Co to jsou dohadné položky a proč je nutné o nich účtovat?

Právní úprava dohadných položek je upravena v Českých účetních standardech (dále jen ČÚS). Zmiňují je potom ČÚS č. 17 a č. 19 – tedy standardy o zúčtovacích vztazích a standard o nákladech a výnosech.

České účetní standardy upravují základní pravidla pro účtování na účtech časového rozlišení a na účtech dohadných položek. Stejně tak jako všechny ostatní rozvahové účty musí být i tyto v pravidelných časových intervalech inventarizovány (tzv. dokladová inventura).

Samotnou tvorbu dohadných položek si však upravují účetní jednotky samy, a to na základě vnitrofiremních směrnic. Tyto interní směrnice by se však neměly s každým rokem měnit.

Dohadné položky se rozlišují na krátkodobé dohadné položky a dlouhodobé dohadné položky. To, zda se jedná o krátkodobý nebo dlouhodobý účet, se určuje dle očekávané doby splatnosti.

Při účtování o dohadných položek je důležité myslet na to, že v okamžiku jejich účtování musí účetní jednotka znát účel vynaložení konkrétního nákladu nebo výnosy, a období, se kterým dohadná položka věcně a časově souvisí.

Při účtování dohadných položek ale nebudeme vědět přesnou částku. Pro zaúčtování dohadných položek se tak vychází z kvalifikovaného odhadu, a to například historických zkušeností, kalkulací, obdržených faktur v minulých obdobích a další. Tvorba dohadných položek musí být však opodstatněná, a její tvorbu (nebo kvalifikovaný odhad) musí být dostatečně podložen.

Účtovat o dohadných položkách je povinné. Není proto chybou, pokud je odhad nepřesně vyčíslen, ale chybou by bylo o těchto účetních případech neúčtovat vůbec. Pokud účetní jednotka nebude účtovat o dohadných položkách, i když by je zaúčtovat měla, vystavuje se riziku pokuty za nesprávné vedení účetnictví, a to až do výše 3% netto hodnoty aktiv. 

Účtování dohadných položek – aktivní

Dohadné položky se dělí na aktivní a pasivní, a to podle toho, zda jsou tvořeny k „nedoloženým“ nákladům nebo výnosům. O dohadné položce aktivní se účtuje například při dohadu pohledávky za pojišťovnou v případě pojistné události, kdy ke konci roku není známá přesná výše náhrady od pojišťovny.

V následujícím období je tato dohadná položka zúčtována. Ke zúčtování dojde na základě skutečné výše pohledávky. Mezi odhadem a skutečnou výší pohledávky však může dojít k rozdílu. O tomto rozdílu se účtuje jako o výnosu běžného účetního období.

Účtování dohadných položek – pasivní

O dohadné položce pasivní se typicky účtuje v případě nevyúčtovaných dodávek energií (například plyn, elektřina), ale také o jiných službách, které byly spotřebovány v daném účetním období, ale ke konci tohoto období nebyly vyfakturovány (například právní služby).

O zúčtování dohadných položek pasivních se postupuje stejně jako v případě dohadných položek aktivních. V následujícím období je tak dohadná položka zúčtována dle skutečnosti, a to na základě obdrženého účetního dokladu.

Zákon o daních z příjmů a dohadné položky

Na časové rozlišení a dohadné položky myslí také zákon o daních z příjmů. Zaúčtování dohadných položek je daňově uznatelným výdajem, příp. příjmem (výnosem), pokud toto zaúčtování souvisí s ekonomickou činností. 

Problematika dohadných položek je řešena mimo jiné i pokynem GFŘ Ministerstva financí, který uvádí, že „účtování o dohadných položkách a rozdílech z toho vyplývajících je součástí výsledků hospodaření v těch účetních obdobích, ve kterých je o těchto částkách účtováno v souladu s právními předpisy upravujícími účetnictví“. Je možné se tedy opřít o tvrzení, že rozdíl, který vzniká v důsledku nesprávně stanovené výše dohadné položky, je považován za daňově uznatelný výdaj, a to v tom období, ve kterém došlo ke zúčtování této dohadné položky.

Dohadné položky se však netvoří pouze k daňově uznatelným výdajům, ale i k těm nedaňovým. U takových případů je potřeba myslet na vyloučení těchto nákladů ze základu daně.

Dohadné položky – cizí měna

O dohadných položkách je možné účtovat také v jiné měně. Jedná se o případy, kdy je o závazcích nebo pohledávkách účtováno v cizí měně, potom i dohadná položka k těmto účetním transakcím bude vedena v cizí měně.

K problematice dohadných položek v cizí měně vydala Národní účetní rada interpretaci, která doporučuje, jak o těchto dohadných položkách účtovat a zpřesňuje tak ustanovení právních předpisů. Je nutno podotknout, že interpretace vydané Národní účetní radou nejsou závazné, ale jsou považovány za jakýsi soubor doporučení pro zajištění jednotnosti v účtování.

Interpretace I-18 uvádí, že zákon o účetnictví neumožňuje účtovat o cizoměnových pohledávkách a závazcích v budoucích kurzech, a tak je zapotřebí ocenit tyto závazky a pohledávky k datu uskutečnění účetního případu. Stejně jako u ostatních závazků a pohledávek se ke konci účetního období, tj. k rozvahovému dni, musí tyto závazky a pohledávky přecenit aktuálním kurzem ČNB a tím dojde ke vzniku kurzových rozdílů. 

Při zúčtování dohadných položek se potom musí postupovat tím způsobem, že ke zúčtování dojde kurzem, který je uveden na příslušném účetním dokladu. Je tedy zřejmé, že v důsledku tohoto zúčtování vznikne kurzový rozdíl.