Hlavní navigace

Dělá batohy i kabelky. Zjistěte, jak vypadá byznys ve znamení hovězí kůže

Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Jana Bohutínská

Šije aktovky, batohy, kabelky, tašky a další věci z hovězí kůže. Studoval antropologii, ale pak si z řemesla, jež bylo jeho koníčkem, udělal úspěšné podnikání.

Doba čtení: 7 minut

Zájem o jeho výrobky roste a Jakub Jarolím uvažuje, kudy jít dál. Jasno má v jednom. Chce, aby Eggo zůstalo kvalitní, malou a transparentní lokální značkou.

Od koníčku k profi značce

Jakub Jarolím měl vždycky blízko k módě, designu i řemeslu. Bavilo ho pracovat rukama a vymýšlet různé věci. Pro bývalou přítelkyni jednou ušil z legrace koženou tašku, kterou si nemohla koupit. Líbila se jí, nosila ji a dostávala na ni od kamarádek pozitivní reakce. Práce s kůží byla nejdřív spíš moje hobby. Když jsem ale viděl reakce na tuhle kabelku, začal jsem přemýšlet, zda bych se oboru nemohl věnovat víc. Práce s kůží mě začala bavit a naplňovat natolik, že jsem se rozhodl věnovat se jí seriózně, vypráví Jakub v showroomu a dílně Eggo na pražském Žižkově.

K podnikání se však dostal oklikou, přes vysokoškolské studium antropologie. Obohatilo mě to. Při přemýšlení o produktu, v marketingu a při komunikaci se zákazníky i teď mnohé znalosti a zkušenosti z antropologie využívám, říká s tím, že původně chtěl u oboru zůstat. Nyní alespoň své kožené modely pojmenovává podle antropologů a tak i symbolicky zůstává se svou původní branží v kontaktu. Je to šifra, kterou každý antropolog hned lehce odhalí. Má tedy například tašku Malinowski (Bronisław) nebo batoh Frobenius (Leo).

Učil se praxí, peníze vracel do podnikání

K tomu, kde je jeho značka teď, ale vedla delší cesta. Když jsem jako malý chodil do skauta, vyráběl jsem z kůže intuitivně. Spoustu postupů jsem samozřejmě dělal špatně. Bylo mi jasné, že když to vezmu po letech profesionálně, musím na to jít jinak, říká. Zkoušel, hledal, studoval, četl staré učebnice pro brašnáře a sedláře, pátral na internetu, kde lidé sdílejí zkušenosti, čerpal informace i od zkušených profíků, kteří mu ledacos z řemesla vysvětlili a ukázali.

Začal na koleni doma v obýváku. Docela dlouho pracoval sám. Hodně improvizoval, protože zpočátku neměl žádný kapitál, s nímž by podnikání rozjel. Dlouho pracoval doma, než si pronajal první malou dílničku na Vinohradech. Soustředil se hlavně na to, aby vyladil své produkty. A to nejen z hlediska designu, konstrukce a výrobních postupů, ale i v tom, čím se snaží odlišovat od jiných značek. Nejdřív svou práci na projektu také kombinoval s různými zaměstnáními, protože ho podnikání zatím neuživilo. Od začátku však svému záměru věřil. Nepočítal ale s tím, že bude mít dílnu, prodejnu i zaměstnance. Tehdy mi přišlo fajn zařídit si malou živnost sám na sebe. Jenže když se zvýšila poptávka, připadalo mi škoda nevyužít příležitost, dodává.

Když se začal šití z kůže věnovat víc, otevřel si nejdřív obchod na prodejním serveru Fler.cz. Pokud máte nějaký produkt, je hrozně jednoduché si na Fleru vyzkoušet, jaký na něj bude ohlas a v podstatě vás to nic nestojí, doporučuje Jakub. Udělal si také průzkum trhu, aby zjistil, jaké zboží už je k dispozici. Ujasnil si, že prostor na trhu pro jeho produkty skutečně je.

Co ušetřil, investoval do podnikání, nakoupil profesionální vybavení dílny. Pak už mohl také uvažovat o tom, že zaměstná někoho dalšího, kdo mu pomůže s výrobou i dalšími věcmi. A před více jak třemi lety se nakonec přesunul do větší dílny a showroomu na Žižkově, kam to měl z malé vinohradské dílny jen přes kopec a přes Riegrovy sady.

Všechno tu teď zvládnou ve tříčlenném týmu ve výrobě a se dvěma brigádníky v showroomu, kteří řeší i e-shop a expedici zboží. Lidé jsou nejzásadnější a mám na ně obrovské štěstí. Mí spolupracovníci jsou kamarádi, s nimiž se znám od puberty a jezdili jsme spolu na skejtu, prozrazuje Jakub.

Přečtěte si také o mladém podnikateli, který se pustil do výroby bot: Má teprve 20 let. Jeho firma Vasky navazuje na obuvnickou zlínskou tradici.

V prodejích vedou Praha a Brno

Kvalitní produkt, servis při nákupu, během záruky i po záruce, komunikace se zákazníkem, na tom si tu zakládají. Cena přitom odpovídá kvalitě produktu, tomu, co si od nás zákazník odnese. Naší cílovkou jsou hlavně lidé z větších měst, nejčastěji je jim 30+. Přemýšlel jsem i o tom, zda nepřesunout výrobu jinam, kvůli nižším nákladům, ale nemyslím, že bychom mimo Prahu s ohledem na zákazníky teď mohli fungovat, uvažuje.

