Zajděte si na oběd do kina

Vybavuje se mi řada kin, která v Praze vsadila na kombinaci kina a regulérní kavárny nebo restaurace. Vedle Evalda a MATu třeba Atlas, Světozor, Oko nebo Aero. A také Lucerna, testovaná v minulém vydání Gurmána business serveru Podnikatel.cz. Čtěte více: Kavárna Lucerna je české stříbro, které má k dokonalosti da­leko

Tentokrát jsme vyzkoušeli Evald a MAT, protože do tamních restaurací lze zajít také na oběd, a to nezávisle na kinu, případně na regulérní teplou večeři před kinem.

Restaurace Evald vaří všehochuť z české a zahraniční kuchyně. Na stálém jídelním lístku tak jsou jídla od nakládaného hermelínu a pečené šunky s vejci a okurkou, přes sýrová jídla, pokrmy z kuřecího nebo vepřového masa, včetně takových kreací, jako je například kuřecí steak s broskví, lískovými ořechy a vaječným likérem, po českou klasiku, jako je pstruh na másle nebo bramboráky. Širokému výběru odpovídají také ceny – najíst se tu je možné do stovky, nejdražší jsou naopak bifteky za 255 korun. Protože jsme přišli v době oběda, nevybírali jsme však ze stálého jídelního lístku, ale z denní nabídky. A popravdě řečeno, interiér restaurace by mi stejně k jídlu přesahujícímu 200 korun moc neladil.

Hlavní jídlo donesené příliš rychle

Objednali jsme si kulajdu, čočku s vejcem a kyselou okurkou a uzené maso zapečené s nivou a s opečenými brambory. Kulajdu musím pochválit.

Nicméně mě překvapilo, že ve chvíli, kdy jsme byli s polévkou asi v půlce, donesla nám servírka hlavní jídlo s dotazem, zda nám ho tam už může nechat. Odmítli jsme, protože jsme nechtěli jíst jídlo vlažné, natož studené. Jenže jsme si evidentně moc nepomohli, jídlo tedy nestálo na stole, ale čekalo v kuchyni – čočka prostě vychladla. Škoda. Uvařená byla dobře, z vejce bylo připravené „volské oko”.

Niva s uzeným je trochu zvláštní kombinace a byla také, jak se dalo čekat, slanější. Nicméně jinak k ní můj spolustolovník žádné výhrady neměl. Jako jídlo do stovky bylo to, co se nám ocitlo na talíři, docela akceptovatelné, vystydnout to ale nemělo.

Zato káva latte, kterou jsem si následně objednala, moc povedená nebyla. Kávu jsem v nápoji chuťově skoro necítila, musela být pořádně slaboučká, žádné poctivé espresso. Čtěte více: Kávový speciál: Pravé espresso je jen jedno

Na první pokus mi připadalo, že to tu může být s jídlem trochu sázka do loterie. Částečně vaří dobře, na jednoduchou českou kuchyni se sem klidně vrátím, ale třeba takovou kuřecí kapsu plněnou šunkou, modrým sýrem a klobásou, která se řadí mezi speciality zdejší kuchyně, bych si určitě nedala. Méně je totiž více. A na kávu asi příště zajdu jinam.

Název, který raději rychle zapomenete

Evald však má oproti MATu jedno velké plus – naobědvat se tu dá bez kouře z cigaret. Restaurace v MATu, tedy přesně Filmový klub MAT, je kuřácký, a to i v době oběda. Musím říct, že to mi opravdu vadí, a hodně. Přitom sem evidentně, stejně jako do Evalda, kde bylo během naší návštěvy narváno, lidé na oběd hojně chodí. Jídelní lístek je opět všehochuť. Vyzkoušeli jsme spätzle se zelím a slaninou a brambory zapečené se sýrem a česnekem (brambory měly název plesnivé či smradlavé brambory, nebo tak nějak, což možná může tvůrcům jídelního lístku připadat vtipné, mě jako zákaznici s tím související asociace přivedly rychle k tomu, že jsem název raději vytěsnila – o chuti k jídlu by se totiž jinak asi dalo těžko mluvit).

A i tady platí, že za cenu kolem stovky či do stovky dostane host odpovídající jídlo. Drobné spätzle nebyly přemaštěné, slanina nakrájená na větší kousky byla pěkně opečená. Snad zelí mohlo být o trochu víc.

Brambory byly o něco slanější, ale to se opět dalo díky přítomné nivě očekávat. Česneku bylo v jídle decentní množství, takže se strávník nemusí po takovém jídle bát vrátit do práce – jedna peprmintová žvýkačka dech bez problémů spravila.

Horká mléčná čokoláda, kterou jsem si dala místo zákusku, by však měla být o poznání hustší a šlehačku ze spreje, která se mi asi tak do minuty na hladině čokolády rozplizla do bílé skvrny, si při servírování klidně mohli odpustit.

„Mišmaš” v MATu

Interiér restaurace Evald je velmi jednoduchý, možná až svým způsobem strohý a ne moc atraktivní. Interiér MATU je naproti tomu trošku dekadentní a barevný. Pokud v Evaldu hrála při mé návštěvě nějaká hudba, tak zřejmě tak decentně, že si ji vůbec nedokážu zpětně vybavit. Zato v MATu nepříjemně vyhrávalo rádio i s reklamami a v koutě ještě běžel na velké obrazovce fotbal bez zvuku. Problém MATu je v tom, že chce být zároveň restaurací i barem, chce si zachovat klubovou atmosféru, ale také přilákat na jídlo lidi z okolních kanceláří. Vzniká pak z toho trochu zmatek – člověk, který jde na drink, prostě asi čeká něco jiného než ten, kdo si sem na půl hodiny odskočí na oběd.

Evald má otevřeno denně od 11 do 23 hodin. MAT ve všední den od 10.30 do 24 hodin, o víkendu otevírá až ve 14 a zavírá také o půlnoci.

Hodnocení

Obě restaurace se řadí mezi ty, kde se klidně najím, ale ničím mě nenadchnou a také budu jen velmi těžko hledat důvod, proč se do nich vracet. Snad kromě důvodů praktických – mám to vedle kanceláře/domu, najím se tu ve špičce bez dlouhého čekání atd. Je to prostě standard. A proto Restauraci Evald a Filmovému klubu MAT uděluji průměrné tři Gurmánské hvězdičky.