I zběžný rozhovor na konferenci nad talířem jídla může být setkáním s někým, kdo pak sehraje důležitou roli a otevře dveře ke klíčovým kontaktům. Kudy na to?
Jako vždycky: Ven z komfortní zóny
Mezi podnikatelkami a podnikateli je řada těch, kteří jsou v takové dovednosti doma jako ryba ve vodě. Ale jsou i ti introvertnější, kteří rychlé hovory s neznámými lidmi právě nemilují. Pro ně jsou možnosti online světa, včetně sociálních sítí, požehnáním. Není nic snadnějšího než navázat kontakt třeba na sociální síti profíků LinkedIn. Výhodou je, že při poutavě vyplněném profilu ani není potřeba se nijak zdlouhavě představovat – každý si tu informace o druhém lehce najde sám a jedna doplňková otázka prolomí ledy. Více se o LinkedInu dozvíte například v článku Více spojení na LinkedInu vytváří pozitivní image společnosti. Jak na to?
Je také poměrně snadné sednout k počítači a napsat e-mail. Stejně snadné ale nemusí být vyrazit do terénu a vrhnout se na lidi tváří v tvář.
Většinou je nezbytné vystoupit z komfortní zóny a začít se otužovat. Především pro ty, kteří mají svůj vlastní produkt, malou firmu, podnikají sami na sebe a všechny role od vymýšlení produktu nebo služby, až po prodej a péči o zákazníky leží na jejich bedrech. Experiment je součást byznysu, víc se o tom dozvíte i v článku Skočte od byznys plánu k experimentu. Zákaznické reakce tak vyzkoušíte na ostro.
Zde jsou první kroky k tomu, jak nestát opodál:
1. Dejte lidem dárek
Lukáš Venclík je jednou z tváří Školy improvizace, která se věnuje i workshopům a tréninkům ve firemním prostředí. Je také herec, scénárista, motivační řečník, lektor a trenér – v této roli se zabývá hlavně pohotovostí a lehkostí projevu i přijímáním nabídek. Myslím, že největší bariérou je strach, co si o mně bude ten druhý myslet. Beru to tak, že ten, který to vezme na sebe a promluví první, dává tomu druhému dárek. To je dobrá motivace lidi oslovovat a mít radost, když někdo osloví vás,
odpovídá na otázku, z jakého důvodu se lidé konverzace s neznámými lidmi někdy obávají. A co je užitečné si uvědomit, aby se jim postupně dařilo takový blok odbourávat.
2. Nespekulujte o tom, co si druzí myslí
S tím souvisí i potřeba vyvarovat se myšlenek a konstrukcí, co si druhý vlastně myslí. Těžko říct, když to sám neřekne. Obavy, úzkost, tréma a další stavy, které k nenucené konverzaci zrovna nepřispějí, se živí tím, co si člověk představuje, co si myslí, jakým myšlenkovým stavbám dává ve své hlavě prostor.
Ilustrativní scénou otevírá svou knihu The Fine Art of Small Talk: How To Start a Conversation odbornice na small talk (tedy schopnost a umění se suverenitou mluvit – dokonce i o ničem) Debra Fine. Ve scéně jde o to, jak po dlouhém odhodlávání a přemýšlení a až po nakopnutí kamarádkou oslovila neznámého muže v baru, který ji urputně sledoval. Proč neoslovil on ji? – zeptala se po čase. Styděl se ještě víc než ona, jak zjistila.
Debra Fine tehdy pochopila, že tišší a stydliví lidé jsou všude kolem ní a není to jen její hendikep. S mužem se spřátelila a ze svého zjištění vytvořila podnikání – dnes o tématu veřejně mluví a také komunikaci trénuje. Umění small talk spojuje s tím, že kdo ho ovládne, může díky tomu (mimo jiné) rozvíjet a budovat i svůj vlastní byznys, zlepšit svou schopnost networkingu a získávání kontaktů potřebných pro podnikání.
3. Neberte se vážně. Když se nedaří, jděte
Rozvíjet svou schopnost improvizovat může pomoci, protože podle Lukáše Venclíka je improvizace o flow a přítomném okamžiku. Improvizátor je na jevišti hlavně pozorným posluchačem – a to jsou podle něj všechno dobré výchozí body pro konverzaci. Obecně také pomáhá naučit se nebrat se úplně vážně. A umět včas ukončovat špatné improvizace se může hodit, když networking vázne. Nespřátelíte se se všemi, klidně poděkujte, rozlučte se a zkuste to znova,
doporučuje.
Více o roli improvizace a také intuici v podnikání čtěte v článku Nebojte se intuice a improvizace. Vašemu podnikání totiž prospějí.
4. Řešíte trému? Ochočte si ji
Ani výraznou trému není přitom podle Lukáše Venclíka potřeba brát jako nějakou fatální překážku. Tréma je normální součást vystupování na veřejnosti. Kdybych neměl trému, nenapíšu si nikdy ani čárku příprav. Tréma je to, co vás vysoustředí na výkon, když ji dokážete odložit v momentě, kdy berete mikrofon do ruky. Takže doporučuju si na trému postupně zvykat. Lepší, než porazit svůj strach, je si jej ochočit,
dodává z praxe.
5. Nechcete mluvit? Tak poslouchejte
Není výjimečné, že v praxi lidé často ocení, když je někdo poslouchá, dá jim prostor a prokáže autentický zájem. Vypilovaná schopnost dát druhému v komunikaci prostor, aktivně mu naslouchat a sem tam mu položit dobře mířenou otázku, může být velmi účinný způsob krátké konverzace. Také otázky ukáží, kým je sám tazatel, čemu se věnuje a co ho zajímá.
Nezisková organizace Toastmaster International se zaměřuje na učení veřejného vystupování a dovedností potřebných v leadershipu. Když se ve svém online časopise věnuje umění small talk, mezi tipy pro zlepšení je doporučení naslouchat druhým, povzbuzovat je k tomu, aby mluvili a klást jim otázky. Ale také vědět, kdy je dobré poslouchat a kdy je třeba naopak mluvit. Doporučují připravit se, dbát i na řeč těla, případně hledat inspiraci u těch, kteří jsou ve small talk mistryněmi a mistry. A v neposlední řadě také co nejčastěji vyrážet mezi lidi a pouštět se do konverzací, i když to zatím pro někoho není příliš nebo vůbec komfortní.
