Hlavní navigace

Dělené pracovní místo. Příležitost pro studenty, důchodce i rodiče

10. 8. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Sdílené (dělené) pracovní místo si pomalu, ale jistě hledá svou cestu na pracovním trhu. Legislativa mu příliš nepřeje, přesto se v praxi již objevuje.

Přestože náš zákoník práce pojem „dělené (sdílené) pracovní místo“ nezná, v praxi se s ním lze občas setkat. V budoucnu by se mohl objevovat častěji. Své uplatnění si na trhu práce i přes potíže s ním spojené zřejmě najde. Počáteční zkušenosti tomu nasvědčují.

Dělené pracovní místo obecně

Dělené neboli sdílené pracovní místo (tzv. job-sharing) je jedno pracovní místo, které je v podstatě možné obsadit jedním zaměstnancem na plný pracovní úvazek, ale střídají se zde dva nebo i více zaměstnanců na úvazek částečný. Pracovní úvazky přitom nemusí být stejné, mohou se dokonce měnit podle momentální potřeby. V součtu tito zaměstnanci odpracují celou týdenní pracovní dobu. Může se jednat o studenty, ženy pečující o malé děti, zdravotně postižené zaměstnance, důchodce apod. 

Zaměstnavatel předem zaměstnancům nerozvrhuje pracovní dobu, pouze určí čas, kdy má být na konkrétním místě konána práce. Zaměstnanci se následně mezi sebou domluví, kdy a kdo z nich v konkrétní čas či den přijde do práce. A to tak, aby bylo toto místo obsazeno po celou pracovní dobu. Což vyžaduje od zaměstnanců jistou zodpovědnost. Zaměstnavatel do rozvržení pracovní doby zasáhne ve chvíli, kdy se zaměstnanci sami nedohodnou. Díky nezbytnosti předávání práce či informací zřejmě nebude dělené pracovní místo vhodné pro všechny pracovní pozice. Bezproblémovou zastupitelnost si lze představit kupříkladu na recepci, zákaznickém servisu apod. Výhodou je, že zaměstnavatel díky dělenému pracovnímu místu může získat několik odborníků namísto jednoho. Rovněž eliminuje riziko, kdy zkušení pracovníci odchází předčasně do důchodu nebo se po rodičovské dovolené již nevrátí.

Dělené pracovní místo a zákoník práce

Přestože náš zákoník práce s děleným pracovním místem nepočítá, a to ani po jeho připravované novele, existují doporučení, jak tento institut převést do praxe. Inspirovat se lze kupříkladu na Slovensku, kde s ním již legislativa pracuje. Zde je zásadní podmínkou sepsání dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o práci na děleném pracovním místě určující bližší podmínky rozvržení pracovní doby, pracovní náplně apod. 

Podle českého zákoníku práce sice rozvrhuje pracovní dobu zaměstnavatel, ale může se přitom řídit návrhy zaměstnanců a tyto jednoduše do rozvrhu (harmonogramu) směn pružně zapracovat. Navíc podle výkladu odborníků se lze i od povinnosti rozvrhovat pracovní dobu v pracovním poměru (§ 81 odst. 1 zákoníku práce) v určitých případech odchýlit. Jedná se o čistě dispozitivní ustanovení a zaměstnanci může být přiznáno právo, aby si pracovní dobu rozvrhoval sám. Zaměstnanec je v takovém případě řízen pracovním úkolem, který musí být splněn. Pro účely náhrady mzdy se vypracuje takzvaný fiktivní harmonogram směn. 

Se sdíleným pracovním místem bude pochopitelně spojena vyšší administrativa a obtížnější kontrola docházky apod. Přesto lze se spolehlivými pracovníky náplň práce jednoho pracovního místa obsáhnout i jeho rozdělením. To vyžaduje zájem zaměstnanců na takovém pracovním místě pracovat a jejich schopnost vzájemné komunikace. Pracovní místo je samozřejmě možné rozdělit mezi větší počet zaměstnanců. Ovšem z hlediska organizace práce a administrativy s tím spojené bude nejvýhodnější rozdělení maximálně mezi dva-tři zaměstnance. 

