V byznysu těchto podnikatelů hrají velkou roli látky a často se neobejdou bez jehly a niti. Připomeňte si jejich příběhy.
Co se dozvíte v článku
Jak se z pokusů „za pochodu“ stal žádaný originál
Nanynky jsou dílem Věry Najbrtové. Jedná se o sběratelské a dekorativní panenky nejčastěji vyráběné na míru konkrétním majitelům. Jak prozradila v našem příběhu, panenky objevila na Instagramu s tím, že tenkrát tento styl panenek dělaly Rusky. Hodně ji to zaujalo a chtěla podobnou panenku ušít dceři. Při výrobě měla jen obrázek, takže sháněla látku a dělala střihy, aby jí vznikla nějaká podobná panenka. Vše se skládalo postupně dohromady. Také šlo o to, jak přišívat vlásky a musela jsem se i naučit šít, protože do té doby jsem byla strojem skoro nepolíbená. Takže jsem se vše učila za pochodu,
přiznala.
Věra Nanynky nejprve vystavovala v informační centru v Kravařích, posléze díky nim získala certifikát originálního výrobku Lužického a Máchova kraje i další ocenění. Dnes má za sebou spoustu zajímavých zakázek. Dělala například strojvedoucího, výpravčího, tramvajačku, cyklistu, zedníka, doktory, vojáky, vězeňskou stráž, celníky, číšníky, kuchaře, paní učitelky, pilotku nebo potápěče a další sportovce včetně jejich náčiní. Poptávku měla i na letušku. Hodně se dělají zdravotní sestřičky, ať už teďka moderní, anebo teď budu dělat tři v retro uniformě. Tedy ve stejnokroji z osmdesátek,
zamýšlí se Věra a zmiňuje ještě oblíbené andělky.
Barvy a vzory, které vyprávějí příběhy
Zuzana Okaa-Onwuogu dováží africké látky přímo od maminek z nigerijských tržišť a to v rámci jejího projektu Ada nne. Zuzana žije v Čechách, ale má manžela z Nigérie a vždy odtud chtěla něco dovážet. Volba na látky padla proto, že jsou za prvé hezké a za druhé velmi skladné. Navíc u nich nejsou žádné problémy s certifikací. Jak jsme psali, látky, které Zuzana prodává, jsou označovány jako Wax print nebo Ankara. Původně se vyráběly v 18. nebo 19. století v Holandsku a Afričané si je osvojili proto, že jim pestré barvy hodně sluší. Dováželi se tam a oni si z nich udělali jejich tradiční. Začali do nich také propisovat své vzory a vyrábí je tam.
Látky jsou v Africe využívané jinak, než jsme u nás zvyklí. Je to pro ně víc než látka. Před každou akcí se sejde komunita, vybere si druh látky, diskutují, proč zrovna takový vzor a pak ho nakoupí ve velkém, aby si na danou příležitost nechali ušít tradiční šaty pro všechny. Příležitostí může být svatba, nějaké akce v kostele nebo i pohřby. Šaty přitom nemusejí být všechny stejné. Každá žena si nechá udělat střih, který jí sluší a látkou tak vyjadřují mnohem více.
Ženy si tyto látky vybírají právě ne podle barev, ale podle významů, což se Zuzana snaží zprostředkovat i českým zákazníkům. Teprve se podle ní uvidí, jestli se dá tato tradice přenést. Zuzana si myslí, že ne každý byznys musí být kvůli výdělkům. Podle ní to třeba spousta podnikatelů nepochopí, ale ji to strašně baví a ráda předává některé informace, i kdyby to mělo být jen pro pár lidí.
Síla hedvábí jako lék na duši a symbol luxusu
S barevnými tkaninami pracuje také Blanka Drábová, a to konkrétně s hedvábím. Kromě toho skrze autorskou malbu a osobní konzultace pomáhá ženám v životních předělech najít novou energii a radost ze života. Jak uvedla Blanka v příběhu, hedvábí na ni udělalo dojem hned na první dotek. Myslí si, že každý při tom symbolicky cítí historii hedvábí, kdy je s námi tento materiál přes pět tisíc let, už od starověké Číny. Vždy bylo symbolem luxusu, krásy, jemnosti, lehkosti, ale také společenského postavení. Má tedy svou symboliku i tradici. Hedvábí tady přišlo, abychom si ho užívali a ne abychom vytvářeli věci z umělých látek. Hedvábí žije a dýchá. Je svobodné, vlaje a nemáte nad ním kontrolu. Plátno je statické, ale hedvábí s vámi pracuje,
vyjmenovávala Blanka nadšeně.
