Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Vaří marmelády a džemy světové kvality. Přesto jejich prodej není snadný

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Zdeněk Vesecký

Česko se stává marmeládovou velmocí. Šikovné české ženy sbírají na světové soutěži jedno ocenění za druhým. Jaké je to podnikat s tímto sladkým artiklem?

Jedná se o tak běžnou činnost, že se o ní nikdy nijak zvlášť nemluvilo. Nebo aspoň ne tak intenzivně jako dnes. Maximálně si ženy mezi sebou vyměnily pár rad a receptur. V posledních letech je o ní ale slyšet víc než dost. Je znovu v módě a zažívá velký boom. Řeč je o zavařování a přípravě domácích marmelád. Zásluhu na tom má návrat lidí k domácím potravinám a také marmeládová královna Blanka Milfaitová. Právě díky ní se k vaření marmelád znovu vrací spousty hospodyněk a milovníků dobrého jídla. Inspirovala je svým vítězstvím v soutěži o nejlepší marmeládu na světě a řadou svých propagačních aktivit. Jednou z těch, která nové vlně zájmu podlehla, je i Linda Bezusová Kamarádová.

I ona měla jako správná hospodyňka se zavařováním své zkušenosti. Domácí marmelády připravovala pro své dvě dcery a manžela a na této činnosti jí nepřišlo nic extra zajímavého. Její pohled na věc se změnil až poté, co si před pár lety v jednom ženském časopisu přečetla rozhovor s Blankou Milfaitovou. Cokoli jsem uvařila, vždycky jsem prodala.“ Tato věta ji v celém článku zaujala nejvíc a inspirovala k tomu, aby své marmelády taky zkusila prodat. „Blanka velmi dobře píše a vypadalo to, že všechno půjde snadno. Moje původní představa navíc nebyla nijak přehnaná. Říkala jsem si, že využiju volná sobotní dopoledne, kdy moje rodina spí, a budu s jedním malým stolkem a pár skleničkami obrážet trhy. Měl to být můj oddychový čas po pracovním týdnu, kdy bych se zajela provětrat na čerstvý vzduch, potkala se s novými lidmi a možná domů přivezla pár korun, popisuje svou prvotní představu Linda Bezusová Kamarádová.

Její manžel se ale na její nadšení díval přiměřeně kriticky. Nezapřel v sobě profesi manažera, sedl ke stolu a za chvíli ženě předložil první kalkulaci, v níž se prvotní náklady na nákup materiálu, výrobu marmelád, logo, web a další nezbytnosti přehouply přes 100 000 korun. Linda sice protestovala, že v tak velkém rozsahu si svůj prodej nepředstavuje, ale nakonec manželovi dala za pravdu. Chtěla prodávat sice jen po pár kouscích, ale kontinuálně. A protože ovocná sezóna je v české kotlině krátká, musela si ve vhodnou chvíli navařit marmeládu do zásoby. Její původní představy se postupně transformovaly a tak nějak samovolně jí najednou pod rukama vyrostla i firma a značka Marmelinda.

Dva a půl roku kloubila Linda svou kancelářskou práci s péčí o rodinu a výrobu a prodejem marmelád. Po práci jsem se postarala o holky a večery trávila u plotny. Končívala jsem ve dvě ráno a v půl sedmé už zase vstávala. Sobotu co sobotu jsem trávila na trzích a dostala se do fáze, kdy jsem byla naprosto nepoužitelná. Bohužel i v práci. Vypadalo to, že se tam se mnou brzy rozloučí. O odchodu jsem ale tou dobou přemýšlela i já a nakonec se rozhodla věnovat výrobě marmelád. Někteří nemohli pochopit, že dávám přednost kariéře trhovkyně, ale to se lidem bez vlastních zkušeností těžko vysvětluje. Okamžitá zákaznická odezva a radost z toho, že zákazníkům moje marmelády chutnají, jsou určitým druhem drogy, na které jsem se stala závislá. To se mi v kanceláři nikdy nestalo. V korporátu se jede na čísla a hodnotí se výkon firmy jako celku. Sem tam vás někdo pochválí nebo dostanete bonus, ale s pocity, které zažívám na trhu, se to nedá srovnat, říká podnikatelka.

