Hlavní navigace

Co je myšleno skutečným sídlem v kontextu zákona o DPH?

15. 9. 2021
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Sídlo společnosti nemusí nutně znamenat skutečné sídlo, tak jak jej vnímá zákon o DPH. Co je myšleno skutečným sídlem v tomto kontextu?

Některé společnosti mají odlišné sídlo společnosti od místa, ve kterém mají například umístěnou provozovnu, kanceláře nebo jiné prostory, ve kterých je fakticky vykonávána ekonomická činnost. Za co ale považuje skutečné sídlo zákon o DPH a kde se s ním setkáme? 

Sídlo dle zákona o DPH

Definice sídla osoby povinné k dani najdeme v zákoně o DPH. Za sídlo je pak považována „adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu“. Tím se dostáváme do rozporu v některých případech, kdy v místě sídla společnosti k takovým rozhodnutím nedochází a jedná se pouze o sídlo formální. Skutečným sídlem je pak dle zákona o DPH vnímáno takové místo, kde dochází k reálnému zajištění ekonomické činnosti osoby povinné k dani.

Upozornění GFŘ

V návaznosti na problematiku skutečného sídla vydalo Generální finanční ředitelství upozornění, ve kterém konkretizuje problematiku skutečného sídla. Odkazuje se tak na nařízení Rady EU, která stanovuje, že za skutečné sídlo nelze považovat takové místo, ve kterém je například pouze poštovní adresa. V takovém případě není toto dostačující, aby poštovní adresa mohla být uznána jako skutečné sídlo pro účely zákona o DPH.

Upozornění GFŘ uvádí, že v místě skutečného sídla by měla být osoba povinná k dani, tj. konkrétní společnost, dohledatelná, kontaktní a měla by být schopna poskytovat případnou součinnost, která je zapotřebí v případě komunikace se správcem daně při výkonu správy daní. Jako další příklad je uvedeno, že v místě skutečného sídla by mělo být správci daně umožněno provést daňovou kontrolu, zpřístupnit dostupnost záznamů a možnost prověřovat ekonomickou činnost daného subjektu

Může se tedy stát, že sídlo společnosti bude odlišné od skutečného sídla. U fyzických osob je za sídlo považováno místo trvalého bydliště. U právnických osob je za sídlo považováno takové adresní místo, které je zapsané ve veřejném rejstříku. V návaznosti na sídlo poplatníka se určí i místně příslušný finanční úřad. 

Kde se mohu s hlášením skutečného sídla setkat?

Odlišnost skutečného sídla od formálního sídla přináší povinnosti pro osoby povinné k dani. Pakliže dojde ke změně, má osoba povinná k dani povinnost nahlášení skutečného sídla prostřednictví formuláře finanční správy stejně tak, jako by například měnila číslo bankovního účtu nebo jiné registrační údaje. Pro oznámení změny se využije formulář „Oznámení o změně registračních údajů“. 

Do konce roku 2014 se nerozlišovalo skutečné sídlo a sídlo společnosti. Pozor tak v případěidentifikovaných osob nebo plátců DPH, kteří byli k dani z přidané hodnoty zaregistrováni před tímto datem a dojde u nich ke změně, aby změnu ohlásili místně příslušnému finančnímu úřadu. Od roku 2015 je potom skutečné sídlo povinně uváděno ve formuláři pro přihlášení se k dani z přidané hodnoty – tj. „Přihláška k registraci k DPH“. Na tomto formuláři je jak místo pro vyplnění sídla společnosti – formálního – tak i místo pro vyplnění skutečného sídla v kontextu zákona o DPH.

Co když nebude skutečné sídlo nahlášeno?

Pokud by správce daně zjistil, že osoba povinná k dani nenahlásila skutečné sídlo, může správce daně uložit osobě povinné k dani sankce. Zákon umožňuje uložit peněžitou pokutu za porušení povinností v souvislosti se správou daní až do výše 500 000 Kč nebo rozhodnout o nespolehlivosti. V souvislosti s nespolehlivostí pak zákon o DPH rozlišuje nespolehlivou osobou a nespolehlivého plátce.

Za nespolehlivou osobu je považována taková osoba, která není plátcem daně z přidané hodnoty a závažným způsobem porušuje své povinnosti vztahující se ke správě daní. O nespolehlivosti vyrozumí správce daně osobu prostřednictvím rozhodnutí, proti kterému se může tato osoba odvolat, a to do 15 dní ode dne doručení rozhodnutí. Toto rozhodnutí má potom odkladný účinek.

Za nespolehlivého plátce je považován takový plátce daně, který závažným způsobem porušuje své povinnosti vztahující se ke správě daní. O takovém plátci může správce daně rozhodnout, že se jedná o nespolehlivého plátce.

Pokud správce daně rozhodne o plátci, že se jedná o nespolehlivého plátce, může proti tomuto rozhodnutí podat plátce odvolání, a to do 15 dní od doručení rozhodnutí. V takovém případě má toto rozhodnutí odkladný účinek. Pokud by však správce daně shledal, že rozhodnutí o nespolehlivosti bylo z důvodů hodných zvláštního zřetele, může správce daně odkladný účinek vyloučit.

Pokud je za nespolehlivého plátce označena osoba, která zruší registraci k dani z přidané hodnoty, stává se tato osoba nespolehlivou osobou v okamžiku, kdy přestane být plátcem.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).