Povinné „plátcovství“ DPH se změnilo, vyvolalo rozhořčení

Plátcem DPH se lze stát přijetím i poskytnutím služby v jiném členském státě. Toto ustanovení se týká osob povinných k dani, tedy i veřejnoprávních subjektů. Plátcem se stáváte prvním poskytnutím takové služby.

Od 1. ledna 2010 došlo v zákoně o DPH k důležitým změnám. Diskutovalo se o zvýšení sazeb, změnách v souhrnném hlášení, vracení DPH a zavedení institutu spojených osob do zákona o DPH. Nenápadně, bez výraznějšího povšimnutí veřejnosti, se však změnily i podmínky povinného plátcovství DPH, které následně vyvolaly rozhořčení zejména u poskytovatelů služeb. Od ledna se totiž osoba povinná k dani stává plátcem DPH nejen přijetím služby z jiného členského státu, ale také jejím poskytnutím, pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby. Čtěte více: Poskytujete služby v rámci EU? Stáváte se plátcem DPH

V souvislosti se změnou místa plnění u služeb pravděpodobně vznikne letos četným podnikatelům povinnost registrovat se jako plátci DPH. Plátcem se například stává osoba povinná k dani, která poskytuje služby dle § 9 odst. 1 s místem plnění v jiném členském státě, a to dnem poskytnutí těchto služeb. Dále se plátcem stává i podnikatel se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, který přijme služby podle § 9 odst. 1 od osoby registrované v jiném členském státě nebo podnikatelského subjektu ze třetí země, uvádí Jaroslava Hanková, daňový konzultant APOGEO.

V případě poskytování služeb jde například o služby právní, poradenské a jiné podobné, reklamní, finanční a pojišťovací, převod práva a některé další. Změny se ale dotkly všech služeb poskytovaných osobám povinným k dani, které se před 1. 1. 2010 zdaňovaly ve státě poskytovatele služeb. Patří sem kancelářské a sekretářské služby, služby archivování, služby arbitra nebo veterinární služby atd. Zákon hovoří o osobách povinných k dani. Tedy nikoliv o plátcích DPH, jak se mnozí podnikatelé mylně domnívají. Čtěte více: Změny v zákoně o DPH platné od ledna 2010

Kdo je osobou povinnou k dani?

Osoba povinná k dani není plátce nebo neplátce DPH, ale osoba, která uskutečňuje ekonomické činnosti. Pojem „ekonomická činnost“, je definován v § 5 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Zahrnuje především vše, co běžně označujeme jako „podnikání“, tedy soustavné činnosti konané za účelem dosažení zisku. Ekonomickou činností však nejsou jen tyto podnikatelské aktivity, ale rovněž soustavné využívání hmotného i nehmotného majetku za účelem získání příjmů. A právě tyto převody práv, z nichž nejčastější jsou pronájmy vlastního nemovitého majetku (patří sem i podnájmy a nájem movitého či nehmotného majetku) mohou být zdrojem příjmů z ekonomické činnosti, vysvětluje Jan Molín, daňový poradce a analytik společnosti MIVO.

Anketa

Rozumíte problematice DPH?

Osobou povinnou k dani může být i veřejnoprávní subjekt

Ekonomická činnost se týká i veřejnoprávních subjektů. V případě veřejnoprávních subjektů může jít podle Jana Molína o častější ekonomickou činnost než o podnikatelské aktivity. Proto by dané subjekty neměly opomíjet, že např. i pronájmem jediné místnosti v domě, který vlastní nebo mají pronajatý a mohou jej podnajímat, se mohou stát osobou povinnou k dani. Neboť tímto uskutečňují ekonomickou činnost. Samozřejmě za předpokladu, že se nejedná o nahodilý, jednorázový případ pronájmu. Vycházíme zde z výše uvedené definice ekonomické činnosti a z věty druhé § 5 odst. 1 citovaného zákona, která říká, že: „Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti“, dodává Molín.

Pro „veřejnoprávní subjekty“ platí speciální ustanovení uvedené v poslední větě § 5 odst. 3 citovaného zákona, dle které se tyto subjekty vždy považují za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňují činnosti vyjmenované v příloze č. 3 zákona o dani z přidané hodnoty. Sem patří 13 skupin plnění, např. dodání energií, pozemní nákladní a osobní doprava, služby CK, reklamní služby, pořádání výstav, veletrhů, kongresů atd. Uskutečněním takových plnění se veřejnoprávní subjekt vždy stává osobou povinnou k dani, a to kdyby tyto aktivity poskytoval v rámci své „veřejnoprávní“ činnosti, ke které je povinen dle svého statutu, stanov atd. Jan Molín upřesňuje, že od 1. ledna 2009 zákon o DPH již neobsahuje definici pojmu „veřejnoprávní subjekt“, která byla původně obsažena v § 4. Čtěte více: Výhody a úskalí jednotné sazby DPH? Pravdu má jak ODS, tak ČSSD

Jak zjistím, že je zákazník osobou povinnou k dani?

Ve většině případů poskytnutí služeb zřejmě půjde o zákazníka, který již je registrovaný pro účely DPH v jiném členském státě. Pak postačí doložení příslušného DIČ pro účely DPH, případně DIČ přiděleného pro obchodování mezi členskými státy, jehož platnost lze ověřit standardním postupem Ověřování DIČ osob registrovaných v jiných členských státech EU.

Jestliže příjemce služby v okamžiku jejího poskytnutí prozatím nemá přidělené DIČ pro účely DPH v jiném členském státě, je nutné pro doložení skutečnosti, že jde o osobu povinnou k dani, použít jiné důkazní prostředky. Například výpis z obchodního rejstříku nebo potvrzení daňového úřadu o registraci firmy.

Zjištění, zda je zákazník osobou povinnou k dani, nebo ne, je důležité také z hlediska určení místa plnění u služeb. Jednoduše řečeno místo plnění stanoví, kde se bude platit daň z přidané hodnoty. Základní pravidlo určuje místo plnění u služeb poskytovaných osobám povinným k dani v místě sídla příjemce služby. V případě, že se bude jednat o plnění do jiného členského státu, je povinnost přiznat a zaplatit daň přenesena na příjemce služeb. Poskytovatelé těchto služeb vykazují uvedené služby v souhrnném hlášení. Druhé pravidlo se týká poskytování služeb osobám nepovinným k dani, tj. většinou nepodnikatelům. V tomto případě se řídíme místem sídla poskytovatele služby.Čtěte více: Vracení DPH podle nových pravidel 

Pokud zákazník jako osoba povinná k dani pořizuje službu výhradně pro soukromou potřebu nebo soukromou potřebu svých zaměstnanců, není pro poskytnutí této služby oprávněn vystupovat jako osoba povinná k dani. Znamená to, že nepředkládá DIČ pro účely DPH, případně potvrzení o registraci firmy. V tomto případě je totiž místem plnění sídlo poskytovatele služby.

Kdo tedy nakonec zaplatí DPH?

V rámci poskytování služeb v členských státech dochází k výběru DPH pomocí samovyměření příjemcem služby (odběratelem) v případě, že se řídí prvním pravidlem, tj. že místo plnění u služeb poskytovaných osobám povinným k dani je místo sídla příjemce služby. Příjemce služby má plný nárok na odpočet jím samovyměřené DPH. Čtěte více: O kolik si kvůli vyšším daním sáhneme hlouběji do kapsy?

Poskytovatel služby se dnem poskytnutí služby stává plátcem DPH a je povinen podat svému místně příslušnému finančnímu úřadu přihlášku k registraci. A to do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem. Příjem ze služby přitom uvede v daňovém přiznání k DPH na řádek číslo 21 jako plnění s místem plnění mimo tuzemsko osobě registrované k dani v jiném členském státě s nárokem na odpočet. Současně podává elektronické souhrnné hlášení o poskytnutých službách v jiném členském státě. Prakticky to znamená, že z této služby poskytnuté v jiném členském státě s místem plnění tamtéž sice DPH neodvádí, ale má nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění. Na druhou stranu je ovšem povinen odvádět daň z ostatních jím poskytnutých plnění.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 2. 2010 18:00

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení PPC reklamy pro začátečníky

  •  
    Principy fungování PPC reklamy.
  • PPC nejsou jen ve vyhledávačích.
  • Zjednodušte si správu šikovnými nástroji.

Detailní informace o školení PPC reklamy »

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+