Hlavní navigace

5 tipů, jak najít nejlepší řešení, když se potřebujete rozhodnout

Jana Bohutínská

Psycholog a kognitivní vědec Edward de Bono tvrdí: vznést dotaz je nejjednodušší způsob, jak myšlení na něco zaměřit. Jenže jak pak na otázky hledat odpovědi?

Doba čtení: 6 minut

Existuje velké množství technik, které se dají použít. Jsou užitečné, protože se zaměřují na řešení. A vhodné jsou jak pro týmy, tak pro samotné podnikatele.

1. tip: Šest klobouků

Šest klobouků se říká hravému myšlenkovému postupu, se kterým přišel v 80. letech minulého století psycholog a kognitivní vědec Edward de Bono. Zabýval se kreativitou a možnostmi, jak ji rozvíjet. Tvrdil přitom, že myšlení se dá učit a je efektivní ve chvíli, kdy si myslitel nebo myslitelka uvědomí různé role a naučí se je využívat. Jsou to role, které zaručí, že se na problém, který potřebuje vyřešit a o němž je potřeba se rozhodnout, člověk podívá z různých úhlů pohledu. S tím, že žádný z možných pohledů nepřeskočí, neupozadí, ani nebude upřednostňovat.

Jak tedy na to? Je potřeba připravit si šest různě barevných pokrývek hlavy, nebo si je alespoň dostatečně věrně představit. Případně si lze na zem položit šest příslušně barevných listů papíru. Jsou to pomůcky, které pomáhají lépe se do role dostat a usnadňují myšlení v té které roli.

O jakémkoliv zadání, nad kterým se člověk potřebuje s jistou mírou objektivity zamyslet, se totiž podle Edwarda de Bono dá myslet různými způsoby (podrobně to popisuje v knize Šest klobouků aneb Jak myslet, Argo 1997):

  • prostřednictvím čistých faktů a čísel (bílý klobouk),
  • přes city, pocity, předtuchy a intuitivně (červený klobouk),
  • negativisticky, s důrazem na to, proč to nepůjde (černý klobouk),
  • pozitivně, optimisticky a konstruktivně (žlutý klobouk),
  • tvůrčím způsobem, provokativně (zelený klobouk),
  • s odstupem, prostřednictvím myšlení o myšlení s ostatními klobouky (modrý klobouk).

Je přitom třeba si uvědomit, že každý podle svého naturelu přirozeně upřednostňuje jiný typ myšlení. Někdo, když se potřebuje rozhodnout, jde jen po faktech (jako by měl pořád na hlavě bílý klobouk), další se rozhoduje silně intuitivně (s červeným kloboukem) a jiné aspekty opomíjí. De Bonova metoda tak umožňuje myslet „out of box“, mimo zažité individuální vzorce myšlení, a zahlédnout jiné možnosti, které by se za běžných okolností těžko objevily.

Je to také metoda, která může lépe rozklíčovat, jak jsou na tom se způsoby přemýšlení lidé v týmu. Dá se totiž uplatnit jak individuálně, tak při rozhodování, do kterého se tým musí pustit společně.

Čtěte více: Jak myslet? Zdánlivě jednoduchá otázka, která ovlivní vývoj vašeho byznysu

2. tip: Brainstorming

Brainstorming je hojně používaná metoda, kterou mnozí využívají i tehdy, když tomu zrovna brainstorming neříkají. Cílem je vyřadit při vymýšlení nápadů vnitřního kritika, chrlit nápady a nijak je nehodnotit. Využívá se kdykoliv, když je třeba sesbírat co nejvíce nápadů a možných řešení zaměřených k nějakému předem stanovenému tématu nebo cíli.

Typicky je to skupinová či týmová aktivita, ale předpokládá, že bude v týmu panovat respekt a důvěra. Nesmí se stát, že jeden bude na nápady druhého útočit, nebo se někdo jiný bude bát před ostatními promluvit. Dá se ale využít i při individuálním rozhodování nebo řešení problému, kdy se nedostatek nápadů, jak se ke vzniklé situaci postavit, ukazuje jako bariéra při hledání řešení.

Při brainstormingu je důležitá také role zapisovatele, který na volný papír nebo flipchart zaznamenává všechny nápady. Opravdu všechny. Musí si dát pozor, aby se sám, třeba i nevědomky, nestal cenzorem a nevynechal ze zápisu ty nápady, které mu nepřipadají dobré, jsou podle něj příliš bláznivé a podobně. Se zapsanými nápady se pak (ideálně, až trochu uleží) dále pracuje – třídí se, dostávají určitou prioritu, rozpracovávají se…

Brainstorming jako metodu rozvoje kreativity doporučuje i Tony Buzan, který se asi nejvíc proslavil jako propagátor myšlenkových map. O brainstormingu tvrdí (Síla kreativní inteligence, Columbus 2002): Když hledáte nové nápady, nechejte prostě myšlenky volně plynout. Vytvořte jich co nejvíce a co nejrychleji. Dokud neskončíte, zdržte se jakéhokoliv soudu o jejich úrovni a použitelnosti. Neustálá autocenzura a sebekritika při hledání nových nápadů je všeobecně rozšířený zvyk a zaručený způsob, jak kreativitu utlumit.

