Nejenže by takovéto jednání nepochybně znamenalo porušení péče řádného hospodáře ve smyslu ustanovení § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), ale mohlo by naplnit i skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry ve smyslu § 206 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“).
Porušení péče řádného hospodáře
Povinnost péče řádného hospodáře je charakterizována v ustanovení § 159 občanského zákoníku, podle něhož „ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí“. Pode usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006, Nejvyšší soud dovodil, že „pojem péči řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek“, což by v případě vyvedení prostředků ze společnosti bylo zcela nepochybně považováno za hrubé porušení uvedené povinnosti statutárním orgánem, se všemi z toho plynoucími důsledky.
Člen statutárního orgánu, který by takovýmto způsobem porušil povinnost péče řádného hospodáře, by měl podle zákona povinnost vydat společnosti prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získal. Ve zkratce to znamená, že by měl samozřejmě povinnost ve svůj prospěch vyvedené peníze společnosti vrátit, a to i v případě, kdy by statutární orgán současně byl jediným společníkem společnosti, jelikož tato skutečnost ve vztahu k zákonné odpovědnosti a povinnostem statutárního orgánu nehraje žádnou roli. Statutární orgán totiž spravuje cizí majetek a musí dodržovat zákonné povinnosti při jeho správě i za předpokladu, že by fakticky byl jeho koncovým vlastníkem. Nadto pokud by člen statutárního orgánu nenahradil společnosti škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce (tj. vyvedené peněžní prostředky by společnosti nevrátil), ačkoli k tomu byl povinen, bude podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku osobně ručit věřitelům za dluhy společnosti v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitelé nebudou schopni plnění na společnosti domoci.
Pokud by statutární orgán vyvedením prostředků dokonce přivedl společnost do úpadku, tedy do stavu neschopnosti plnit své závazky vůči věřitelům, hrozila by mu celá řada dalších odpovědnostních následků. Například podle ustanovení § 63 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, v platném znění (dále jen „zákon o obchodních korporacích“) by insolvenční soud mohl i bez návrhu rozhodnout o tom, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace. Eventuálně by mohlo dojít k uvalení sankcí na statutární orgán ze strany insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení § 66 zákona o obchodních korporacích, pokud by člen statutárního orgánu přispěl porušením svých povinností k úpadku obchodní společnosti. Insolvenční soud by v tomto směru mohl například rozhodnout o povinnosti člena statutárního orgánu vydat do majetkové podstaty prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, a to dokonce zpětně až za období dvou let před zahájením insolvenčního řízení, případně by mohl vydat rozhodnutí o tom, že člen statutárního orgánu je povinen poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace, což mohou být pro statutární orgány velice citelné postihy.
Trestný čin zpronevěry
Pokud by došlo k vyvedení peněžních prostředků ze společnosti, nemusí být shora uvedené „civilněprávní“ postihy a sankce tím nejtvrdším důsledkem podobného jednání statutárního orgánu. Tím by totiž mohlo být spáchání trestného činu zpronevěry, kterého se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, kterou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč, což není nikterak vysoká částka.
V základní trestní sazbě může být statutární orgán za spáchání trestného činu zpronevěry ve zmíněném rozsahu potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Pokud by však podobným jednáním statutární orgán způsobil společnosti rozsáhlejší škody (např. značnou škodu, kterou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč) nebo by se jej dopustil jako člen organizované skupiny, hrozil by mu v takovém případě trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. A pokud by svým činem způsobil společnosti škodu velkého rozsahu, kterou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč, mohl by být potrestán odnětím svobody dokonce až na deset let.
Vyvedení peněžních prostředků ze společnosti bez právního podkladu je velice závažný prohřešek, vůči kterému by každý člen statutárního orgánu měl být obezřetný. Především je třeba si dát dobrý pozor na to, aby veškeré finance vyplácené statutárním orgánem v jeho prospěch byly společností vypláceny v souladu se zákonem a na základě řádného právního titulu – tj. například na základě smlouvy o výkonu funkce, smlouvy o zápůjčce poskytnuté společností statutárnímu orgánu nebo na základě rozhodnutí o vyplacení zisku (je-li statutární orgán současně i společníkem společnosti).
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí