojení byznysu, médií a politiky. Díky tomu, že se stal součástí vlády, začal mít vliv na směřování státních financí a legislativu. Sociální demokraté a lidovci ale věděli, do čeho jdou. Věděli, co všechno Babiš vlastní, že vlastní média, že dostává dotace a jaké to může přinést problémy. A to, že po dvou a půl letech nyní schvalují Lex Babiš, ukazuje především na jejich naivitu a pokrytectví. Pokud by ČSSD a KDU-ČSL opravdu šlo o to, aby Babiš nemohl využívat své postavení ve vládě a propojení s byznysem, nešli by s ním do koalice. Tím, že s ním ve vládní koalici zůstávají, jen dokazují, že jim jde o efekt a ne o reálné omezení propojení politiky, médií a byznysu.

Zákon, který lze snadno legálně obejít, nedává smysl

Snažit se nyní vrátit džina do láhve tím, že Babišovi zakážou, pokud bude ve vládě, vlastnit média a pobírat dotace, bude stejně tak úspěšné, jako se snažit spočítat kvadraturu kruhu. Babiš samozřejmě dikci zákona splní a co bude potřeba, převede na rodinu nebo spřízněné osoby nebo jednoduše nebude členem vlády. Problémem totiž není to, že média vlastní a že dostává dotace, ale že je může v rámci své politiky ovlivnit. Novela zákona tak žádný problém neřeší, jelikož pokud bude Babiš chtít, bude moct média pro své politické (a potažmo byznysové) cíle využívat i nadále a stejně tak přihrávat dotace Agrofertu, i když se formálním vlastníkem stane někdo jiný.

Někteří komentátoři či politici vidí přínos Lex Babiš v tom, že se normou jasně řekne, co je správné a co ne, a že nezáleží, že to jde obejít. Jenže toto tvrzení má několik háčků. Předně, zákon říká, že ministr nebude moct vlastnit média a ucházet se o zakázky. Samotné vlastnictví ale přitom není hlavním problémem, tím je již zmíněná možnost ovlivňování médií a dotací ve svůj prospěch.

widgety

Naprosto absurdní jsou tvrzení, že zákonem stanovíme, co je správné a všichni to vezmou za své. Zákony už nejsou v dnešní době desatero přikázání, která mají stanovovat etiku. Zákony slouží primárně k tomu, aby pomáhaly rozvoji a fungování společnosti. Navíc, opravdu si strážci hodnot myslí, že dokud něco není zakázáno ve formě zákona, považují to lidé za etické a v pořádku? Opravdu potřebujeme zákon na to, abychom věděli, že když ministr vlády ovlivňuje dotace ve svůj prospěch, a média, která vlastní, využívá v politickém boji proti konkurentům, není to v pořádku? Většina společnosti už dnes ví, že to košer není, potíž je ale v tom, že jí to vlastně ani příliš nevadí. A na tom nic žádná norma nezmění.

Dalším háčkem je ignorování toho, že zákon půjde snadno legálně obejít, a důsledky tohoto obcházení. Zatímco nyní se dá vliv Andreje Babiše, jeho vlastnictví nebo legislativní kroky poměrně dobře zmapovat, v důsledku podobných norem přijdou na řadu různé spřízněné osoby a skrytý vliv na politická rozhodnutí apod. Veřejnost tak ztratí asi ten nejúčinnější nástroj proti případné korupci a proti „přihrávání si malé domů“, tedy transparentnost. Andrej Babiš tak paradoxně získá mnohem větší manévrovací prostor v „temném zákulisí“ a možnost skrýt prosazování svých zájmů.

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+