Hlavní navigace

Bohudíky za Nejvyšší správní soud, za poslední pojistku proti daňové totalitě

Daniel Morávek

[KOMENTÁŘ] Nejvyšší správní soud se stává poslední instancí proti daňové totalitě, kterou se tady již několik let snaží zavést Andrej Babiš a jeho podřízení.

Doba čtení: 6 minut

Že slova o daňové totalitě nejsou přehnaná, ukazuje rozsudek NSS, který se zastal ve sporu s finanční správou firmy Vyrtych. Úředníci berňáku se totiž rozhodli firmu uznat vinnou děj se co děj a předvedli eskamotérství, za které by se nestyděl ani David Copperfield.

Navzdory tomu, že finanční správa aplikuje v posledních letech přístup, že když se kácí les, tak létají třísky a některé soudy to úřadům kvůli ulehčení své práce tolerují, nemusí podnikatelé ztrácet víru ve spravedlnost. Jak opět ukázal nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS), stále v Česku existuje instituce, která si zachovává zdravý rozum a cit pro spravedlnost a nenaskakuje na hrůzný přístup, že „všetci kradnú“ a že každý podnikatel je podezřelý.

Čtěte také: 3 příklady, kdy finanční úřady ignorovaly rozsudky Nejvyššího správního soudu

Firma Vyrtych měla pykat za nezaplacení daně jinou firmou

Oč v případě ve zkratce šlo. Firma Vyrtych, která vyrábí svítidla, vypsala výběrové řízení na dodávku zařízení pro své vývojové centrum. Zakázku, jejíž hodnota nakonec přesáhla 100 milionů korun, získala firma FI Holding, která nabídla nejlepší cenu. Vzhledem k velikosti zakázky a její složitosti měla firma FI Holding několik subdodavatelů. Všichni z nich své daňové povinnosti plnili. Subdodavatelé ovšem měli své další subdodavatele. A právě jedna z dalších firem, tedy až ke konci řetězce, společnost Dalyan Trade, neodvedla na DPH 9 milionů korun.

Finanční správa začala tvrdit, že šlo o daňový podvod a zadržela firmě Vyrtych vrácení DPH ve výši 24 milionů. Podle úřadů totiž firma o podvodu na konci řetězce měla či mohla vědět, že firma Dalyan Trade daň neodvede. Přestože firma předložila řadu důkazů, které tvrzení finančního úřadu vyvracely, nebyly vzaty v potaz a nepochopitelně se jimi nezabýval ani Městský soud v Praze. Zafungovala až, jak se v posledních letech stává pravidlem, poslední možnost v podobě NSS.

Čtěte také: Další prohraný spor, Nejvyšší správní soud opět zatnul tipec finanční správě

Když musíte několikrát změnit názor, v čem je problém

Jak vyplývá z rozsudku, chování finanční správy vůči firmě Vyrtych bylo přitom pochybné a účelové prakticky již od začátku. Firmu si totiž podle všeho vytipovali úředníci kvůli tomu, že si na ní na rozdíl od skutečného neplatiče tzv. „měli co vzít“. Nejprve úředníci zkusili zpochybnit samotnou existenci zařízení, tvrdili, že šlo o fiktivní dodávku zboží a odmítali provést na místě firmy místní šetření, kde by si existenci zařízení ověřili. To nakonec provedl jiný finanční úřad, který potvrdil, že zařízení skutečně ve firmě stojí a je funkční.

Když úředníkům nevyšlo zpochybnění existence, změnili argumentaci a zkusili zpochybnit přijetí zdanitelného plnění v předmětu a rozsahu (ceně) od plátce, který vystavil doklad, tj. od společnosti FI Holding. Jenže ani toto úředníkům neklaplo, jelikož firma předložila dodací listy, zápisy o předání zařízení a provedení zkušebního provozu, uskutečněné bezhotovostní platby a celou řadu dalších požadovaných listin, které prokazovaly, že dodavatelem zařízení byla společnost FI Holding, a.s. Tuto skutečnost prokázala i zjištění správce daně v rámci provedených dožádání. Dodání od společnosti FI Holding totiž potvrdil jiný správce daně, konkrétně z FÚ Brno I, který této společnosti přiznal nárok na odpočet a potvrdil, že byla odvedena daň na výstupu.

Úředníci se však nehodlali vzdát a rozhodli se své zjištění opět překlasifikovat. Nakonec tak začali tvrdit, že odpočet nelze uznat kvůli tomu, že v řetězci transakcí se zbožím, které předcházely dodání zboží, byl spáchán podvod s DPH a že si firma Vyrtych mohla být vědoma, že se účastní podvodu na dani z přidané hodnoty, kdy jí bude čerpán odpočet z navýšené ceny zakázky, která nebude v plné výši odvedena.

