Slovníček pojmů

Nepřímá daň = Tuto daň platí státu jiná osoba (plátce), než ta, která je jí podrobena a na níž dopadají její účinky (poplatník). Druhy dani nepřímé jsou DPH (daň z přidáné hodnoty) a spotřební daně.
Plátce a poplatník = Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.
Předmět daně = Věc, příjem, práce či činnost, ze které se odvádí příslušná částka (daň) do veřejných rozpočtů. Tedy to, co stát daní.

Jaké jsou spotřební daně

Spotřební daně patří mezi daně nepřímé. Mezi nepřímé daně se v Česku řadí DPH, spotřební daně a od roku 2008 také daň ze zemního plynu, pevných paliv a daň z elektřiny. Vybírá je podnikatel, jsou zakalkulovány ve spotřebitelské ceně, takže je ve finále platí zákazník. Podnik plní úlohu plátce daně, což je jakýsi výběrčí daně od zákazníků, poplatníků daně.

• daň z minerálních olejů,
• daň z lihu,
• daň z piva,
• daň z vína a meziproduktů,
• daň z tabákových výrobků.

Podmínky zdaňování vybraných druhů výrobků upravuje Zákon č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Státu vybírá spotřební daně také z ekologických a zdravotních důvodů, proto jimi „postihuje“ alkohol a tabákové výroby nebo benzin a naftu.

Daň se vypočítá vynásobením základu daně a sazbou daně, která je určena na jednotku množství pro daný výrobek. Jednotlivé zdaňované položky (víno, pivo, tabák ad.) mají vlastní sazbu daně i odlišný způsob výpočtu. Například u daně z piva malé pivovary snížené sazby, u cigaret je zase třeba stanovena minimální daň na kus.