A dodává, že je užitečné stanovit si cíl, kolik nápadů minimálně je potřeba vymyslet. Brainstorming je cesta, jak do myšlení zapojit kreativní mozek, což je podle Tonyho Buzana celý mozek. A jak vzít za své heslo, že vždycky existuje mnoho správných odpovědí na jednu otázku.

Čtěte také: Myslete jako kouč a najděte ve svém byznysu skrytý potenciál

3. tip: Myšlenkové mapy

Kdo je víc vizuální typ a má rád, když vidí všechny nápady přehledně rozkreslené před sebou, sáhne nejspíš po myšlenkové mapě – vizuálním zachycení myšlenek. Její výhodou je, že se v ní dají dobře podchytit různé návaznosti, provázanosti i vnitřní struktura nápadů a asociací. Jeden nápad v ní často vede ke druhému s téměř nevyhnutelnou vnitřní logikou. Názorně na ní lze zachytit a zpětně vystopovat, jak jeden nápad rozvíjí druhý a další, zkrátka celý postup myšlení.

Myšlenkovým mapám a jejich tvorbě se už server Podnikatel.cz podrobně věnoval. Čtěte více: Chcete zefektivnit vaše podnikání? Vyzkoušejte myšlenkové mapy

4. tip: Rybí páteř

Když se z pečené ryby obere maso, zůstane páteř, na kterou jsou napojené rybí kosti. Podobně vypadá graf příčin a následků (neboli fishbone diagram), se kterým přišel japonský inovátor řízení kvality Kaoru Ishikawa. Je to další způsob, jak analyzovat nějakou situaci a hledat její možná řešení.

Pomyslnou rybí páteří je tu přesná formulace důsledku neboli situace k řešení (kde jsme teď). Do větví – kostí se zanášejí příčiny, které důsledek nějak ovlivňují. Většinou se jako kategorie příčin využívají: lidé, prostředí, metody práce, organizace, vybavení a materiál, ale lze je upravit nebo doplnit, například o kategorii komunikace. Pomocí brainstormingu se pak jednotlivé tematické kosti doplňují a větví.

Všechno se opět pečlivě zapisuje tak, aby ve výsledném grafu byla dobře vidět struktura řešeného problému. Zatímco levá strana hlavní osy – páteře patří přesné formulaci problému, pravá strana pak patří odkrývání jeho možných řešení. Analýza příčin a následků je podkladem, ze kterého budou řešení vyvstávat.

O co tu jde především, je snaha uvědomit si a pochopit veškeré souvislosti toho, co je třeba řešit a nepřehlédnout žádnou oblast, která má na danou věc jakýkoliv vliv. Stejně tak jako zapříčinila potíže, může totiž její změna naopak vést k nejvýhodnějšímu řešení.

Čtěte také: Nepouštějte se do byznysu bezhlavě. Učte se efektivně plánovat. Víme, jak na to

5. tip: Rozpoznávání priorit

Vygenerovat nápady je jedna věc, ale vybrat z nich ty k realizaci, rozhodnout se, je věc jiná. Zakladatel moderního managementu Peter F. Drucker připomíná (Efektivní vedoucí, Management Press 2008): Rozhodnutí je soud. Je to volba mezi alternativami. A k rozhodnutí je potřeba nějaké vodítko, které umožní určit priority a vybrat si.

Čtěte také: S vizí nebo bez vize? Buďte jako zahradník, co své vizionářství pěstuje

FIN18_tip_v_clanku_Soukal

Záleží samozřejmě případ od případu, jaké konkrétní priority rozhodování povedou. Peter F. Drucker nicméně nabízí i obecnější vodítko a svá pravidla pro rozpoznávání priorit:

  • Zvolit si budoucnost, nikoliv minulost (tedy myslet výhledově, na posun kupředu, soustředit se na řešení, nikoliv na to, co už bylo).
  • Soustředit se spíš na příležitosti než na problém.
  • Vybrat si vlastní směr spíš, než jít s davem a dělat to, co dělají ostatní.
  • Mířit vysoko, za něčím, co podnikateli nebo podnikatelce zajistí náskok, spíš než za něčím, co je bezpečné a snadno proveditelné (potom to totiž bude snadné i pro všechny ostatní a nepřinese to žádnou zásadnější výhodu).

Přitom je celou dobu třeba nezapomenout na poučku od guru koučování Johna Whitmora: Když máte dojem, že už vás nic jiného nenapadne, vymyslete něco dalšího.