Vybral svoje stavební spoření a místo práce barmana si otevřel vlastní vinotéku

Tentokrát jsme navštívili jednu z tisíců vinoték, o kterých se hodně mluví v souvislosti s chystanou novelou zákona o vinařství. Je pro vinotéky vážně hrozbou?

Směřování mladého podnikatele Jiřího Humpolíka výrazně ovlivnila maminka. Syn obchodní zástupkyně vinařství a sommeliérky snad nemohl jít studovat jinou školu než střední hotelovku. Zpočátku sice dával před vínem přednost destilátům a chtěl se stát barmanem, ale první pracovní zkušenosti po absolvování školy ho od tohoto nápadu velmi rychle odradily. Ve 20 letech se proto rozhodl postavit na vlastní nohy a začít podnikat. Otevřel si vinotéku. Maminka dělala od mých 13 let pro velká vinařství a já měl díky tomu možnost seznámit se s vínem. Začal jsem chutnat vzorky, rozpoznávat barvy a chutě. Všechno jsem se naučil doma od maminky a můžu říct, že o vínech toho vzhledem k věku a zkušenostem vím poměrně dost. Otevření vinotéky se úplně nabízelo, tak jsem ve 20 letech vybral svoje stavební spoření a začal podnikat, vypráví Jiří Humpolík a dodává, že začátky byly hodně krušné.

Začít podnikat není snadné nikdy, natož když se pro to rozhodne mladý absolvent střední školy s téměř nulovými pracovními zkušenostmi a jen základními školními znalostmi ekonomických předmětů. Jiří měl ale štěstí, že se mohl obrátit na zkušenou maminku, která už věděla, co si tvrdý svět byznysu žádá. Z matky a syna se stali obchodní partneři a podle Jiřího je to tak ideální, protože se v podnikání navzájem podporují a doplňují.

Všechno začalo výběrem prostoru. Procházeli jsme inzeráty, obcházeli ulice a obhlíželi prostory přímo v terénu. Chtěli jsme vinotéku otevřít na dobře přístupném místě, kde o ni bude zájem. Tyto prostory na rohu Nitranské a Slezské ulice nám vyhovovaly jak polohou, tak svou velikostí a uspořádáním. Dokonce tu dřív byla vinotéka, ale prostor byl v příšerném stavu. Všude plíseň a nepořádek. Tehdy nám pomohla majitelka celého domu, které se náš záměr zalíbil a dala nám k dispozici své vlastní peníze, za které jsme prostory mohli zrekonstruovat. Bylo to od ní moc hezké gesto, kterého si považujeme, říká mladý podnikatel. Mezitím už probíhala také jednání s budoucími dodavateli, která nastartovala Jiřího maminka Michaela Humpolíková. Využila svých pracovních kontaktů a dokázala vyjednat i lepší ceny, což bylo pro začínající vinotéku hodně důležité. Navíc jsme se díky tomu vyhnuli nekvalitnímu vínu a podrazům. Situace už je mnohem lepší, ale sem tam se ještě setkáte s tím, že vám vinař nabídne takzvané víno pro Pražáky, které není dobré. My jsme se mohli spolehnout na kvalitu díky maminčiným osobním kontaktům. Poznal jsem, že osobní kontakty jsou v podnikání jednou z nejdůležitějších věcí, vysvětluje Jiří Humpolík.

Nový zákon by vinotékám pořádně zavařil

Ilustrační obrázek.
Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed

Jiří Humpolík provozuje vinotéku od svých 20 let. 

Vinotéka Vinné nebe se nachází v srdci pražských Vinohrad, pár metrů od náměstí Jiřího z Poděbrad. Obyvatelé Prahy, kteří znají místní poměry, si jistě řeknou, že další vinotéka už se tady nejenže nemůže uživit, ale už se tu pro ní nenajde ani prostor. Vinoték je totiž v této oblasti obrovská koncentrace. Říká se, že vinotéku tu najdete na každém rohu a není to daleko od pravdy. Konkurenční prostředí je tu velké a už jsme se setkali i s tím, že na nás kvůli udání od konkurence přišla kontrola. Snažíme se ale dělat všechno tak, jak to má být a tak jsme před Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí obstáli. A to šlo o hodně podrobnou kontrolu. Jsme prostě závistivý národ, kde se úspěch neodpouští, komentuje provozovatel vinotéky.

Vysoká koncentrace vinoték ale svědčí o tom, že o víno je v oblasti zájem a právě toho Jiří s maminkou využívají. Svým zákazníkům nabízejí hlavně oblíbená moravská vína z mikulovské podoblasti a sortiment doplňují dovozem z Itálie, Rakouska, Německa, Izraele nebo Makedonie. Dlouhodobě je ale trendem pití moravských vín a čím víc jich vinotéka nabízí, tím pro ni lépe. A to stejné platí i o převaze stáčeného sudového vína. Jsme menší podnik, takže tu míváme maximálně 250 lahví vína, zbytek sortimentu jsou vína sudová, po kterých je vždycky výrazně vyšší poptávka. V lahvích vám leží peníze a i když se víno hned tak nezkazí, tak my mu tady při skladování nemůžeme zajistit ideální podmínky. Je proto lépe se zaměřovat na prodej sudového vína, které konkrétně u nás tvoří 80 procent prodejů, říká Jiří Humpolík. I to je důvod, proč mladý podnikatel potvrzuje obavy provozovatelů vinoték z chystané regulace prodeje stáčených vín, kterou připravuje ministerstvo zemědělství.