Kolem 60 procent prodejů totiž tvoří pražští zákazníci a zákaznice, hned na druhém místě následuje Brno. Mají zákazníky, kterým se čistě líbí jejich produkt, i takové, co víc uvažují nad společenskou odpovědností. Těm vyhovuje, že mají lokální dodavatele a suroviny, že ví, kdo a za jakých podmínek jejich produkt vyrobí. Proto jsem chtěl, abychom měli dílnu a prodejnu na jednom místě a byli jsme transparentní, objasňuje Jakub s tím, že by se sice úplně neoznačili za slow fashion značku, ale rozhodně by našli s konceptem pomalé módy mnohé styčné body.

Další okolnost, která je pro zákazníky důležitá, je podle Jakuba dlouhá trvanlivost produktů. Taška, kterou si u nás koupíte, vám vydrží klidně dvacet let, a ještě vám ji budeme servisovat, upřesňuje, na co také někteří klienti slyší.

Dodavatelé? Síť malých českých podniků

Všichni jejich dodavatelé jsou malé české rodinné firmy, což je i součást Jakubova konceptu. Přijde mu fajn se takto navzájem podporovat. U usní je samozřejmě zajímavý původ materiálu. A bohužel ne všechno se dá pořídit tady u nás. Používáme proto i kvalitní usně z Itálie nebo Polska. Občas je potřeba udělat nějaký kompromis. Když však na cokoliv sháníme dodavatele, vždycky jdeme primárně po malých českých firmách, tvrdí Jakub.

Jak se podniká majitelům rodinné huti? Dozvíte se to v článku Rodinné huti táhne na 100 let. Přežila bolševika i módní trendy.

Vybudovat si okruh dodavatelů tak bylo poměrně náročně a docela dlouho to trvalo. Když začínal, měl malé objednávky za pár tisíc a nikdo se s ním moc nechtěl bavit. Ale přesto našel skvělé firmy, které byly vstřícné a u nichž teď za usně utrácí statisíce ročně. Dodavatele kovových komponentů zase našel na Jablonecku, kde má taková výroba tradici.

Kromě šití ruční práce

Usně (pravou hovězí kůži) získávají v přírodním stavu, z ní si ve své dílně podle připraveného střihu ručně vyřezávají díly na jednotlivé výrobky, pak si je sami ručně barví lihovými mořidly. Následně je osadí komponenty, opracovávají, voskují a tak dále a šijí z nich na stroji finální výrobky. Nakonec ještě opracují hrany, osadí madla, přesky atd.

Mají svou kolekci produktů, které u zákazníků dlouhodobě fungují, řadu modelů vyrábějí sedm let, tedy úplně od začátku. Snažím se navrhovat výrobky jednoduše, funkčně, tak, aby byly co nejvíc nadčasové. Protože vyrábíme (kromě šití) ručně a v malých sériích, nedělá nám problém ani zakázková výroba, která tvoří také značnou část naší práce. Zakázková výroba je i naše konkurenční výhoda, vysvětluje Jakub. Může pro zákazníka modifikovat stávající výrobek nebo mu ho navrhnout zcela na míru. Specifických zakázek už za sebou mají hodně, z poslední doby třeba pouzdro na kadeřnické potřeby.

Proces od návrhu k výrobku si užívají

Soustředí se na prodej koncovým zákazníkům, spolupracujících obchodů mají málo. A to i proto, že jejich marže není vysoká. Hodně hotových výrobků prodají přes e-shop, showroom pak využívají i jako odběrné místo. Podstatná část zákazníků, kteří vyrazí přímo do showroomu, se ale zajímá právě o zakázkovou výrobu. Máme zákazníky, kteří si celý proces výroby vyloženě užívají, a to od momentu, kdy si nakreslíme návrh, až k finálnímu výrobku, popisuje Jakub.

Pavel Tesařík zase ve svém podnikání vsadil na dřevěné hodinky. Přečtěte si, jak mu byznys šlape, v článku Navrhl dřevěné hodinky, po pár měsících je prodává na všech kontinentech

Objednávky jim kontinuálně stoupají o dvacet až třicet procent ročně. Největší fofr přitom mají před Vánocemi, silný je i leden, kdy se lidé inspirují ke koupi, když se jim líbí dárky těch ostatních. Další je jaro, kdy si hlavně zákaznice obnovují šatníky. Nakupuje u nás totiž více žen než mužů, což mě trochu mrzí, protože mě baví vyrábět i pánské věci. Ideální by bylo, kdyby to vycházelo fifty fifty, tvrdí s tím, že méně výrazný nárůst prodeje také zaznamenají pokaždé tehdy, když začíná ve školách semestr. Přesto, že u výrobků nabízejí širokou barevnou škálu, nejvíc jede černá nebo přírodní hnědá.

Zůstat malou lokální značkou

Jakub přiznává, že ve výrobní kapacitě narážejí na svůj strop, takže právě teď vymýšlejí strategii, co a jak dál, jak rozšířit výrobu, do čeho investovat. Investora z venku ale nehledají. Chceme udržet náš koncept, zůstat malou lokální značkou, kdy má zákazník perfektní přehled o tom, kdo a co pro něj dělá, uvádí mladý podnikatel, který má největší radost, když vidí spokojeného zákazníka a podaří se mu navrhnout a vyrobit pěkný výrobek, který je úspěšný a funguje.

Dan z prijmu 2018 tip

A ještě dodává: Potěší mě, když někde potkám někoho s naší taškou a dostanu na ni dobrou zpětnou vazbu. A baví mě, že dělám kreativní a různorodou práci, můžu vymýšlet, navrhovat i vyrábět věci, které bude někdo skutečně používat.

Podívejte se také, jak podniká sedlář Jan Hnátek: