Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Před lety vydala první číslo časopisu z obýváku, teď s ním pronikla i do trafik

Zdeněk Vesecký

Manželé vydávají vlastní časopis. Po rozpačitém začátku se pomalu dostali i do trafik a mají tisíce předplatitelů.

Prosadit se dnes ve světě médií není nic jednoduchého. Přesto to jde. Důkazem je časopis vznikající ve středočeských Čelákovicích. 

Kdybychom si na začátku udělali byznys plán, nikdy bychom se do toho nemohli pustit, touto větou začala líčení svého příběhu Petra Kruntorádová, zakladatelka Pravého domácího časopisu. Všechno by totiž ukazovalo na to, že začít vydávat nový časopis bez prostředků a navíc v době, kdy náklady tištěných periodik rok od roku klesají, je holý nerozum. Petře a jejímu týmu se ale díky nadšení podařilo něco, čemu na samém začátku nechtěla věřit ani ona sama. Pravý domácí časopis vychází už pět let, a nedávno se mu dokonce podařilo proniknout i do trafik.

Celou ideu vydávání nového časopisu postavila autorka myšlenky na tom, že jednoduchý časopis o obyčejných věcech kolem nás na trhu prostě chybí. Byl to ale jen její pocit. Neměla k tomu žádné podklady. Zabývat se čísly, grafy a statistikami odmítala. Žiju někde na pomezí mezi lidmi stojícími oběma nohama pevně na zemi a volnomyšlenkáři s hlavami v oblacích. Tehdy jsem prostě dospěla k přesvědčení, že by náš časopis mohl zaujmout a trvala si na svém. Naštěstí se to ukázalo jako pravdivé. Že jsme nakonec uspěli, to není žádný kalkul. Je to z velké části o náhodě a štěstí. Asi jsme byli ve správný čas na správném místě a okolnosti nám byly nakloněné, přiznává zcela otevřeně Petra Kruntorádová.

U zrodu časopisu byla vlastně jen ona a její manžel. On je grafik, ona pracovala jako redaktorka. Oba tedy měli s mediálním světem a tvorbou zkušenosti. Nové pro ně ovšem bylo vydávání a vedení vlastního projektu, který začal jako takový amatérský crowdfunding. Seznámili jsme s naším záměrem kamarády a firmy v okolí. Někteří si u nás zadali reklamu, jiní nabídli odkoupení určitého množství výtisků. Takhle jsme v roce 2013 dali dohromady peníze na první číslo. Vyšlo ale až poté, co jsme měli pohromadě peníze, protože jsme si jako rodina nemohli dovolit jen tak zbůhdarma přijít o 50 000 korun, což byla cena prvního nákladu. Něco se prodalo a zbytek jsme používali na propagaci. S odstupem času musím říct, že první číslo byla vlastně taková reklama sama na sebe, popisuje Petra Kruntorádová.

Po vydání prvního čísla následovala čtyřměsíční pauza, během které Petra s manželem testovala zájem lidí i případných distributorů. Časopis začaly nabízet některé ekologické obchody, čajovny, jógová studia a podobně. Ohlasy byly dobré a tak došlo na přípravu druhého čísla. Velmi důležitým momentem bylo Petřino přátelství s obchodní ředitelkou společnosti Country Life. Ta v Česku provozuje prodejny s biopotravinami a nový časopis s přívětivým grafickým provedením zaměřený na běžný život obyčejných lidí se do jejího sortimentu skvěle hodil. Slovo dalo slovo a Pravý domácí časopis se rázem dostal k další skupině nových potenciálních čtenářů. Od té doby jeho hvězda stále stoupá vzhůru. Sice pomalu, ale stoupá.

Každé nové číslo je překvapením

Pravý domácí časopis je podle jeho zakladatelky obyčejný se všemi pozitivy a negativy, která si pod tímto slovem můžeme představit. Takový je a takovým už taky zůstane. Každé vydání je jiné a nabízí jiné spektrum témat. Existuje jen jediné pravidlo, a to vyhýbat se politickým tématům. Prošla jsem řadou médií a vím, co to je novinářská objektivita. Jenže kolem svých čtyřiceti let jsem si začala stále častěji uvědomovat, že taková objektivita je hrozně vágní. A agenturní zprávy o tématech, která jsou obyčejnému člověku dost vzdálená, mě přestaly zajímat. Chyběl mi v nich dotek skutečna. Proto píšeme o věcech, které jsou nám a našim čtenářům mnohem blíž. Oslovujeme skutečným životem. A to nejen v textech. Nikdy u nás neuvidíte třeba fotky z fotobank, které jsou dokonale upravené. Odrážíme na našich stránkách život takový, jaký je, vysvětluje Petra Kruntorádová.

Článek o domácím pečení chleba střídá třeba téma ajurvédy a na něj navazuje reportáž ze stavby roubené chalupy a použití hliněných omítek. Nehrajeme si na rádce, kteří tvrdí, že ví co a jak. Nepíšeme obecné pravdy, ale přibližujeme zkušenosti a názory konkrétních lidí. Autentický zážitek je pro nás tím nejdůležitějším, protože nemůžeme vědět, co je a co není pravda. Nechceme nikomu nic vnucovat. Moje rodina i naši spolupracovníci se snaží žít na pomezí mezi alternativním a komerčním světem. Když proto píšeme o přírodních léčivech, nemusíme automaticky burcovat proti očkování. Na jaře se neživíme jen kopřivami, ale klidně si pochutnáme na párku. A když si v supermarketu dáme nákup do igelitové tašky, nepovažujeme se hned za masové vrahy mořských živočichů. Prostě ničemu nepropadáme, jen se nad některými věcmi zamýšlíme, vysvětluje Petra s tím, že ona sama si libuje v tom, když může něčí extrémistickou pravdu trochu shodit.

Protože časopis nemá jasně danou a pravidelně se opakující strukturu, je pro čtenáře vždycky trochu i překvapením. To by mohlo být docela riskantní, pokud by člověka jedno, dvě nebo i víc čísel po sobě tematicky nezaujala. Jiné magazíny sází na to, že v nich čtenáři vždycky najdou to, co od nich očekávají. V tomto případě se ale jistá proměnlivost ukázala být skvělým tahem, který na čtenáře zabírá. Ačkoli v redakci funguje jakási štábní kultura, volnější ruku mají i jednotliví autoři a přispěvatelé. Jako novinářka vím, že náš časopis odporuje mnoha profesním a formálním pravidlům. Právě to je na něm ale svým způsobem půvabné a jsme díky tomu lidem blíž, dodává šéfredaktorka.

Ekonomika versus etika

Od roku 2014 vychází Pravý domácí časopis jako měsíčník a má úctyhodných 4500 ročních předplatitelů. Ti jsou pro redakci tím nejdůležitějším zdrojem příjmů a především díky nim je možné ve vydávání stále pokračovat. Kromě adresné distribuce jednotlivým předplatitelům je možné časopis dál pořídit i v mnoha obchodech a od letoška také v trafikách Geco. Cestičky ke čtenářům ještě pořád nemáme úplně vychytané. Tak uvidíme, jaký to bude mít efekt. Problém je v tom, že tituly v sítích trafik mají velkou remitendu. Vždyť se podívejte, každý stánek je přeplněný tak, že tam snad už ani místo pro nový titul není. Že se něco neprodává, nemusí hned být zlá vůle trafikanta. Nabídka je prostě příliš velká. Prodej ale samozřejmě ovlivňuje i to, kde je časopis vystavený a jak ho trafikant komunikuje. Proto čas od času vyrážíme do trafik a zjišťujeme, jak si stojíme. A máme obrovské štěstí, že nám v tom sami od sebe pomáhají i čtenáři, říká Petra Kruntorádová.

Druhým důvodem pro vstup do trafik je být ekonomicky schopnější. Nepřímá úměrnost je zkrátka nekompromisní a s větším počtem výtisků klesá jejich výrobní cena. To, co by mnozí jiní podnikatelé uvítali, ale představuje pro Petru a její tým problém. V dnešní době se vyplatí nechat vytisknout 30 000 časopisů a polovinu z nich později zlikvidovat, než vytisknout jen 10 000 a neprodat 2000. My se snažíme myslet nejen ekonomicky, ale zároveň i ekologicky. Nemůžeme psát o vysazování stromů a pak se radovat z většího zisku, který je založený na plýtvání. První možnost jsme proto zamítli. Tiskneme menší počet a co neprodáme, to v rámci propagace rozdáme. Vím, že tím brzdíme sami sebe, ale jiná cesta pro nás není. Nepovažuju se za žádného velkého esoterika, ale jsem přesvědčená, že by čistě ekonomické uvažování nad naší prací časopis energeticky poškodilo. Byl by neupřímný a nás by to už tak nebavilo, uvádí Petra Kruntorádová.