Teď je to přesně rok od chvíle, kdy se věnuje už jen svým marmeládám, a rozhodnutí osamostatnit se nelituje. Po letech, která obětovala tvorbě značky, by bylo škoda ji zahodit a nerozvíjet. A Linda se mezi výrobci džemů a marmelád rozhodně neztrácí. Naopak se dokázala prosadit i za hranicemi.

Kvalita zboží především

Recept na úspěch je v podstatě všem známý. Dělat věci poctivě a dbát na co nejvyšší kvalitu. Takové zboží si své zákazníky vždycky najde. Linda Bezusová Kamarádová vaří nejen klasické marmelády, ale hraje si i s kombinací různých druhů ovoce a koření. Někdy přidá i kapku alkoholu. Všechny varianty spojuje jediné, vysoká kvalita základních surovin. Ovoce si vybírám vždycky v nejvyšší možné kvalitě a vařím zásadně z čerstvého, ne z mraženého. Nejlepší marmeláda je ta, která chutná jako právě utržené a dokonale zralé ovoce. Nepoužívám žádnou kyselinu, protože zanechává v puse pachuť. V žádném případě u mě nenajdete Gelfix, želírovací cukr ani jiné podobné moderní výdobytky, které kazí chuť. Znáte jejich složení? Kyselinu sorbovou a palmový olej v marmeládě nepotřebuju. Používám bílý cukr, ladím citrónovou šťávou a zahušťuji přírodním citrusovým pektinem, prozrazuje marmeládařka tajemství chuti svých výrobků.

Ovoce nakupuje od pěstitelů, které pozná na trzích. Ráda podporuje skutečné pěstitele a ne překupníky. Využívá proto i kontaktů Ovocnářské unie. Když ale nemůže sehnat kvalitní tuzemské zboží, klidně pro základní suroviny vyrazí i do velkoskladů na okraji Prahy, kde je k dostání ovoce ze všech koutů světa. Když narazí na skvělé jahody z Kréty, dám jim přednost před těmi našimi. Bere to nejlepší, co může mít. Na prvním místě je pro ni totiž chuť a celková kvalita, až pak podpora regionálních pěstitelů. Ráda proto sáhne po jahodách, které jsou úplně červené a nemají bílé středy. To se u českých někdy stává. Marmeláda z takových plodů může taky chutnat dobře, ale nikdy nebude mít ideální barvu a po čase začne hnědnout.

Nijak zvlášť se nehoní ani po plodech v biokvalitě. Zjistila totiž, že v jisté pěstební fázi sáhne po chemických přípravcích prakticky každý pěstitel. Zakládá si ale na sezónnosti. V létě vaří marmelády z jahod, malin, třešní, rybízu nebo borůvek, na podzim ze švestek nebo hrušek a v zimě a na jaře z exotických plodů citrusů, kiwi, ale i cibule. Na začátku si myslela, že bude vařit jen v létě a na podzim a zimu a jaro bude věnovat obchodům a rozvoji podnikání. Postupem času ale zjistila, že musí vařit prakticky neustále a připravovat marmelády v sezóně v takovém množství, aby s nimi vystačila až do dalšího roku. Pokud jí na jaře dojde třeba meruňková marmeláda, odběratelé si na další musí počkat. Všechno ovoce už je sice dostupné po celý rok, není ale dost kvalitní a ani marmeláda by z něj nebyla dobrá.

Veškerou práci Linda zastává sama. Výpomoc má jen málokdy. Jezdí vybírat a nakupovat ovoce, zpracovává ho, stará se o svůj malý obchůdek, jezdí na trhy i schůzky v hotelích a kavárnách a teď rozjíždí i e-shop. Při takovém množství činností nejsem schopná vyrobit víc než sto dvousetgramových skleniček marmelády denně. A to mluvím o dnech, kdy se věnuju opravdu jen vaření. Ten proces neurychlíte. Musíte si taky připravit sklenice, naplnit je, sterilizovat, polepit etiketami. Vlastně jsem celý den na nohou a jsem ráda za každou chvilku, kdy si můžu sednout, říká Linda Bezusová Kamarádová.

Na první pokus zlatá medaile

Během několika let už navařila čtyři desítky druhů marmelád. V aktuální nabídce jich ale má míň. Zjistila totiž, že velká pestrost není žádnou extra výhodou. Zákazníci si pak nemohou vybrat a zbytečně jim komplikuje rozhodování. Pokud navíc udělá například tři různé druhy kyselejší marmelády, nakonec se dobře prodává stejně jen jeden z nich, o dva zbylé je zájem menší. Proto z nabídky každý rok vyřadí několik druhů, které šly na odbyt nejmíň, a nahradí je novinkami. Pevné místo má v nabídce jen jednodruhová česká klasika. Nejoblíbenější je jahodová, ale stejně dobře se prodává i hruška s vanilkou. 

Kromě toho propaguje i v tuzemsku stále ještě nedoceněnou pomerančovou marmeládu. Já sama jsem ji neměla ráda a musela si k ní hledat cestu. Ani jsem ji neuměla uvařit a než jsem vyladila recepturu, spotřebovala jsem 15 kilo pomerančů. Je to pro nás pořád dost exotická a lehce pikantní záležitost, které lidi přichází na chuť postupně. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že je to jako s vínem. Postupně se dostanete od lehkých až po těžší chutě a najdete v nich zalíbení. Pomerančová marmeláda je skvělou náhradou za klasickou rybízovou nebo meruňkovou, říká marmeládařka a přiznává, že i tentokrát jí oči otevřel manžel a vařit skutečnou marmeládu – skutečná marmeláda je totiž vyrobená jen z citrusových plodů, všechno ostatní by se mělo nazývat džem – ji donutil on.

Legislativní požadavky a zažité pořádky konzumentů se ale někdy nedokážou střetnout. Proto je na skleničkách od Marmelindy jasně specifikováno jen ovoce a doplňující příchutě. Každý zákazník si pak může obsah nazývat marmeládou nebo džemem podle svých zvyklostí. Nejdůležitější je přeci jen kvalita obsahu každé sklenice a ne název na ní. Stejně zákazníci ostatně přistupují i k pomazánkovému (máslu) nebo tuzemskému (rumu).

Jsou ale země, kde na rozdíl mezi marmeládou a džezem skutečně dbají. Jednou z nich je Velká Británie, kde se každoročně pořádá mezinárodní soutěž marmelád. A protože Linda pravé marmelády vaří, přihlásila se na ni. Musím přiznat, že jsem tu soutěž dřív zlehčovala. Neviděla jsem důvod, proč bych se do ní měla hlásit. Navíc jsem si byla jistější ve výrobě tradičních českých chutí, s citrusovými plody jsem neměla tolik zkušeností. K podání přihlášky mě donutila ztráta jednoho klienta. Šlo o luxusní pražskou kavárnu, která ode mě dva roky pravidelně odebírala a najednou skončila. Když jsem se ptala proč, bylo mi řečeno, že sáhli po dodavateli s oceněním, přibližuje své rozhodnutí. Nakonec si řekla, že je to příležitost i pro otestování sebe sama a bez jakýchkoli očekávání poslala do Anglie několik svých marmelád. Ne kdoví jakých speciálů, které si nejprve slibovala vyrobit, ale ukázku své běžné nabídky.

