Živí ho footbag. Nahlédněte do byznysu netradičního sportovce

Přinášíme příběh sportovce, který svou netradiční disciplínu proměnil v profesi. Musí se ohánět víc než profesionální fotbalista nebo hokejista, ale jde to.

Přestože je inženýrem ekonomie, jako jeden z mála lidí na světě se živí footbagem. Jde o freestylovou sportovní disciplínu, kterou můžete znát také pod jejím dřívějším a dnes už neoficiálním názvem Hacky Sack, česky hakysák. Vlnu zájmu o tento sport, který vznikl v roce 1972 v USA, vyvolala v České republice koncem 90. let propagační tour firmy Starburst. Měla u nás obrovský úspěch a strhla spoustu dětí. Kromě Honzy. Tomu se sice triky předváděné americkými a kanadskými hráči také líbily, ale není z těch, kteří se nechají strhnout davem. S footbagem proto začínal až jako čtrnáctiletý v roce 2001, kdy první velká vlna zájmu postupně odeznívala. To už chodil na pražské Gymnázium Christiana Dopplera, kde byl hakysák velmi oblíbený a kluci tu s ním měli dlouholeté zkušenosti. V té době přestal s klasickým fotbalem a začal se intenzivně věnovat footbagu. Bavilo ho, že freestyle nemá žádné limity a trénoval šest i více hodin denně. Začátky jsou hodně tvrdé, protože v podstatě jen zvedáte hakysák ze země. Mně třeba trvalo celé čtyři měsíce než jsem zvládl základní trik zachycení míče na vnitřní straně nohy. Tomu sportu jsem ale úplně propadl, a zatímco kamarádi v pátek večer vyráželi na párty, já se doma učil, abych mohl celý víkend věnovat tréninku, vzpomíná na své začátky Jan Weber.

Intenzitu jeho tréninkového nasazení asi nejlépe dokumentuje fakt, že už v roce 2002 se v Budapešti stal vicemistrem Evropy. Jak sám říká, tehdy ještě tento sport nebyl tak rozjetý a měl také štěstí. Dnes už je něco podobného naprostou utopií. Zisk titulu ho nesmírně motivoval a díky vytrvalosti a odhodlání se začaly dostavovat další úspěchy. V roce 2004 se stal spolu s Václavem Kloudou mistrem světa v kategorii dvojic. V Montrealu se jim jako prvním na světě podařilo předvést celou tříminutovou sestavu bez jediného zaváhání a pádu míčku. V roce 2011 přidal v Helsinkách první sólový titul mistra světa, který pak dva roky po sobě také obhájil. Dnes je hrdý nejen na svůj zlatý hattrick, ale i celkových sedm titulů mistra světa a několik dalších ocenění z Evropských a dalších soutěží.

Zlom přinesla televizní soutěž

Ilustrační obrázek.
Autor: archiv Honzy Webera, podle licence: Rights Managed

Honza Weber je inženýr ekonomie, ale živí ho footbag. Je profesionálním sportovcem, ale taky moderátorem, obchodníkem a manažerem. 

Footbag je stále považovaný za okrajový sport, a proto se pro něj velmi těžce shání noví hráči i sponzoři. Nikdo ho nepovažuje za lukrativní disciplínu. A stejně tak to viděl Honza. Věnoval se mu sice dál, ale vedle toho začal studovat Hospodářské a politické dějiny na Vysoké škole ekonomické. Během školy začal být větší zájem o jeho vystoupení, ale ta bral jen jako brigády, rozhodně ne jako hlavní zdroj obživy. Zlom nastal v roce 2009, kdy se dostal do semifinále televizní soutěže Talentmania. Tam pochopil, co je to show a jak zaujmout obecenstvo a především to, že pokud se chce jako profesionální footbagista živit, musí se na něj začít dívat z trochu jiného úhlu. Přišel jsem na to, že pokud se chci svým koníčkem živit, musím ho brát vážně. Nejen jako zábavu, která se vůbec netýká profesního života. To je chyba, kterou dělá spousta lidí. Vylepšil jsem webové stránky, věnoval se profilu na Facebooku a začal s placenými kampaněmi na internetu. Do toho je potřeba aspoň dvě hodiny denně věnovat samotnému tréninku a rozvíjet i další schopnosti, které jsou k vystupování zapotřebí. Nemyslím si, že mám k tomu vrozený talent, ale naučil jsem se moderovat. Samotné pětiminutové vystoupení bez komentáře totiž nikoho nenadchne. Bylo potřeba začít mluvit, představit disciplínu, uvést sebe nebo kolegy, líčí Honza Weber.

