Hlavní navigace

Digitální daň by přinesla do rozpočtu miliardy. Platit však může až za pár let

21. 10. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
V nejbližších dnech by se měl projednávat návrh zákona o digitálních službách zavádějící digitální daň. Koho by se takové novinky dotkly?

Návrh předložila ministryně financí Alena Schillerová v listopadu loňského roku a jeho první čtení se konalo letos v lednu. Následovalo několik pozměňovacích návrhů a druhé čtení se konalo na schůzi v září 2020, ale bylo přerušeno a navrženo na 20. října. Vládní návrh počítá klasicky s nabytím účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení zákona, ale jak uvádí Právní prostor, některé pozměňovací návrhy poslanců hovoří o konkrétních datech, jako je 1. ledna 2021, 1. července 2021 nebo 1. ledna 2022.

Co je cílem zákona?

Cílem tohoto zákona je narovnání podnikatelského prostředí v odvětví digitálních služeb mezi společnostmi založenými na tzv. tradičních modelech a společnostmi založenými na digitálních modelech. Předloha vychází z původního evropského (unijního) konceptu návrhu směrnice o DST. Podle ministryně financí Aleny Schillerové se jedná o vyrovnávací daň, která napravuje současnou nerovnováhu. Internetoví giganti u nás neplatí daně v míře, která by odpovídala jejich ziskům v naší zemi, což je nefér vůči ostatním firmám v České republice, které tu daně odvádějí, vysvětluje. 

V návrhu zákona a důvodové zprávě je uvedeno, že se předpokládá, že v souvislosti se zavedením daně z digitálních služeb dojde ke zvýšení příjmů veřejných rozpočtů v rozmezí od cca 1,2 mld. Kč do 5,4 mld. Kč. Tyto příjmy by měly být příjmem státního rozpočtu. Také se počítá s jednorázovými výdaji státního rozpočtu na realizaci technické podpory pro správu daně z digitálních služeb ve výši přibližně 23,5 milionů korun.  

Výše daně se stále řeší

Návrh původně počítal s jednotnou digitální daní ve výši 7 % na vybrané internetové služby poskytované v České republice s tím, že by byla placena formou měsíčních záloh a byla by splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Podle aktuální verze návrhu zákona se má jednat o daň ve výši 5 %. Evropská unie usilovala o podobný koncept, avšak počítala s výrazně nižší daňovou sazbou, a to 3 %. V jiných evropských státech, které už digitální daň zavedly, je také nízká, a to 2–3 %. „Například ve Francii je digitální daň zavedena ve výši 3 %. V procentuální výši zdanění by Českou republiku zatím překonalo pouze Turecko s daní ve výši 7,5 %, kde daň začala platit začátkem března,“ doplňuje Michal Jelínek, daňový expert a partner ve společnosti V4 Group.  

Poslanec Jan Skopeček například navrhuje sazbu 2 % s tím, že původní návrh 7% daňové sazby je nesmyslně vysoký a v případě schválení by se jednalo o nejvyšší sazbu v celé EU (kromě Maďarska, kde je digitální daň ve výši 7,5 %, ale je uvalena jen na reklamní kampaně). Česká vláda se snaží svým návrhem především přivést do státního rozpočtu další finance a zakrýt už tak zřetelné problémy jejího hospodaření, dodává v odůvodnění.  

 

Zákon se dotkne hlavně globálních společností

Plátcem daně z digitálních služeb budou poskytovatelé těchto služeb, kteří jsou považováni za podnikatelské subjekty. Jedná se o velké subjekty s celosvětovým obratem nad 750 mil. eur, které současně musí úplatně poskytovat na území České republiky zdanitelné služby a úhrn úplat za tyto služby připadající na Českou republiku musí přesahovat částku 100 milionů korun. Současně musí být překročen třetí práh, který v případě provedení cílené reklamní kampaně a poskytnutí dat o uživatelích představuje úhrn úplat za tyto služby připadající na Českou republiku převyšující 5 000 000 Kč a v případě využití mnohostranného digitálního rozhraní podmínku, že toto rozhraní musí mít více než 200 000 uživatelských účtů. 

Čtvrtý práh pak zamezuje tomu, aby dani z digitálních služeb podléhaly subjekty, které poskytují digitální služby v rámci svých aktivit v členských státech Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarska pouze v marginálním rozsahu, přestože jinak naplňují výše uvedené prahy. Těmito podmínkami by podle návrhu mělo být dosaženo toho, že zákon nebude mít primární dopad na malé a střední podniky v oblasti digitální ekonomiky. 

Digitální daň by se tak měla týkat jak firem, jako jsou Google, Facebook, Amazon či Apple, tak také služeb, jako jsou Airbnb nebo Uber. Tyto společnosti by tak nově musely danit zisky i tam, kde inkasují peníze za své služby, tedy v České republice. V praxi by do základu daně vstupovala jen část příjmů daných firem, a to ta, která by se vztahovala k českým uživatelům. 

Daň by se pak platila z vybraných internetových služeb poskytovaných na území České republiky, rozdělených v návrhu do 3 kategorií vycházejících z modelu DST:

  • umísťování cílené reklamy na digitální rozhraní, 
  • využití mnohostranného digitálního rozhraní, 
  • prodej dat o uživatelích. 

Na koho dále zákon dopadne?

Digitální daň kromě jejich plátců může ovlivnit také spotřebitele jako uživatele digitálních služeb. Je totiž možné, že se digitální daň promítne do cen takových služeb nebo do jejich marží. Podle návrhu zákona je však určení míry dopadu zákona na spotřebitele velice obtížné. Dále lze očekávat, že navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na narovnání daňových podmínek v rámci českého daňového prostředí. Cílem návrhu zákona je rovněž narovnání podnikatelského prostředí mezi společnostmi založenými na tradičních obchodních modelech a společnostmi založenými na digitálních modelech podnikání. Lze tedy očekávat dopad i na mezinárodní konkurenceschopnost. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).