Covid ho připravil o miliony. Hudebník raději propadl vůním a uspěl u nás i ve světě

Těhotenský nos jako první znamení

Václav Lebeda zažil na začátku malé znamení a symbol, který se mu zpětně hezky pojí s parfumérským přítomnem. U své tehdejší přítelkyně poznal po vůni, že je těhotná. Vůbec to tehdy nevnímal jako signál, že by se mohl věnovat vůním. Z tehdejší přítelkyně se stala má nynější manželka, s kterou jsme spolu již patnáctým rokem. Mohu tedy říct, že byla u zrodu všeho vonného – a to mě hřeje, doplňuje.

K vůním se však Václav dostal až o několik let poději a nijak to tedy nepokračovalo až do roku 2019, kdy k nim domů přijela manželčina kamarádka, aromaterapeutka Eliška. Ta si tehdy říkala “Liška v Máku“ a přivezla si svůj kufřík s vonnými esencemi.

Já si je vzal bokem, přivoněl k několika druhům jasmínu či cedru. A absolutně propadl během jedné jediné hodiny světu vůní, jež se mi v ten okamžik zjevil a otevřel. Člověk se málokdy takhle rychle zamiluje v dospělém věku do něčeho nového – a já děkuji Bohu, že mě se to stalo, přiznává Václav s tím, že nevěděl jak ani kudy, jen věděl, že prostě musí pokračovat a poznávat vůně dál.

Třeba mít možnost si ovonět absolue z červené čampaky. Mimochodem, všude se mluví o růži a jasmínu, jak jsou jejich oleje (absolue) drahé a vzácné. Červená čampaka je ještě o několik tříd výše. A voní jako jasmín s červeným vínem. Nádhera, dodává.

Uplácení kolegů i hluboká tajnůstkářství oboru

V roce 2019 Václac také absolvoval vonný kurz. Podle něj šlo spíše o několikahodinový workshop, který mu tehdy koupila jeho žena, protože byla svědkem jeho absolutního poblouznění. Teď zpětně vím, že na workshopu nešlo o pravé parfumérství, nýbrž práci s již předmíchanými vůněmi, kdy každá ingredience už byla použitelná jako klasický parfém, přiznává. To však zjistil až o několik let později.

Musel tedy začít opravdu “od píky”. Skoupil snad veškeré dostupné knihy o vůních, přičemž v češtině jich je naprosté minimum, dále projížděl parfumérské fóra, snažil se dostat do uzavřených facebookových skupin pro parfuméry a zahraniční parfuméry i napřímo oslovoval. A jednoho dokonce uplácel, aby se dělil alespoň o část svého know-how. Parfumeřina je neskutečně tajnůstkářský obor, což je snad jediná věc, která mi na něm vadí, takže vůbec se ve všem v prvních letech zorientovat bylo to nejtěžší, popisuje s úsměvem.

Václavův život tedy nezměnil kurz ani následné vzdělávání, ale návštěva Thajska. To pro něj navždy bude velkou inspirací. Přiznává, že miluje jak ruch Bangkoku, tak klidný vibe ostrovů jako je Koh Kood, kterému se masivní turismus zatím docela úspěšně vyhýbá. Václav si pamatuje, jako by to bylo dnes, když právě v Bangkoku navštívil jednoho z největších prodejců vonných látek v JV Asii a nakoupil si své první parfumérské molekuly s názvy jako ISO E SUPER, PHENYL ETHYL ALCOHOL. Cestou rozvrzaným taxíkem skrze centrum Bangkoku uviděl mrakodrap, kdy nahoře svítilo námi v Česku dobře známé logo “BATA” (Baťa, ale bez háčku). Nadchlo ho to a hned mu do hlavy začaly skákat názvy, jak by se jednou mohla jmenovat jeho značka parfémů.