Nový zákon o vinařství a vinohradnictví má zakázat prodej sudového vína, které nepochází od českých vinařů, což je ale většina vína na trhu. Prodávat by se smělo jen sudové víno z hroznů sklizených na území České republiky a vyrobené tuzemským vinařem. Ten by pak sudové víno mohl prodávat takzvaně pod víchou, tedy jen ze své provozovny nebo skrze smluvní partnery, například vinotéky. Důvodem je boj s černým trhem a podvody, při kterých se za hojně poptávané moravské víno vydává i zahraniční produkce. Moje osobní zkušenost je taková, že vinaři se prostě jen snaží vyjít vstříc poptávce. Naše vinotéka například bere oblíbenou Pálavu od vinařství Tomáše Krista, ale ten pro její výrobu nakupuje hrozny ze Slovenska. Jde o to, že Češi mají rádi polosladká a sladká vína a Pálava jim vyhovuje. Tato odrůda se ale pěstuje jen na jednom procentu vinic a tak je jasné, že většina vína, které se za Pálavu vydává, jí být nemůže. Pálavě se svými vlastnostmi velmi přibližuje Tramín červený a tak lidé mnohdy kupují právě tuto odrůdu a věří, že pijí Pálavu. Rozdíly jsou minimální a laik to nemá šanci poznat. Nepoznám to ani já sám, vysvětluje Jiří Humpolík.

Pokud by ve vinotékách nesmělo být nabízeno sudové víno ze zahraničí, řada z nich by musela skončit. Domácí produkce totiž není tak velká a projevilo by se to na koncových cenách. Musíme si uvědomit, že producentům vína by tento zákon pomohl jen na chvíli. Tuzemského vína není tolik a lobby by určitě jeho cenu vyhnala nahoru. Nedovedu si ale představit, že by zákazníci chodili kupovat sudové víno za 100 nebo 110 korun za litr. Taková cena je pro ně neúnosná. Proto vinotéky živí hlavně prodej lacinějšího sudového vína. Většina lidí si raději nechá načepovat víno do PET lahve a zaplatí 60 korun za litr, než aby zaplatila stovku a víc za lahev. Pokud zákon projde v té podobě, o které se teď mluví, tak budeme moct zavřít, uvádí provozovatel vinotéky. Prodej lahví je podle něj příjemnější, protože o lahvích se dá víc mluvit a pracovat s nimi. Z bohaté nabídky se například dá při rozhovoru se zákazníkem najít ta nejideálnější lahev. U sudového vína jsou omezené limity, ale rozhodně to neznamená, že by bylo jakostně horší. Naopak. Znám malé vinaře, kteří si zakládají vyloženě na sudovém vínu a mají ho lepší než to v lahvích, dodává jedním dechem Jiří Humpolík.

widgety

Obavy o osud vinoték mají i zákazníci, kteří se na chystaný zákon ptají. Jeden z nich se na toto téma rozpovídal i při vzniku tohoto rozhovoru. Zatím jde ale jen o návrh, který dozná řady změn, a tak provozovatel vinotéky Vinné nebe vymýšlí, co dál. Zpracováváme nový koncept, ale zatím o něm příliš mluvit nechci. V základě se nám v podnikání osvědčily tradiční hodnoty jako jsou kvalitní nabídka vína a dobrý přístup k zákazníkům. To je hodně důležité. Někdy, když se vydám ke konkurenci, tak mě rozčiluje, že narazím na obsluhu, která o víně nic neví a nemá se k zákazníkovi. Takové lidi u nás ve vinotéce neuvidíte. Mám s brigádníkem jednu špatnou zkušenost a velmi rychle jsem ho odsud hnal. Vinoték je totiž hodně, uvádí se zhruba 15 000, a stačí, aby se zákazník jednou zklamal. Víckrát už nepřijde, protože má možnost jít jinam, říká podnikatel.

Zatím mu vinotéka nevydělává tolik, kolik by si představoval, ale rozhodnutí postavit se na vlastní nohy si pochvaluje. Vinotéka je otevřená dva roky, ale ještě nějakou dobu potrvá, než se dostaneme do fáze, kdy budeme s jejím chodem úplně spokojení. Proto teď děláme na tom novém konceptu. Co se týká mě osobně, tak podnikání mě donutilo osamostatnit se a být zodpovědný za všechno, co udělám. A někdy to není jednoduché. Jeden den máte krásný obrat a dveře se netrhnou, další tu pak sedíte sám a přemýšlíte, v čem je chyba. Já na provozu hledám chyby vlastně denně a přemýšlím co a jak vylepšit. Někdy je to dost psychicky náročné, ale já si tuhle cestu vybral a chci po ní jít, uzavírá Jiří Humpolík.

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 5. 2015 7:58

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení Instagram pro firemní i osobní marketing

  •  
    Jak zakládat a používat účty.
  • Jak publikovat a vyhodnocovat.
  • Jak si poradit s hastagy.

Detailní informace o školení Instagram»

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+