Už jen toto chování, když úředníci neustále měnili klasifikaci, zavání účelovostí a ostudou. Možná ještě ostudnější však byla argumentace finanční správy u soudu, kdy místo doložení svých závěrů jen bez důkazů tvrdila, že chování firmy nebylo standardní a že je na společnosti, aby dokázala, že o podvodu nevěděla. Naprosto nepochopitelné pak bylo i rozhodnutí Městského soudu v Praze, který převzal argumentaci finanční správy a naprosto ignoroval důkazy, které předložila samotná firma.

Čtěte také: Pokud je finanční správa náročná na firmy, musí být i na sebe, říká soudce Šimka

Ptejte se odborníka v poradně Daně z příjmů a DPH
Ing. Tereza Lichovníková
poradkyně pro daně

Důkazy musí předložit finanční správa, ne firma

Nespravedlnosti tak musel učinit přítrž až Nejvyšší správní soud, který odmítl přenášení důkazního břemene zpět na firmu a jasně řekl, že je na finančním úřadu, aby dokázal, že společnost mohla vědět, měla vědět, či dokonce přímo věděla o podvodu. Podle NSS sice finanční úřad v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl řadu silných výroků typu „je zarážející“, „nelogické“, „je nutno se pozastavit“, „není obvyklé“ či „je s podivem“, nepředložil však dostatečné důkazy, kterými by svá slova potvrdil.

Správce daně si zcela jistě může učinit názor na průběh obchodní transakce, její logistiku, jakož např. i na odbornost osob či praktičnost a účelnost školení obsluhy apod., nicméně pokud stěžovatel argumentuje, a to obzvláště v oblasti odborně náročné a technicky složité, běžnou obchodní praxí v dané oblasti, nemůže žalovaný, coby laik, bez dostatečně odůvodněného tvrzení a vypořádání se s vyjádřeními a vysvětleními stěžovatele, která dle zdejšího soudu nejsou nikterak nemyslitelná, absurdní a mimo realitu, učinit pouze na základě svých domněnek závěr vedoucí k vědomosti stěžovatele o zapojení v podvodném řetězci s cílem vylákání daňového odpočtu, resp. neodvedení daně, zkritizoval v rozsudku úřady NSS.

Aby toho nebylo málo, tak NSS navíc konstatoval, že ani v případě firmy Dalyan Trade není jisté, že šlo o daňový podvod. Ostatně i judikatura Evropského soudního dvora říká, že samotné neodvedení daně ještě automaticky neznamená, že jde o podvod. „Nelze pomíjet ani to, že v rámci daňového řízení existují legitimní nástroje, které správce daně může, resp. musí využít k zabezpečení splnění dlužné daňové povinnosti především ve vztahu ke skutečnému daňovému dlužníkovi,“ doplnil NSS.

Světlo na konci tunelu – Nejvyšší správní soud

Případ firmy Vyrtych je jen dalším kouskem do smutné skládačky, ve které se pod rouškou boje proti daňovým únikům trestají, či dokonce likvidují podnikatelé, kteří nic nezákonného nespáchali. Firmy, na které finanční správa neoprávněně zaklekla zajišťovacími příkazy, by mohly vyprávět. Příkaz maximalizovat daňový výnos se stal mantrou, která světí jakékoli prostředky. Mimořádné nástroje, jako jsou zajišťovací příkazy či aplikace 109 odst. 1 zákona o DPH, který říká, že za daň neodvedenou jiným plátcem ručí podnikatel, pokud „věděl nebo vědět měl a mohl“, se staly běžným nástrojem správy daní. Je to stejné, jako kdyby policisté stříleli po všech, kteří jakkoli poruší zákon, třeba jen přejdou na přechodu na červenou.

Navzdory tomu, že se Andrej Babiš rozhodl zavést daňovou totalitu, existují naštěstí ještě stále instituce, které nástupu těchto praktik brání. Jednou z nejdůležitějších je Nejvyšší správní soud, který se už poněkolikáté zastal neprávem potrestaných podnikatelů a dal českým poplatníkům naději, že se spravedlnosti mohou domoci. Za to patří soudcům velký dík. Podnikatelé, kteří jsou poctiví, tak mají i při největších nespravedlnostech světlo na konci tunelu. Doufejme, že tomu tak bude i nadále.