Pod číslem 489/2009 vyšla novela zákona o DPH účinná od 1. ledna 2010. Rozšířil se okruh povinných plátců DPH. S tím souvisí i podávání souhrnného hlášení a aktuální změna určení místa plnění u řady služeb. Změny určení místa služby vycházejí z aktualizace evropské směrnice. Členské státy měly povinnost tyto změny implementovat s účinností od 1.1.2010. Prakticky se změnily principy určování státu, který se považuje za místo plnění služeb pro účely DPH a ve kterém vzniká povinnost přiznat daň a zaplatit ji. Čtěte více: S novým rokem přicházejí daňové změny
Poskytnutím služby v rámci EU se stáváte plátcem DPH
Změny zákona se týkají ustanovení o povinných plátcích DPH. V souladu s § 94 odst. 11 zákona o dani z přidané hodnoty platí, že pokud osoba povinná k dani (tj. např. fyzická osoba – podnikatel) se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku poskytne svou službu s místem plnění v jiném členském státě (tj. jedná se o službu poskytnutou osobě povinné k dani z jiného členského státu EU, nikoliv například fyzické osobě – nepodnikateli), stává se plátcem DPH dnem poskytnutí takové služby (pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby),
vysvětluje Jan Molín, daňový poradce a analytik společnosti MIVO. Dodává, že tato osoba je poté povinna podat svému místně příslušnému finančnímu úřadu přihlášku k registraci. A to do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem.
Nové znění vybraných částí § 94 – plátci daně z přidané hodnoty:
(8) Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí této služby. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den.
(9) Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku podle § 10 až 10d a § 10j osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den.
(10) Osoba povinná k dani, které je dodáno zboží s montáží nebo instalací podle § 7 odst. 3 nebo dodán plyn nebo elektřina podle § 7a odst. 1 nebo 3, s místem plnění v tuzemsku, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem dodání zboží. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze zboží dodaného v tento den.
(11) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb, pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby.
(12) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb.
Určení místa plnění u služeb
V roce 2009 platilo základní pravidlo, že místem plnění u služeb je místo (stát), kde má poskytovatel sídlo nebo místo podnikání. Od roku 2010 je naopak rozhodující, kdo je příjemcem služby. Tedy zda se jedná o osobu povinnou nebo nepovinnou k dani, zjednodušeně řečeno podnikatele či nepodnikatele. Nově platí dvě základní pravidla pro určení místa plnění:
- Příjemcem služby je osoba povinná k dani (podnikatelský subjekt)
- místem plnění je místo (stát), kde má příjemce sídlo nebo místo podnikání
- místem plnění je místo (stát), kde je provozovna umístěna
- Příjemcem služby je osoba nepovinná k dani (nepodnikatel)
- místem plnění je místo (stát), kde má poskytovatel sídlo nebo místo podnikání
- místem plnění je místo (stát), kde je provozovna umístěna, pokud je poskytovatelem provozovna
Zákon pamatuje i na četné výjimky pro určení místa plnění u služeb. Tyto výjimky se víceméně řídí pravidlem místa skutečné spotřeby. Pro správné určení místa plnění bude rozhodující vždy určit příjemce služby a druh poskytované služby,
sděluje Jaroslava Hanková, daňová konzultantka APOGEO. Výjimky z pravidel vyjmenovává zákon o DPH v § 10 až 10k.
Projeví se zvýšená sazba DPH na cenách zboží a služeb?
Kdo podává souhrnné hlášení?
V případě, že se jedná o plnění do jiného členského státu a nejedná se o zákonem vyjmenované výjimky, je povinnost přiznat a zaplatit daň v prvním případě přenesena na příjemce služeb. Jejich poskytovatelé musí vykázat uvedené služby v elektronickém souhrnném hlášení. Neuvádí se ovšem služby, které jsou v jiném členském státě od daně osvobozeny. Tato povinnost se samozřejmě týká i osob, které se musí z důvodu poskytování služeb do jiných členských států nově zaregistrovat. Vyšší daně v denní realitě: Pivo a benzin o korunu dražší
Jak se podává hlášení?
Souhrnné hlášení se od roku 2010 podává pouze elektronicky, a to dvěma způsoby:
- Prostřednictvím Daňového portálu české daňové zprávy jako datová zpráva, která je opatřena elektronickým podpisem.
- Prostřednictvím datové schránky bez nutnosti elektronického podpisu. Zpráva musí být v předepsané struktuře a ve tvaru XML podle pokynu Ministerstva financí D 331.
Kdy podat hlášení?
Lhůta pro podávání souhrnného hlášení se zkrátila z kalendářního čtvrtletí na kalendářní měsíc. Poprvé se souhrnné elektronické hlášení podává za měsíc leden nejpozději do 25. února 2010. Pokud bude plátce uskutečňovat pouze plnění podle § 9 odst. 1, tj. pouze služby, bude podávat souhrnné hlášení s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Čtvrtletní plátce, který nedodá zboží do jiného členského státu tedy podá souhrnné hlášení k poskytnutým službám v systému B2B ( B2B = transakce business to business, transakce mezi osobami povinnými k dani) čtvrtletně s daňovým přiznáním. Správcem daně pro podání všech souhrnných přiznání zůstává místně příslušný finanční úřad. Čtěte více: O kolik si kvůli vyšším daním sáhneme hlouběji do kapsy?
Vyplnění souhrnného hlášení prostřednictvím Daňového portálu
Souhrnné hlášení lze vyplnit prostřednictvím Daňového portálu. Postupuje se od základních údajů, tj. výběr místně příslušného finančního úřadu, DIČ plátce, zdaňovacího období, identifikačních údajů o plátci až k samotnému vyplnění kódu země členského státu, počtu plnění a celkové hodnoty plnění. Poskytnutí služeb se v souhrnném hlášení vykazuje s novým kódem plnění „3“. Samotné vyplnění zřejmě nebude podnikatelům činit potíže. Portál totiž nabízí průvodce s nápovědou, automatické součty, výběr jednotlivých členských států, včetně jejich kódů a další pomůcky pro snadnější vyplnění. Čtěte více: Změny v zákoně o DPH platné od ledna 2010
