Přestože se ani působení Tomáše Bati neobešlo bez problematických kroků, a především z levicových kruhů čelí určité kritice dodnes, důvodů, proč se stal podnikatelem století oprávněně, existuje celá řada.
Čtěte také: 10 nejvýznamnějších českých podnikatelů historie dle samotných podnikatelů
Navzdory krizím se nikdy nevzdal
Životopisy řady významných podnikatelů bývají často lemovány pouze úspěchy, jelikož na co „sáhli“, to jim vyšlo. Část slavných podnikatelů zase měla cestu vydlážděnou svým původem a rodinným zázemím či dalšími faktory, o které se nijak nezasloužili. Ani jedno se rozhodně nedá říct o Tomáši Baťovi, protože pokud někdo někdy věděl, co znamená neúspěch, pád na dno a také pověstné odražení se od něj, byl to právě Tomáš Baťa.
První pohromy ho potkaly už v dětství a dospívání. Když mu bylo deset let, zemřela mu matka a ani s otcem příliš dobře nevycházel. Ve 14 letech odešel pracovat do Prostějova do firmy Fäber, avšak zanedlouho dostal výpověď, údajně proto, že byl příliš zvídavý a zaměstnavatelé se obávali, že jim chce začít konkurovat. Z Prostějova tak zamířil k otci do jeho dílny, ale po konfliktu i odsud brzy odešel, a to bez jakýchkoli prostředků. Jednoho dne jsem shledal, že jsem neuznán. Tovaryši si nechtěli odvyknouti pohlavkování a ani otec neuznával dost moji práci. Rozhodl jsem se, že se postavím na vlastní nohy. Požádal jsem otce, aby mi vyplatil moje věno 200 zlatých, zděděných po matce, které si dal vyplatiti sirotčí pokladnou, když nám bylo velice zle. Ale otec moudře nedbal tohoto mého přání,
vzpomínal Tomáš Baťa v knize Úvahy a projevy.
Další jeho kroky vedly za sestrou Annou do Vídně, a to doslova, za sestrou šel totiž pěšky. Jenže ani ve Vídni neměl na růžích ustláno. Díky finanční podpoře sestry si sice otevřel ševcovskou dílnu, po několika měsících ji však musel uzavřít, protože de facto zkrachoval, a navíc si neobstaral živnostenské povolení. Následně se vrátil zpět k otci do Uherského Hradiště a začal dělat obchodního cestujícího. Vzhledem k jeho špatnému psaní a nízkému věku se ale na něj řada lidí dívala úkosem. Vedle jiných nevědomostí, trápila mne nejvíce neznalost písma. Psáti jsem uměl, ale uznal jsem, že to nelze po mně čísti. Styděl jsem se dáti kupcům opis takových smluv. I jinak bylo mnoho věcí, za které jsem se musel stydět. Byl to především rukopis a pravopis, neupravený šat, moje neznalost způsobů lepší společnosti a konečně mých šestnáct let. Tak někdy si mne obchodníci prohlíželi a považovali to za urážku jejich stavu, když takový umouněný kluk, jakým jsem byl já, se řadil mezi obchodní cestující,
napsal později Baťa. Ani tento přezíravý postup ho však neodradil.
Pracovitost
Jeho nezdolnost a odhodlání šlo ruku v ruce s jeho neuvěřitelnou pracovitostí. V roce 1894 si spolu se sourozenci nechal vyplatit pozůstalost po matce a založili vlastní firmu. Jenže ani společnému podniku se nejprve nedařilo a po necelém roce od jeho založení se ocitl na pokraji bankrotu. V roce 1895 museli Baťové zastavit svůj majetek a věřitelé jim hrozili žalobami. Zlomovým okamžikem ve vývoji firmy se stal odchod Antonína Bati na vojnu.