Cílem Blanky je každým krokem žít krásný a šťastný život a šířit dál hedvábný svět. Kdyby se 10 vteřin zadívali lidé na moji fotku s hedvábím nebo na video na sociálních sítích a zastavili se a zpomalili si den, tak to už je pro mě vítězství,
potvrdila s úsměvem.
Navzdory skepsi okolí vybudovali textilní impérium
S nulovým kapitálem, ale spoustou ambicí začínali Michal Kempa a Ondřej Boček z e-shopu Goldea. Ten je dnes významným hráčem na poli bytového textu. K němu se tehdy dostali díky štěstí i obchodnímu instinktu. Jak serveru Podnikatel.cz prozradil Michal Kempa, oslovila je tehdy jedna společnost s tím, že by potřebovala upravit webové stránky. Oni jim ale řekli, že weby už nedělají, ale že budou jejich zboží prodávat. Šlo o firmu ze Zlína, jejíž majitele osobně znali. Bytový textil se ukázal jako trefa do černého. Michalovi učarovala možnost kreativní tvorby a designování vlastních kolekcí. Začátky v novém oboru však byly pro dva mladé kluky z technologického prostředí úsměvné. Věděli jsme, že marketingu a e-shopům rozumíme a jakýkoliv sortiment se prostě doučíme,
říká Ondřej Boček a se smíchem přiznává, že si na začátku pletli povlečení s prostěradly.
Jak jsme psali, ani jeden z nich se nenechal odradit tím, že textil je vnímán spíše jako ženská doména. Okolí a rodina jim přitom věštili krach. Říkali nám, že je to nesmysl, že tomu nerozumíme, spálíme se a proč raději nezůstaneme u technologií, v čemž jsme byli dobří,
vzpomíná Michal. Právě tato skepse je ale nejvíce poháněla kupředu. Kdykoliv nás někdo podceňoval, motivovalo nás to do práce. Věděli jsme, že to bude dobré, dodává.
Jedním z klíčových faktorů, který Goldeu katapultoval mezi špičku, byla technologická finta. Celou svou nabídku totiž od začátku designovali pomocí 3D vizuálů a takzvaných mockupů. Díky tomu dokázali během pouhého půl roku vytvořit portfolio, které sneslo srovnání s těmi největšími e-shopy v Česku. Zákazník vůbec nepoznal, že má čest se dvěma klukama, kteří vlastně nemají nic,
smál se Michal.
Jak bez zkušeností ovládnout udržitelný textilní trh
Žádné zkušenosti s textilem neměl před začátkem svého podnikání ani Mikuláš Hurta, jehož společnost Niltextile dnes vyvíjí unikátní cirkulární materiály, spolupracuje s předními univerzitami a dodává řešení značkám po celé Evropě. Když se mě zeptáte, jestli bych šel znovu do textilu, tak už bych možná váhal a uvažoval nad jinými obory. Ale jakmile bych byl v jiném oboru, zase bych o něm věděl detaily a možná bych mluvil jinak,
řekl v našem Příběhu podnikatele s úsměvem. Zároveň přiznal, že tráví prací nějakých 13 až 14 hodin denně a ze začátku to bylo ještě víc, kdy si po nocích hledal informace.
Zjistil tak například, že jemnosti přízí jsou ve dvanácti různých jednotkách. Doteď si pamatuje, jak do rána vyhledával tyto věci. Časem si kolem sebe vybudoval komunitu a přišel na to, že místo googlení může zvednout telefon a zavolat někomu, kdo mu poradí. Je to podle něj o čase, který tomu člověk dá. Říká se, že po 10 000 hodinách věnovaných něčemu konkrétnímu, se v té oblasti stáváte expertem. Já jsem to množství hodin zvládl poměrně rychle a za těch x let už mám znalosti textilu a cirkulární ekonomiky obrovské, ale pořád se mám co učit,
dodal v závěru.