Hned druhý den po odvysílání jeho vystoupení v Talentmanii se mu ozval iluzionista a majitel Divadla kouzel Pavel Kožíšek. Nabídl mu účinkování v show Magická esa a pak už přicházela jedna nabídka za druhou. Aby byl ještě úspěšnější, kombinuje svá vystoupení s freestyle fotbalem, přidává balance s mobilním telefonem, kulečníkovou koulí, klíči a dalšími běžnými věcmi, které mají na lidi snad ještě větší efekt než běžný hakysák. Moje vystoupení už přerostla do jisté formy stand-up comedy. Hlavní součástí je stále sport, ale ten musí být okořeněný povídáním a gagy. Tohle všechno skloubit dohromady, to je pořádná alchymie, ale člověk musí mít koncept, který zaujme. Chce to jen trochu odvahy. Byly doby, kdy jsem se bál k mikrofonu jen přiblížit, natož do něj promluvit, vysvětluje Honza Weber.

Dnes mívá až 150 vystoupení do roka, dělá pro světové značky a renomované firmy. V nedávné době absolvoval během 80 dnů 70 akcí. Je přesvědčený o tom, že úspěšný je nejen díky svému umění, ale také díky tomu, jak se chová. Agentury si mě oblíbily, protože jsem spolehlivý, dochvilný a dodržuji domluvené podmínky. Zní to možná banálně, ale ne všichni lidé takoví jsou. Když někdo umí čtverné salto, ale na vystoupení nepřijede, tak je jeho talent vlastně úplně k ničemu. Spolehlivost je v podnikání klíčová. Důležité je taky nehrát si na hvězdu. K vystoupení musím mít rovnou plochu a aparaturu. Nic víc není potřeba. Neslibuju nemožné a jsem schopen doporučit optimální program podle typu akce. Když nemůžu já sám, doporučím na vystoupení někoho jiného. Pořadatelé akcí mě už znají a radši dají na mě než na agentury, vypravuje Honza Weber.

Zábava zhulenců? Vůbec ne, tvrdý sport a byznys

Kromě toho, že pravidelně vystupuje, musí taky den co den věnovat alespoň dvě hodiny tréninku a vyřizovat veškerou agendu, která je s podnikáním spojena. Zkusil sice spolupráci s manažerem, ale jejich cesty se rozešly, stejně jako s několika obchodními zástupci. Teď si dělá všechno sám. Je potřeba mít dobře zpracované foto a video prezentace. Lidé často nemají představu o tom, co jim můžu nabídnout, a zvlášť video jim může hodně napovědět. Na webu se prezentuju významnými vystoupeními, která jsou důležitá z pohledu referencí. Vedle toho se starám o booking, jednám se sponzory a tak dále. Administrativní věci mi zabírají velkou část dne. Dělání byznysu začíná po tréninku. Proto mě štve, když mi někdo závidí a říká, že mi stačí dvě akce do týdne a mám vyděláno. Málokdo si uvědomuje, že jsem podnikatel, který nemá nic zadarmo. Udržovat se v kondici, navazovat a rozvíjet vztahy s klienty, to všechno vyžaduje hromadu práce a energie. A pak se najdou i tací, kteří se diví, že chci za čtvrthodinové vystoupení aspoň pět tisíc. Pak musím vysvětlovat, že to není za těch 15 minut, ale za všechny ty roky, co se footbagu věnuju, za každodenní práci. Nabízím produkt stejně jako všichni ostatní, jen ten můj není uchopitelný, vysvětluje Honza. Kdo má pochyby, toho přesvědčí jeho vystoupení. A klienti se mu vrací, což bere jako potvrzení toho, že to dělá dobře.

I mistr světa se musí kvůli získávání zakázek snažit a otáčet. On už je ale v pozici, že se nenabízí za každou cenu. Vystupuju jen tam, kde k tomu mají respekt a ne despekt. Footbag je někdy pořád ještě vnímán jako zábava zhulenců z parku. Přitom je to ale hodně náročný sport. Doplácíme na to, že nejde o masovou disciplínu a že zájem o footbag upadá, protože lidé přechází k dalším freestylovým sportům, říká Honza, který se snaží být i jakýmsi ambasadorem footbagu. Zásadně proto odmítá vystupování po půlnoci, kdy už bývají návštěvníci klubů a párty opojení alkoholem a nejsou schopni vnímat nic víc než zábavu. To je pro něj málo, protože při každém vystoupení se snaží footbag představit jako sportovní disciplínu a upoutat zajímavým komentářem. Zároveň ale dodává, že má kvalitní ekonomické vychování a některé lukrativní akce prostě neodmítá, i když mu zrovna nesedí. Člověk na volné noze by podle něj měl mít své zásady, ale zároveň být pokorný a racionálně myslet na svou budoucnost.