Za pár týdnů jí přišel dopis s oznámením, že její pomerančová marmeláda s rebarborou získala zlatou medaili. Bylo to vítězství naprosto nečekané a příjemný šok z něj pokračoval po pár dnech, kdy byly vyhlášeny další výsledky a Marmelinda na světové soutěži The Marmalade Awards 2017 získala ještě stříbro za marmeládu ze španělských pomerančů a bronzovou medailí porota ocenila kombinaci pomeranče s citronem a citronu se zázvorem a zeleným čajem. Byla jsem nadšená nejen z ocenění, ale i možnosti ochutnání marmelád ostatních výrobců. Přesvědčila jsem se, že marmeláda vyrobená z jednoho druhu ovoce může mít opravdu tisíce podob a chutí. Proto je tak důležité vařit ji z těch nejlepších dostupných surovin. Všechny marmelády měly něco do sebe, ale některé vás prostě osloví víc. A ty oceněné jsou opravdu nejlepší, říká Linda Bezusová Kamarádová.

Uvařit je jedna věc, prodat druhá

Ani výrobce exkluzivních marmelád s oceněním ze světové soutěže to ale nemá jako obchodník jednoduché. Medaile sice vypadají jako vstupenka do špičkových hotelů a kaváren, ale jen na první pohled. Lindiny marmelády jsou příliš drahé i pro některé vyhlášené hotely. Manažeři chtějí na snídaních pro své hosty ušetřit a raději jim nabídnou průměr. Mnohem větší zájem mají o luxusní marmelády provozovatelé kaváren a bister se snídaňovým menu. Ti na rozdíl od hoteliérů staví kvalitu svých služeb jen na stravovacím provozu, a musí proto zaujmout hlavně kvalitním jídlem. Žádný výraznější dopad zisku medailí jsem zatím nezaznamenala. Ale je to i moje chyba, protože se nevěnuju PR. V tomhle ohledu mám co dohánět. Tím, že všechno dělám sama, mi na pořádnou propagaci nezbývá čas. Doufám ale, že se mi podaří prosadit se u firem, kterým chci nabídnout marmelády jako pozornosti a dárky pro klienty. Jestli to všechno mělo a má smysl, to ukáže letošní předvánoční období, říká Linda Bezusová Kamarádová.

Jakožto marketingový amatér postupuje systémem pokus-omyl a je ráda za každý úspěch. Reklamě jako takové příliš nevěří. Chce se do podvědomí lidí dostat především díky jejich osobním zkušenostem. Proto dál objíždí trhy a snaží se zaujmout i nově zprovozněným e-shopem. Své marmelády dostává mezi lidi pomalu, ale má štěstí, že se setkává s velmi pozitivní odezvou. Zákazníka zkrátka musíte přesvědčit jedinečnou chutí a strukturou. Ničím jiným toho nedocílíte. A věřte, že konkurence je velká, upozorňuje podnikatelka všechny ty, kteří mají pocit, že marmelády jsou zlatý důl.

Každý, kdo si to myslí a chtěl by se do tohoto oboru pustit, by si měl nejprve spočítat náklady. Pokud chce vařit opravdu kvalitní marmelády, musí investovat do nejlepšího ovoce. K tomu připočítat nájem výrobny a spoustu dalších výdajů, například poplatky za místo na trhu. Skleničku marmelády pak není možné prodávat za astronomické částky. A aby se vrátily aspoň náklady, znamená to hodně dlouhou řádku prodaných sklenic. Hodně lidí je naivní. I já jsem byla. Dáte do toho všechnu energii a zisk je velice průměrný. Já to mám tak, že peníze vydělané na trzích pokrývají náklady a teprve firemní zákazníci a větší zakázky mohou generovat peníze, které jsou mým ziskem, říká Linda Bezusová Kamarádová. Uvařit marmeládu dokáže skoro každý, umění je ji prodat.

Našli jste v článku chybu?