Hlavní navigace

5 novinek, které mají velkým firmám zabránit v účelové daňové optimalizaci

Daniel Morávek

Kromě zrušení superhrubé mzdy navrhuje ministerstvo i pět opatření, která mají zamezit firmám, aby se účelovou optimalizací vyhýbaly daňovým povinnostem.

Doba čtení: 5 minut

Tyto novinky jsou důsledkem směrnice ATAD, kterou musí členské státy implementovat do konce letošního roku.

Čtěte také: OSVČ má vzrůst sazba daně na 19 %, 3/4 pojistného ale půjdou uplatnit jako výdaj

Jaké novinky směrnice přináší

Návrh novely zákona, ve kterém chce ministerstvo financí zrušit superhrubou mzdu, obsahuje primárně jiné novinky. Jde hlavně o implementaci směrnice ATAD, kterou se stanovila pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem. Jde o pět opatření:

  • pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků,
  • zdanění při odchodu,
  • pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti,
  • hybridní nesoulady a
  • obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu.

Všechna tato opatření se vztahují pouze na právnické osoby, a to na všechny poplatníky podléhající v jednom nebo více členských státech dani z příjmů právnických osob, včetně stálých provozoven poplatníků, kteří jsou pro daňové účely daňovými rezidenty třetí země, pokud se nacházejí v jednom nebo více členských státech.

Omezení uznatelnosti výpůjčních výdajů

Podstatou pravidla pro omezení odpočitatelnosti úroků je, že nadměrné výpůjční výdaje (tzv. rozdíl mezi jinak daňově uznatelnými výpůjčními výdaji a zdanitelnými výpůjčními příjmy) jsou uznatelné v základu daně pouze do určitého stanoveného limitu vypočteného pro daňové účely z daňového zisku před zdaněním, úroky, odpisy a amortizací. V návrhu ministerstvo nevyužilo možnost stanovit přísnější pravidla, kterou mu směrnice dala, a určilo limit 30 % daňového zisku před zdaněním, úroky, odpisy a amortizací (vycházející z daňového „výsledku hospodaření“, nikoliv účetního), resp. 80 mil. Kč.

Zákon o daních z příjmů má nově uvádět, že nadměrné výpůjční výdaje zvyšují výsledek hospodaření v rozsahu, v jakém překračují stanovený limit uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů.

Omezení odpočitatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů obecně dopadne na všechny poplatníky daně z příjmů právnických osob. Podle směrnice má však členský stát možnost z působnosti těchto pravidel vyjmout finanční podniky a subjekty stojící mimo skupinu a obojí také tuzemské ministerstvo financí navrhuje. Z omezení tak mají být vyňaty subjekty, které jsou finančním podnikem (zejména banky, pojišťovny a subjekty kapitálového trhu), a také subjekty, které stojí mimo skupinu (poplatník, který není součástí konsolidované skupiny podle právních předpisů upravujících účetnictví a nemá přidruženou osobu ani stálou provozovnu).

Ministerstvo naopak nechce využít možnost výjimky pro vynětí úroků z úvěrů poskytnutých na financování dlouhodobých projektů v oblasti veřejné infrastruktury. Z účinnosti pravidla nemají být vyloučeny ani úvěry, které byly uzavřeny před 17. červnem 2016.

Firmy ovšem budou mít možnost převodu daňově neuznatelných nadměrných výpůjčních výdajů do dalších zdaňovacích období. V dalších obdobích lze výsledek hospodaření snížit až do výše kladného rozdílu mezi limitem uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů a nadměrnými uznatelnými výpůjčními výdaji za dané zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, upřesňuje se ve zprávě RIA k návrhu zákona.

Zdanění při odchodu

Další novinkou je tzv. zdanění při odchodu. Podstatou tohoto pravidla je zdanění hodnoty (zisku z prodeje) majetku poplatníka daně z příjmů právnických osob při přemístění tohoto majetku do zahraničí bez změny vlastnictví (viz výše) ve státě, odkud byl přesunut.