Vedle Česka a Slovenska jezdívá vystupovat i do zahraničí. Zakázky má například z arabských zemí na Blízkém východě, kde je velká poptávka po show všeho druhu. Bohužel se často jedná o dlouhodobější závazky, které musí odmítat, aby byl vždy k dispozici především na domácím trhu. Moc dobře totiž ví, že ten ho bude živit i do budoucna. Když už kývne na nějakou zahraniční nabídku, jde o dobře připravenou akci s náležitým rozpočtem a kvalitou. A překvapivě je zván i do USA, tedy země, v níž se footbag zrodil. Amerika je naprosto nepolíbený trh. V celých státech je snad jen jediný člověk, který se tím dokáže uživit. Ten jezdí po školách tour podporovanou vládou. Amerika má hodně technicky dobrých hráčů, kteří ale mají otřesnou prezentaci. Jsou schopni přijít ve vytahaných kraťasech a tílku, a proto se prodávají za směšné ceny. To i my v České republice si v přepočtu vyděláme víc. Američtí hráči nemají úroveň a dělají především street show, ne skutečná vystoupení. Na footbagových soutěžích se hodnotí technické provedení i umělecký dojem. Proto naši disciplínu nejvíc přirovnávám ke krasobruslení. To lidi považují za umění a já tak pohlížím stejně na footbag. Proto není možné vystoupení jen tak odfláknout, komentuje Honza Weber. Každoročně vystupuje třeba na největším fotbalovém turnaji dorostenek v Mississippi.

Sportovcem z povolání chce být do padesátky

Footbag je velmi náročná sportovní disciplína a tělo při ní dost trpí. Když ale všechno půjde podle Honzových představ, mohl by aktivně vystupovat do padesáti let. Naplánoval si, že se postupně bude víc a víc věnovat managementu, což už si zkouší se svou skupinou Freestyle Union. Tým vznikl ještě za dob studií a založil ho spolu s kamarádem a hráčem yo-yo Václavem Kroutilem a dalšími dvěma hráči frisbee. Postupem času se skupina proměňovala a přibrala další sportovce. Teď je složená s osmi lidí, kteří se mohou pochlubit tituly mistrů světa, Evropy a ČR a předvádějící to nejlepší z footbagu, freestyle frisbee, yo-yo, freestyle fotbalu, BMX flatlandu, rope skippingu a free runningu. Původní záměr byl takový, že se každý z nás bude věnovat něčemu. Jeden produkci, další propagaci a tak dále. To ale nevyšlo, a já si proto vzal všechno na sebe. Nejsem ale agentura. Zatím to nechci mít jako hlavní činnost a prodávám hlavně sám sebe. Kluci a holky z Freestyle Union mohou vystupovat, kde chtějí, a nejsme si ničím zavázaní. Ani jim neslibuju, že je uživím. Díky mým kontaktům ale mají mnohem víc vystoupení, než kolik jich dostanou od agentur. Musí to brát jako fajn přivýdělek a nespoléhat na to jako na hlavní zdroj příjmu. Troufám si říct, že jsme největším a nejlepším freestyle týmem ve střední Evropě a možná i celé Evropě a předvádíme skutečnou show, nejde jen o předvedení jednotlivých disciplín, říká Jan Weber.

Ačkoli je pro něj stále přednější osobní rozvoj a sólová dráha, Freestyle Union je dobrým základem pro jeho další směřování. Jednou, až už nebude mít tolik sil, se totiž chce transformovat ve skutečnou agenturu a zajišťovat kompletní management freestyle sportovcům. Pochopitelně jen těm, kteří jsou skutečně dobří a především spolehliví. Jen takoví lidé mají podle Honzy Webra šanci uspět.

Poradna – pokud si nevíte rady

Další poradny Nové téma

Školení: Landing page jako součást inbound marketingové strategie

  •  
    Jak vytvářet landing page do 1 hodiny
  • Jak postavit na nohy vaše současné landing page
  • Jak vyhodnocovat všechny vaše vstupní stránky webu

Detailní informace o školení Landing page jako součást inbound marketingové strategie »

Sledujte Podnikatel.cz

Facebook Twitter Google+