Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Česko se zhoršilo v transpozici evropských směrnic, hrozí mu za to vysoké sankce

Daniel Morávek

Česká republika se v posledních letech výrazně zhoršila v transpozici evropských směrnic do tuzemské legislativy, za což jí hrozí nemalé pokuty.

Jen za poslední rok se tzv. transpoziční deficit zvýšil skoro dvojnásobně a Česku tak hrozí vysoké pokuty.

Česko musí plnit své závazky

Česká republika na sebe vstupem do Evropské unie převzala povinnost plnit závazky vyplývající z členství v Evropské unii. Mezi ně se řadí i legislativní povinnosti vyplývající z článku 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, která ukládá členským státům povinnost činit veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků vyplývajících ze smluv nebo aktů orgánů Unie. Legislativní závazky spočívají v řádné a včasné implementaci práva EU do vnitrostátního právního řádu, pokud to jeho povaha vyžaduje.

Z hlediska plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii je podstatné především zajistit transpozici směrnic EU prostřednictvím vnitrostátních transpozičních právních předpisů. Ty jsou následně notifikovány Generálnímu sekretariátu Komise v zásadě v pořadí, v jakém vstupují v platnost.

Výsledky transpoziční činnosti všech členských států jsou souhrnně monitorovány Komisí a zpracovávány do průběžných hodnocení nazvaných Single Market Scoreboard (SMS), která jsou publikována dvakrát ročně na příslušném webovém portálu Komise. Tato hodnocení sledují implementaci směrnic vnitřního trhu do vnitrostátních právních řádů členských států.

Stávající vláda zvýšila transpoziční deficit

A právě v tomto hodnocení se Česko výrazně zhoršilo. Sama vláda ve Zprávě vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2016 přiznává, že po několika letech relativně nízké úrovně transpozičního deficitu kolem 0,5 %, vloni Česká republika dvakrát po sobě tento limit výrazně překročila. Jednalo se o 0,8 % a 1 %.

Ke zlepšení nedošlo ani letos, kdy transpoziční deficit České republiky k rozhodnému datu činí dokonce 1,5 % s 15 netransponovanými směrnicemi. Co se týče stavu transpozice všech směrnic, tj. včetně směrnic přesahujících oblast vnitřního trhu, pak ke dni 30. listopadu 2016 vykazovala Česká republika celkově 20 směrnic, jejichž lhůta pro provedení transpozice uplynula a k nimž nebyl dokončen notifikační proces. Jednotliví gestoři se na transpozičním deficitu podíleli následujícím způsobem:

  • Ministerstvo průmyslu a obchodu 3 směrnice;
  • Ministerstvo spravedlnosti 3 směrnice;
  • Ministerstvo dopravy 2 směrnice;
  • Ministerstvo financí 2 směrnice;
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí 2 směrnice;
  • Ministerstvo vnitra 2 směrnice;
  • Ministerstvo zdravotnictví 2 směrnice;
  • Český báňský úřad 1 směrnice;
  • Ministerstvo kultury 1 směrnice;
  • Ministerstvo zemědělství 1 směrnice;
  • Ministerstvo životního prostředí 1 směrnice.

Celkově pak bylo ke dni 30. listopadu 2016 vedeno proti České republice 61 řízení o porušení Smlouvy, což je o 15 řízení více než v předcházejícím roce. Z celkového počtu řízení se 49 nacházelo ve fázi formálního upozornění, 10 ve fázi odůvodněného stanoviska a v případě 3 řízení byla podána žaloba k Soudnímu dvoru.

Do fáze řízení pro porušení práva EU navíc v dnešní době dojdou v zásadě jen ta řízení, kde existuje rozpor ve výkladu práva či kde není členský stát schopen v dohledném horizontu zjednat nápravu vytýkaného stavu. Komise se totiž primárně snaží s dotyčným členským státem dohodnout na odstranění příčiny formou strukturovaného dialogu tzv. EU-Pilot.  Ke dni 30. listopadu 2016 bylo vůči České republice v rámci systému EU-Pilot vedeno dalších 40 řízení.

Jak systém funguje

Obecně funguje systém následovně. Pokud Komise sama zjistí porušení práva nebo je jí to nahlášeno ve stížnosti, snaží se rychle s dotyčným členským státem dohodnout na odstranění příčiny formou strukturovaného dialogu (již zmíněný EU-Pilot). Členské státy mohou k případu poskytovat další faktické nebo právní informace. Cílem je najít rychlé řešení v souladu s právem EU a zabránit tak řízení o nesplnění povinnosti.

Pokud členský stát se stanoviskem Komise ohledně podezření nesouhlasí nebo nápravné opatření neprovede, může Komise zahájit formální řízení o porušení práva. To obnáší řadu kroků stanovených Smlouvami a každý z nich má podobu formálního rozhodnutí. Jak se upřesňuje na stránkách Evropské komise, postup je následovný:

1. Výzva

Komise vyzve vládu daného státu, aby se do 2 měsíců k případu vyjádřila.

2. Odůvodněné stanovisko

Pokud Komise neobdrží odpověď nebo je odpověď neuspokojivá, Komise ve stanovisku uvede důvody, proč se domnívá, že členský stát porušil právo EU. Vlády mají na nápravu 2 měsíce.

3. Věc předložena Soudnímu dvoru

Pokud Komise neobdrží odpověď nebo je odpověď neuspokojivá, Komise požádá Soudní dvůr, aby zahájil soudní řízení. Obvykle se ale věc vyřeší dříve. V posledních letech se více než 85 % případů podařilo vyřešit, aniž by bylo nutné zahajovat soudní řízení. Pokud členský stát neoznámí opatření, jimiž se má provést směrnice, Komise může v této fázi požádat Soudní dvůr, aby uložil paušální pokutu a/nebo penále.

4. Rozsudek Soudního dvora

V průměru do 2 let Soud rozhodne, zda členský stát unijní právo porušil, či nikoli. Vláda členského státu má povinnost přizpůsobit vnitrostátní předpisy nebo zvyklosti a vyřešit problém co nejdříve.

5. Věc je vrácena Soudnímu dvoru

Členský stát nadále nezřídil nápravu? Komise zasílá další výzvu. Pokud Komise neobdrží odpověď nebo je odpověď neuspokojivá, Komise může vrátit věc Soudu a navrhuje paušální pokutu a/nebo penále.

V právech spotřebitelů chybí Česku více než 10 věcí

Příkladem pochybení, za které ovšem mohou i předešlé vlády, je transpozice evropské směrnice o právech spotřebitelů, kde je Česku vytýkáno více než deset chyb. Nedostatky vytýkané Evropskou komisí:

  • K článku 2 (definice) – chybějící definice digitálního obsahu.
  • K článku 5 (informační povinnosti) – občanský zákoník nepožaduje uvedení zeměpisné adresy a telefonního čísla, nepožaduje uvedení lhůty pro dodání.
  • K článku 6 (informační povinnosti) – občanský zákoník nepožaduje uvedení zeměpisné adresy, informace o neexistenci práva na odstoupení či zániku tohoto práva je limitováno pouze na digitální obsah, nikoliv na seznam uvedený v čl. 16 směrnice, chybí transpozice speciálních podmínek pro veřejné dražby.
  • K článku 7 (formální požadavky – mimo obchodní prostory) – není upraveno potvrzení o udělení výslovného souhlasu se započetím plnění ve lhůtě pro odstoupení včetně seznámení se se zánikem práva na odstoupení.
  • K článku 8 (formální požadavky – na dálku) – není upravena povinnost před podáním závazné objednávky informovat spotřebitele o stanovených skutečnostech, není upraveno potvrzení o udělení výslovného souhlasu se započetím plnění ve lhůtě pro odstoupení včetně seznámení se se zánikem práva na odstoupení.
  • K článku 11 (odstoupení od smlouvy) – nejsou transponovány možné způsoby uplatnění práva na odstoupení od smlouvy.
  • K článku 14 (povinnosti spotřebitele) – není upraveno zachování lhůty, pokud spotřebitel zašle zboží zpět před vypršením 14 denní lhůty, není upraveno, že spotřebitel nenese náklady na vodu, plyn, elektřinu, pokud obchodník neposkytl informace uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. h) a j).
  • K článku 15 (doplňkové smlouvy) – není stanoven účinek odstoupení od smlouvy hlavní na smlouvy doplňkové.
  • K článku 16 (výjimky z práva odstoupit) – nejsou transponovány řádně všechny výjimky z práva odstoupit od smlouvy.
  • K článku 18 (dodání) – není transponována defaultní 30 denní lhůta pro dodání zboží, zvláštní režim pro případ odmítnutí dodání zboží a pro fixní smlouvy, povinnost bezodkladně vrátit zaplacenou částku.
  • K článku 22 – není transponován zákaz používání přednastavených souhlasů v zaškrtávacích polích.
  • K článku 24 – chybějící sankce.

Z důvodu chybné transpozice již zahájila EU s ČR EU-Pilot. Pokud Česká republika nebude dostatečně včas reagovat, hrozí jínemalá sankce. Konkrétně jde v tomto případě o 1 736 000 EUR (45,3 milionu korun). Pokud náprava není zjednána do vynesení rozsudku, je vůči členskému státu navíc uplatňováno penále, kdy jednotná základní paušální sazba pro výpočet penále je stanovena na 680 EUR za den (17 750 Kč).

Chybnou transpozici by měl odstranit nový zákon o ochraně spotřebitele, jehož věcný záměr včera schválila vláda. Zda se však nové vládní koalici podaří normu včas schválit, je ve hvězdách.