Přemístěním majetku bez změny vlastnictví se rozumí jeho přemístění přes hranice států, při kterém daný majetek zůstává ve vlastnictví stejného subjektu, avšak příjmy z něho v budoucnu plynoucí budou v důsledku toho přemístění podléhat zdanění v cílovém státě a nikoli již v původním státě. Jedná se tedy o jeho přemístění mezi státem daňového rezidentství poplatníka a jeho stálou provozovnou umístěnou v jiném státě, mezi dvěma stálými provozovnami jednoho poplatníka v různých státech nebo v důsledku přemístění daňového rezidentství. V současnosti nevzniká v důsledku takového přemístění daňová povinnost.

Ptejte se odborníka v poradně Daně a účetnictví
Ing. Jan Molín Ph.D.
poradce pro daně

Zákon o daních z příjmů toto pravidlo implementuje v § 23g použitím fikce, že přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí, při kterém Česká republika ztratí právo zdanit příjmy z následného úplatného převodu nebo přenechání k užívání takového majetku (změnou daňového rezidentství, uplatňováním metody vynětí), se považuje za prodej sobě samému za obvyklou cenu. Poplatník zdaní fiktivní příjem, vůči kterému si lze uplatnit zůstatkovou cenu majetku jako daňový výdaj, píše se v důvodové zprávě zákonu.

Pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti

Nově se má rovněž stanovit, že poplatník daně z příjmů právnických osob, který je daňovým rezidentem v daném státě, musí do svého základu daně zahrnout pasivní příjmy či příjmy z umělých transakcí jím ovládané zahraniční společnosti, pokud je její daňové zatížení nižší než polovina daně, kterou by tato společnost platila, kdyby byla rezidentní v členském státě poplatníka. Co se týče určení těchto zahrnovaných příjmů, jedná se dle návrhu o tyto příjmy ovládané zahraniční společnosti plynoucí v jejím zdaňovacím období v zahraničí:

  • ve formě výpůjčních příjmů,
  • ve formě licenčních poplatků,
  • z podílu na zisku,
  • z pozbytí podílu daně z příjmů právnických osob,
  • z přenechání majetku k úplatnému užití s jeho následným úplatným převodem na uživatele,
  • z pojišťovacích, bankovních a jiných finančních činností,
  • z prodeje zboží a poskytování služeb nakoupených od přidružených osob a přidruženým osobám prodávaných bez přidané ekonomické hodnoty nebo pouze s malou přidanou hodnotou.

Hybridní nesoulady

Hybridní nesoulad vzniká rozdílným uplatňováním pravidel jednotlivých daňových systémů, rozdílnou právní kvalifikací subjektů, finančních nástrojů nebo komerčních přítomností stálých provozoven. Důsledkem těchto skutečností jsou pak situace, při kterých dojde v rámci jedné přeshraniční skutečnosti ke střetu odlišných legislativních pravidel v různých jurisdikcích, jejichž následkem může dojít k získání určité daňové výhody poplatníky daní z příjmů, např. ke dvojímu snížení základu daně na základě jednoho výdaje. Jde hlavně o nesoulady, jejichž výsledkem je dvojí odpočet nebo odpočet bez zahrnutí. Návrh rovněž řeší tzv. importované hybridní nesoulady, kdy vlivem výdaje nebo jiné položky snižující základ daně dojde k nesouladnému výsledku v jiných státech.

EBF 2018 tip v článku  jména Podnikatel

Nově tak mají být například stanovena pravidla, podle kterých bude jasně určeno, který stát má odepřít právo na uznatelnost výdaje v základu daně či v jakém státě má dojít ke zdanění příjmu. Importované nesoulady má vyřešit pravidlo, že pokud nedojde k řešení nesouladného výsledku mezi jinými jurisdikcemi, musí uplatnění výdaje nebo obdobné položky snižující základ daně odepřít stát původu této položky.

Obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu

V ČR momentálně sice není obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu výslovně uvedeno, implicitně však vyplývá z judikatury soudů. Nyní by se mělo do Daňového řádu dostat i v explicitní podobě. Cílem je postihnout ty případy agresivního daňového plánování, na které se nevztahují jiná ustanovení upravující zvláštní pravidla proti vyhýbání se daňovým povinnostem. Slouží tudíž k zaplňování mezer, využívaných k dosahování nezamýšlených výhod, které mohou v daňověprávní úpravě existovat a které je obtížné zcela eliminovat pouze s pomocí zvláštních pravidel proti vyhýbání se daňovým povinnostem.