Rovněž způsob odměňování by měl zaměstnavatel dobře promyslet. Nejvhodnějším řešením zřejmě bude hodinová mzda, kde bude zohledněný skutečný počet hodin odpracovaný konkrétním zaměstnancem, který se může každý měsíc podle potřeby měnit. Ale ani měsíční mzda není zcela vyloučena. Zaměstnanec s měsíční mzdou obdrží mzdu za celý měsíc, přestože podle harmonogramu směn odpracoval méně. Rozdíl se potom vyrovná v následujícím měsíci, kdy naopak bude pracovat více. 

Je o dělená pracovní místa zájem?

Server Podnikatel.cz zjišťoval, zda personální agentury evidují požadavky na obsazení dělených pracovních míst. Jak nám potvrdila Jitka Součková, Marketing Manager společnosti Grafton Recruitment s.r.o., v tuto chvíli takové požadavky neevidují. Nicméně evidují požadavky na takzvané part time pozice (zkrácené pracovní úvazky), které toto mohou řešit. Ale aby vyloženě hledali dva zaměstnance na jednu pozici, to ne. Obdobnou zkušenost má David Petrů, Managing Director společnosti HILL International ČR. Firmy je s požadavkem nalezení kandidátů na sdílená pracovní místa prozatím neoslovují, nicméně jsou z praxe takové případy známy. 

Dokonce v samotné společnosti HILL International mají dvě kolegyně, které pracovní místo sdílejí. Jedna pracuje part time kvůli mateřským povinnostem, druhá kvůli studiu. Funguje to skvěle. Obě kolegyně oceňují časovou flexibilitu – rozvržení pracovní doby záleží na jejich operativní dohodě. Požadavky firmy jsou dlouhodobě pevně dané (pracovní doba od – do a okruh odpovědností, náplně práce). Předpokladem je osobní spolehlivost, ochota a vstřícnost a především odpovědnost. Tedy aby si zaměstnanec uvědomoval, že je práci potřeba udělat, „neházel“ ji na druhého, neodsouval apod. V praxi se nám tedy tento postup z pohledu firmy i kolegyň osvědčil, potvrzuje David Petrů.

Brand24

Požadavky sdílených pracovních míst se mohou týkat nejen personálních agentur, ale i pronajímaných pracovních prostor a kanceláří. Karel Pelán, Country Manager, Regus ČR a SR, uvádí, že dělená pracovní místa jejich business centra jako koncept efektivního využití pronajatého pracovního prostoru rozhodně umožňují. Dáváme klientům dostatek flexibility k tomu, aby pronajatou plochu nebo počet kanceláří či pracovních míst upravovali podle aktuální potřeby. Setkáváme se s tímto požadavkem zatím více u zahraničních firem. Ty kromě pracovníků se zkráceným úvazkem, jako jsou právě brigádníci (studenti) nebo matky po mateřských dovolených, využívají této možnosti i pro některé další zaměstnance, kteří převážně pracují z domova, uvádí Karel Pelán.

Je zřejmé, že sdílené pracovní pozice si jen pomalu hledají své místo na pracovním trhu. Samotnými zaměstnavateli pravděpodobně cíleně vyhledávané nebudou. Naopak by mohla sdílená pracovní místa vznikat z podnětu samotných zaměstnanců. Lze si představit, že s žádostí o rozdělení jednoho pracovního místa přijdou dva zaměstnanci na rodičovské dovolené či studenti, ochotni se vzájemně na práci dohodnout podle svých potřeb. Při dobré vůli a zvýšeném úsilí může vše fungovat. Zaměstnavatel v konečném efektu získá dva zkušené, vzájemně zastupitelné zaměstnance na jednu pracovní pozici.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).