Základy účetnictví

Velká část podnikatelů uplatňuje výdaje stanovené procentem z příjmů. Není třeba skladovat všechny doklady a vést složitou evidenci. Pouze plátci daně z přidané hodnoty vedou speciální evidenci potřebnou k DPH. 

Další možností je uplatnění skutečných výdajů, tj. vedení daňové evidence. Zde jsou již stanovena určitá pravidla a knihy, kde jsou zachyceny příjmy, výdaje, pohledávky, závazky a další.  

Účetnictví lze vést i dobrovolně. Ovšem v určitých případech je povinné. Pravidla se řídí  zejména zákonem o účetnictví, který stanoví účtovou osnovu, postup účtování, odpisování i archivaci účetních dokladů.  

Slovníček pojmů

Daňová evidence = nahradila dřívější jednoduché účetnictví. Jejím prostřednictvím se zjišťuje základ daně z příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. 

Účetnictví = bývalé podvojné účetnictví. Základem účetnictví je podvojný zápis, tj. zaznamenání každé položky současně na dva účty. 

Účetní výkazy = prostředník komunikace výsledků účetnictví uživatelům. Jejich souhrn je nazýván účetní závěrka. 

OSVČ = osoba samostatně výdělečně činná. 

Daň = povinná platba do veřejného rozpočtu. Daně jsou placeny pravidelně v určitých intervalech nebo při určitých okolnostech. Daň je platbou: nenávratnou, nedobrovolnou, neúčelovou (plátce neovlivňuje, na co jsou poté peníze použity), opakovanou, ve prospěch veřejného rozpočtu. 

Plátce a poplatník = poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátcem daně se rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.