Spojoval si různé názvy ingrediencí až mu z toho vyskočil BERGAMOSS – spojení dvou odlišných světů, oakmoss, neboli dubový mech + bergamot, v parfumerii velmi hojně používaný citrus, který překvapivě ve svých parfémech sám skoro nepoužívá. A pořád jsem si při vymýšlení představoval, který název sedí jako p*del na hrnec, který by vypadal dobře na obrovském thajském mrakodrapu, doplňuje Václav s tím, že teď s odstupem času mu to zní malinko pateticky. Od té doby existuje moje vášeň a můj hnací motor, můj osobní lovebrand Bergamoss, shrnuje.

Covid ho srazil na dno, pomohla kytara i obsese vůněmi

Václav podotýká, že sice nesnáší co by, kdyby, ale dovoluje si udělat výjimku. Kdyby totiž nebyl covid, nikdy by se nestal parfumérem a nejspíše by se dál živil pouze hudbou. Covid byl pro něj extrémně náročné období, kdy přišel asi o 300 koncertů, o doslova miliony v rámci příjmů a dostal se na své nejhlubší finanční i psychické dno. Byl nucený si vymyslet práci a učil lidi přes webkameru na kytaru i ukulele nebo skládal pro firmy i jednotlivce písničky na míru, jinak by to asi nezvládl.

Nemohl jsem ale selhat, mám tři děti a ženu a vnímám, že právě v tomhle období jsem si uvědomil, co to je zodpovědnost za rodinu, přiznává. A k tomu všemu propadl vůním a denně klidně i šest, sedm hodin parfumérství studoval a míchal své první jeho slovy šílené, vyloženě smradlavé pokusy o vůně. V tomhle oboru neexistuje zkratka: musíte si to tzv. “odvonět” a “odmíchat”. Nikdo vám v začátku nedá pomocnou ruku a dojdete k tomu, že musíte začít první pouze s trénováním nosu, podotýká.

Václav tak má několik notesů popsaných poznámkami ke každé jednotlivé látce (molekule či oleji), kterou má. Stala se z toho obsese a začaly se mu i zdát sny, kdy k sobě spojoval různé vonné látky a zjišťoval, jestli je mezi nimi harmonie či rozpor. A dělal jsem to od roku 2019 denně, směje se.

Od propadání z chemie k přednáškám na školách

Podle Václava je nejvíce šokující, jak je celý tenhle obor neskutečně komplexní. Když se člověk stane parfumérem, není to jen ta romantická představa ala “smíchám jasmín s cedrem, to bude krásná harmonie”. Musíte znát chemii, matematiku, certifikace, alergeny, nežádoucí reakce mezi jednotlivými látkami… A když chcete mít svou značku, řešíte marketing, distribuci, skladování, PR, spolupráce, vyjmenovává a dodává, že každý den přijde nová výzva. Kdybych dopředu věděl, kolik se toho budu muset naučit, nevím, jestli bych do toho šel. A díky Bohu, že jsem to nevěděl, zdůrazňuje.

Když je řeč o chemii, Václav vzpomíná svoji učitelku chemie na gymnáziu. Zeptejte se jí, jaký jsem byl lempl. Málem jsem propadl, směje se a doplňuje: Ta kdyby věděla, že dneska i občas přednáším o parfumérství na školách s chemickým zaměřením a vykládám o antranilátech a jejich reakcích s aldehydy, myslím, že by absolutně nechápala. Tehdy to Václava absolutně nebavilo, ale teď, když je za tím touha po poznání, co za vůněmi z chemického hlediska je, ho to naopak velmi zajímá a hltá vše, co by se mohl doučit a zjistit i z chemického zákulisí tvorby parfémů.

Legislativa je holt takový povinný opruz, který člověk musí řešit. A Evropská unie je v tom asi nejpřísnější na světě, o to je pak ale jednodušší jakýkoliv jiný, než evropský trh, zmiňuje Václav. Jednoduché to podle něj není, ale je to nezbytné. Takže už na to ani tolik neremcá a spíše se snaží vzdělávat, ať stíhá navnímat někdy i dosti rychlé změny.

Nejtěžší je podle Václava najít balanc, zachovat si “ksicht” a najít si svou cestu mezi těmi již vyšlapanými. Udělal jsem si před založením značky trochu research a zjistil jsem, že u českých značek se klade důraz na samotný produkt, fotky, design, estetiku. Ale že člověk moc nezná autora, co vůně vytvořil, popisuje. Proto se rozhodl to celé postavit ne tolik na značce a produktu, ale na své osobě. Toužil jsem, aby si lidé parfém koupili kvůli mému umu a ne proto, že má luxusní flakon. Tahle strategie totiž vychází z toho, jak je mi to nejbližší a nejpřirozenější. A ještě ke všemu to funguje, potvrzuje.

• 
• 
• 

Dalších 16 fotografií

Nečekaná nabídka na pozici parfuméra

Předloni Václav začal spolupracovat se společností Mandario. Nejneočekávanější byl přitom samotný začátek. Našel si firmu jako jedinou společnost v Česku, která by byla schopna udělat parfém tak, jak si přeje. Tedy se všemi certifikacemi, krabičkou, testy alergenů atd. a jel si do Prahy vybrat flakon. Nic neočekával a najednou stál ve dveřích majitel, pan Martínek, a chtěl slyšet jeho příběh. Hned, jak dopověděl, mu nabídl práci parfuméra. To byl pro mě gamechanger a hned jsem na to kývnul, protože všechny mé parfumérské vzory tvoří vůně i pro jiné značky a já jsem se rozhodl být nejen českým, ale i evropským, potažmo světovým parfumérem a věděl jsem, že to tohle je ten nejlepší začátek, dodává Václav.

S tímto rozhodnutím neudělal Václav chybu. Každý den se učí něco nového. Teď se třeba dost zajímám o to, jaký je rozdíl tvořit vůně pro tělové mlhy oproti klasickým parfémům. A dost tvořím vůně na praní pro jiné značky. Je to neuvěřitelně pestrá práce, prozrazuje.

Balíčky do celého světa balí po večerech s manželkou

Teprve od loňského roku má Václav vlastní web. Když jej tvořil, myslel si, že to bude celé takové “malé”, domácí. Nyní posílají parfémy do celé Evropy, USA, Spojených Arabských Emirátů, nově i do Asie a e-shop je Václavovým hlavním příjmem. Mám pocit, jako kdybych to dělal tak pět let a on je to jenom rok, říká s úsměvem.

Václav zjistil, že dělat po večerech balíky mu přináší hroznou radost, když ví, že každý ten balík někomu udělá radost jím vytvořenou vůní. To je podle něj nádherný pocit. Na druhou stranu se se ženou, jež mu pomáhá, shodli, že když člověk začne takhle podnikat, je v práci vlastně skoro pořád. O to víc jsou pro nás důležitá rande, které si ordinujeme alespoň jednou za dva týdny, ať ode všeho vypneme a na chvilku práci neřešíme, zdůrazňuje.

Výroba parfémů má blízko k hudbě

Kdo si člověk míchá pouze z esenciálních olejů doma, tak chemii vůbec neřeší. Když chce dostat parfémy oficiálně na trh, je to naopak už dost zásadní. Václav musí dávat pozor na schiffovy báze (reakce mezi látkami), na maximální množství jednotlivých molekul, aby parfém vůbec mohl na trh, na alergeny, dále musí sledovat, jestli se nějaké vonné molekuly nově nezakázaly či jestli se nezměnila legislativa.

Tohle je ten absolutně největší opruz, už se mi totiž třeba stalo, že jsem vytvořil parfém, který voněl nádherně. Když jsem si pak ale projel složení, zjistil jsem, že hlavní látka, na které jsem parfém stavěl, se může použít v tak 10× menším množství, než jsem použil. Takže parfém nikdy nevyšel, popisuje Václav. Intuici však využívá často a občas prostě jen míchá a ani neovoní po přidání několika ingrediencí a jede s flow. A většinou je to p*ůser, směje se a přidává, že občas z toho vznikne něco unikátního, což za to tyhle pokusy a přístupy stojí.