Ekologičtější i ekonomičtější možností pro vydavatele i čtenáře je časopis v elektronické podobě. Pravý domácí časopis je sice k dispozici v PDF verzi v online trafice, ale zájem o něj je v podstatě mizivý. Pravidelně ho odebírá jen zhruba 70 předplatitelů, což je ve srovnání s počtem těch, kteří každý měsíc čekají na to, aby si časopis mohli prolistovat v jeho fyzické podobě, zcela zanedbatelné číslo. Čtenáři tohoto titulu ale moderní média rozhodně neopomíjejí. Důkazem toho jsou tisíce velmi aktivních příznivců Pravého domácího časopisu na sociální síti. Facebook je podle Petry Kruntorádové pro časopis skvělým propagačním a informačním kanálem.

Důležitou součástí příjmů každého média je inzerce. Ani v Pravém domácím časopisu ji proto samozřejmě neopomíjejí, ale nijak zvlášť ji neřeší. Manažery inzerce nebo obchodníky v našem malém týmu nemáme. A sami se tomu nevěnujeme. Nemáme na to kapacitu a vlastně nás to ani nebaví. A co nás nebaví, to neděláme dobře. Jak jsem říkala, žijeme hlavně z našich předplatitelů a čtenářů. Zisky z reklamy jsou druhotné. Přesto se najde dost lidí, kteří mají o reklamní prostor zájem. Máme totiž ve srovnání s podobnými tituly z velkých vydavatelství hodně nízké ceny. A to i přesto, že se prodaným nákladem ke konkurentům výrazně přibližujeme. U nás si klidně může dovolit zaplatit reklamu každý živnostník. Hodně často praktikujeme i výměnný obchod, popisuje šéfredaktorka časopisu. Pokud kývne na komerční článek, dbá na to, aby byl svým obsahem přínosný a nepromoval jen jeden konkrétní výrobek. Preferuje takové, které se jí, jejím spolupracovníkům a čtenářům líbí. Jde vlastně o takovou očištěnou formu PR.

Reklamu v Pravém domácím časopisu zkrátka vůbec neberou vážně. Ačkoli má redakce k dispozici víc materiálu, než který může otisknout, objevila se v jednom podzimním čísle takzvaná „neklama“. Šlo o celou stránku s fotografií svazku mrkve, kterou jako dokonalý zdroj zdraví doporučoval doktor Králík. Z klasické inzerce si děláme legraci a jsem ráda, že si to můžeme dovolit, říká Petra Kruntorádová. A podobně přistupuje i k propagaci vlastního časopisu, za kterou během pěti let fungování neutrácí a nechává všechno na doporučení čtenářů.

WT100

Rosteme v klidu a pohodě, není potřeba tlačit a počítat

Kolem časopisu se pohybuje zhruba deset stálých spolupracovníků. Kromě Petry a jejího muže Dana, který je autorem grafické podoby, je to tým redaktorek a redaktorů, fotograf nebo Petřin otec zajišťující kresby. Žádného z našich kolegů nemůže práce pro Pravý domácí časopis uživit. Platíme možná lehce podprůměrně, ale určitě důstojně. Máme taky hodně štěstí na lidi, kterým se prostě líbíme a chtějí pro nás pracovat i zadarmo. Pracujeme z domova a redakční porady děláme vždycky u někoho doma nebo v kavárnách. I v tomto ohledu je náš časopis pravý domácí, dodává Petra.

Do budoucna by Pravý domácí časopis ráda představila širšímu okruhu lidí. Věří, že nevšední titul bez zbytečných příkras, šokujících informací a křídového papíru má ještě mnoho nevyužitého potenciálu. Přemýšlí proto o dalších možnostech a aktuálně zkouší i další řetězec trafik. Já jsem ideový tvůrce, který má někdy dobré a jindy zase hodně ulítlé nápady. Pak musí zasáhnout manžel, který mě uzemní. Jinak bych třeba byla schopná jít do banky a zadlužit se. Jsme ale pořád jen rodinný projekt a musíme fungovat tak, abychom neskončili v minusu. To se naštěstí neděje ani přesto, že nejedeme jen po ekonomické stránce. Prostě rosteme pomalu, ale zase máme možnost se kontinuálně radovat z malých úspěchů a asi i díky tomu nám naše práce dává obrovský smysl, uzavírá Petra Kruntorádová.

Našli jste v článku chybu?