Vedení podniku se ujal Tomáš a svou pílí jej dokázal nastartovat. Sám se vložil do chodu firmy, pomáhal i s nejpodřadnějšími činnostmi a pracoval doslova ve dne v noci. Svým přístupem inspiroval a motivoval zaměstnance a za rok dokázal nemožné, firmu zbavil všech dluhů. Viděl jsem, že konkurs je vlastně smrt a já chtěl žíti. Moje touha po fysickém životě byla zrovna tak silná, jako odpor proti morální smrti. Pokuta, kterou jsem uložil svému tělu a svému životu v podobě práce a odříkání za lehkomyslnost prvního roku naší samostatnosti, byla mi zárukou, že už nikdy se nebude v mém životě něco podobného opakovati,
uvedl Baťa se vzpomínkách.
Čtěte také: 10 citátů Tomáše Bati, které by si zasloužily vytesání do kamene
Přístup k odměňování zaměstnanců
Ačkoli právě za přísný přístup k zaměstnancům bývá Baťa někdy kritizován, zároveň jim dal v té době až nevídanou možnost výdělku a jistot. Už v prvních letech působení firmy zavedl Baťa přesnou pracovní dobu od 6 hodin ráno do 6 hodin večer, s hodinovou přestávkou v poledne, a zaměstnancům vyplácel pravidelnou týdenní mzdu. To v té době nemělo obdoby, jelikož zvykem bylo, že v malých živnostech se mzda vyplácela dle toho, jak se dařilo prodejům.
Dalším revolučním Baťovým počinem se stalo zavedení samosprávných dílen, kde odměňování zaměstnanců záviselo na výkonnosti a hospodaření dílny. Zaměstnanci se tak podíleli na zisku společnosti, čímž se zajistila jejich motivace a odpovědnost. Po pobytu v USA zavedl Baťa americký systém managementu, odměňoval zaměstnance za reálně vykonanou práci, případně jim snižoval mzdu za špatně odvedenou práci a zavedl několik druhů mezd. Kromě pevné mzdy šlo o individuální úkolovou mzdu, kterou dostávali dělníci na kvalifikovaných pozicích, o kolektivní úkolovou mzdu, pro běžné dělníky v dílnách, a o část účasti na zisku.
Když už Baťův podnik zaměstnával stovky pracovníků, vznikl problém, kde všichni budou bydlet. Tomáš Baťa ho vyřešil tím, že se jim rozhodl postavit tzv. Baťovy domy, které lze dodnes poznat díky červeným páleným cihlám, z nichž byly postaveny. Kromě toho postavil školy, kulturní zařízení, nemocnice, kina a filmová studia, čímž podpořil rozvoj celého Zlína.
Otevřenost novým věcem
Novinek a inovací, které Tomáš Baťa zavedl, byla celá řada. Kromě již zmiňovaných novinek v odměňování zaměstnanců a managementu se nebál ani nových technologických postupů. Revoluci například způsobil boty z plátna, tzv. Baťovkami. Zatímco boty z drahé kůže si mohli dovolit koupit jen někteří, boty z plátna prakticky všichni. Baťovky přinesly i historický zlom v přístupu k botám, kdy se lidem více vyplatilo koupit si novou obuv než si nechat opravit staré boty. Díky Baťovi vznikl v Rakousku-Uhersku zcela nový trh s novou obuví.
Klasikou, která přetrvala dodnes, se staly Baťovy ceny, které končily devítkou, a zboží tak díky nim vypadalo levněji. Expanzi společnosti pomohlo též zavedení pásové výroby, díky které vzrostla produktivita práce až o 75 %.
Přístup k zákazníkům
Příkladem šel Baťa rovněž v přístupu k zákazníkům a slogan „náš zákazník – náš pán“ nebyl jen prázdnou frází. Baťa se přitom držel jednoduché teze, dle které se zákazníkovi snažil nabídnout více než minimum, o které sám žádá, a to za cenu nižší než požadované minimum. S úsměvem na rtech můžeme vycházeti vstříc našim zákazníkům, kterým jsme povinni přidávati k našemu výrobku zdarma i úsměv,
říkal Baťa a věřil, že jedině službou zákazníkovi se dá vybudovat blahobyt. Tím se řídil až do své smrti 12. července 1932, kdy zahynul při letecké nehodě. Bylo mu 56 let.