Podle Václava jde u vůní daleko snadněji přijít s něčím naprosto novým. A naopak třeba v hudbě je to dost náročné. Když si to porovná, v hudbě máme 12 tónů, v parfémech třeba 4000 vonných látek, které můžeme kombinovat. V hudbě se u produkce řeší “analog” a “digital”, u parfémů přírodní a syntetické molekuly. V hudbě máme výšky, středy, basy. U parfémů hlavu, srdce, základ. Proto se mu začaly krásně doplňovat hudební a parfumérský svět.

To si člověk kolikrát myslí, že přišel s největším bangerem a ono nic. A naopak, usmívá se Václav a zmiňuje jeho první parfém Pivoine de Malene. Ten nestavěl na trendech, prostě jen chtěl udělat tu nejrealističtější pivoňkovou vůni na světě. A i když nic nenasvědčovalo tomu, že by vůně mohla fungovat, stalo se a stále vytvářím další a další várky téhle čistě květinové vůně, co trendy vůbec nenásleduje, přiznává.

Vůně pod dva tisíce vyrobit nelze

Václav je velkým odpůrcem kopií, dupes, “inspirací”, jak se tomu dnes noblesně říká. Snaží se dělat vůně, co jsou jedinečné a obsahují vždy nějaký realistický tón, ať už je to vůně perníčků u jeho vánoční vůně “Let`s make love on Christmas” nebo vůně nektarinek s proseccem v “Nettarina Frizzante”. Vůně v drogérce jdou na jistotu a nízkou cenu, neurazí, ale nenadchnou. A většinou i nic moc nevydrží a mají ne tak pečlivě udělané horní tóny a proto více čpí po alkoholu, vysvětluje s tím, že on se kvůli použitým ingrediencím nemůže dostat na nízkou cenu (pod 2000 kč). A to i vzhledem k tomu, že není Chanel, co by vyráběl vůně po milionech kusů.

Na parfémy má Václav krásné zpětné vazby, z tak 98% jsou pozitivní a zjišťuje, že většina jeho zákazníků se vrací a hned, když vyjde novinka, jdou ji vyzkoušet. To je ta největší odměna jeho práce: Lidé, co věří jeho umu. Tohle se nedá koupit, vnímám to jako důvěru, kterou si člověk musí vybudovat. I proto dost řeším sociální sítě (primárně instagram), i proto dělám recenze na vše možné vonné, dodává.

Mezi nejúspěšnější vůně z nabídky patří v létě Nettarina Frizzante, kterou posílají nejvíce do zemí Jižní Evropy. A v zimě jednoznačně vůně Vánoc, parfém “Let`s make love on Christmas”, který byl na začátku prosince už beznadějně vyprodán nejen v ČR, ale třeba i v celém Polsku: v parfumeriích i online.

Sám Václav má osobně rád parfémy, které obsahují dvě bohužel již zakázané látky: lilial a lyral. Ty parfémy voněly podle něj prostě úžasně: původní Chloe nebo Daisy. Z pánských je jeho no.1 ta nejlepší kožená vůně, co dle něho kdy byla vytvořena: Ombre Leather od Toma Forda. Vytvářela ji žena (parfumérka Sonia Constant) a možná proto je tak dobrá. Protože my chlapi samozřejmě chceme vonět ženám a kdo ví nejlíp, co ženám voní? Zase ženy, vysvětluje se smíchem.

Pokud jde o ingredience, tak základem práce parfuméra je, že se nesmí ničeho štítit. Václav nemá rád těžké arabské či starofrancouzské, aldehydické, pudrové vůně. Když za mnou ale přijde člověk, že by přesně takovou vůni chtěl, je to pro mě obrovská výzva a nutnost oprostit se od svého vkusu. A to člověka vždycky velmi posune, uzavírá.

Tip na další příběh

Jsme rodinná firma milující přírodu, říkají výrobci svíček

Manželé Ester a Michael Schmidtovi vyrábějí produkty v souladu s přírodou. Nejdřív si za svým domem zasadili malé políčko levandule, ze které začaly vznikat drobné voňavé dekorace. Pak přišel nápad vyrábět přírodní svíčky. Netrvalo dlouho a zrodila se značka Rozvoněno. Více v dalším příběhu.

• 
• 
• 

Dalších 21 fotografií