Tomio Okamura: Proč státní kasu vysávají anonymní firmy?

Šestnáct anonymních firem v posledních třech letech vydělalo na veřejných zakázkách dohromady kolem 18,2 miliardy korun. Největším chlebodárcem anonymů byly v minulých letech Lesy ČR, ale třeba také ministerstvo obrany. Anonymitu majitelům zajišťují listinné akcie na majitele. Loni se do zákona o veřejných zakázkách dostalo ustanovení, že firmy s anonymními akciemi se nesmí ucházet o státní zakázky. Poslanci vládní koalice tohle nařízení rychle zrušili. Přitom VV měly zrušení těchto akcií v programu a TOP 09 i VV obdobný závazek podepsaly v závěrečném protokolu tzv. Platformy pro transparentní veřejné zakázky organizované Americkou obchodní komorou.

Vládní poslanci argumentovali tím, že by se omezily investice zahraničních firem v ČR. Lež jako věž. Naopak, některé z nich začaly akcie narychlo měnit. Koneckonců neexistuje vyspělá země, kde by anonymní akcie existovaly – existují vlastně jen ve čtyřech zemích – je dobré si je vyjmenovat – alespoň víme kam podle poslanců vládní koalice patříme – jsou to ostrovy Nauru, Vanuatu, Marshallovy ostrovy a Kostarika.

Anonymní akcie, tedy akcie v listinné podobě, mohou měnit majitele desetkrát za den. Znamená to, že majitelé takové firmy mohou být v den veřejné soutěže jiní než den druhý – mohou jimi být sami úředníci či ministři, kteří soutěž vypisují. Víme, jak zázračně rostla konta firmy Viamont díky stavebním zakázkám od úřadu ministra Řebíčka a víme také, že se nikdy nedozvíme, kdo ji skutečně vlastní, respektive, že ji nevlastní pan Řebíček sám.

Solární pole jsou nejčerstvějším důkazem, jak výhodné je být anonymní majitel. Kolik poslanců a senátorů je spoluvlastní? Mluvil jsem o tom s podplukovníkem protikorupční policie, který šetřil zázračné majetky pana Palase – policie ví, že zřejmě vlastní spoustu polností, zřejmě i nejméně dvě solární elektrárny, ale oficiálně nikde nefiguruje, a tak se mu nedá nic moc dokázat.

A brání tomu jediné – neochota státu dohlédnout, kdo má jaký majetek a jak ho nabyl. Nechápu to. Ta neochota je podezřelá a smrdí až na půdu. V Mecce pravice, údajné zemi svobody USA, vám berňák spočítá a eviduje majetek až do posledního špendlíku. A za jakýkoliv pokus ho obelhat se chodí rovnou do vězení. V Čechách máme stovky stamilionářů, kteří vám rozumně nevysvětlí, jak k majetku přišli. Politici jim jsou sami příkladem – pan Kalousek dostal byt jako dědictví podílu z firmy svého tchána – firmy, která byla ve skutečnosti bezcenná a ve ztrátě. Ztrátovou a zadluženou firmu výhodně prodal i pan Topolánek, zatímco panu Sobotkovi došla fantazie a nedoložené příjmy „doložil“ zneužíváním poslaneckých náhrad.

Chápu touhu mnoha lidí nebýt viděn. Zrušení listinných akcií by proto mohla provázet změna v obchodním rejstříku – umožnění, aby ti kdo si přejí, byli v anonymitě. To, co chceme, není znát veřejně všechny majitele všeho, ale aby tady byla možnost je dohledat v případě potřeby. A když někdo chce vydělávat z veřejných peněz, musí se smířit s tím, že my občané máme právo vědět, komu své peníze dáváme.

Víme dnes, kdo všechno spoluvlastní ČEZ, Strabag, Českou spořitelnu, Telefonicu O2, ale i další firmy? Kdybychom to věděli, pak bychom možná poznali, proč ten či onen ministr či poslanec lobuje za takový či onaký zákon. A to je podle mne důležité. A to je také důvod, proč se takovým zákonům poslanci brání.

Foto: Ondřej Hošt