Hlavní navigace

Do ruky vám dají štětec či špachtli a naučí vás tvořit. Jak to vypadá v praxi?

Jana Bohutínská

Jsou umělci i pedagogové a učí ostatní lidi tvořit. Podnikatel.cz nahlédl do jejich ateliérů, kde pořádají veřejné kurzy kresby, malby, keramiky i sochařiny.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Shodují se na tom, že jejich klienti často výtvarnou činností vyvažují náročnou práci a tvorbu berou jako relax. Nebo si tak plní sny. Jak to v praxi vypadá?

Radost z důvěry

Akademický malíř Roman Kárník pracuje na volné noze ve svém Výtvarném ateliéru Element. Za sebou má dlouholetou pedagogickou praxi na střední umělecké škole. Za výhodu volné nohy považuje fakt, že může ke svým studentkám a studentům přistupovat individuálně, přizpůsobit jim styl výuky, její cíle nebo rychlost, jakou se konkrétní člověk bude posouvat kupředu. Nemůžu přitom říct, že by to bylo snazší. Stejnou energii, kterou jsem dříve věnoval dvaceti studentům, teď věnuji třem. Ale den ode dne vidím jejich výsledky, je to pro mne velké uspokojení. Vlastně každému pomáhám najít jeho cestu k výsledku, protože se k němu vždycky dá dojít různě, sdílí svou zkušenost.

K Romanovi na kurzy nebo individuální výuku chodí lidé, kteří berou výtvarnou činnost jako formu relaxace. Někdy se tak také dostávají ke své dřívější zálibě nebo si plní sen, který z různých důvodů opustili. Setkává se i s lidmi, kteří mají náročnou práci a potřebují ji něčím vyvážit. Další skupinou jsou lidé, kteří tvoří částečně z terapeutických důvodů, nejde jim o výsledek, ale o prožitek z tvorby. A v neposlední řadě pracuje s těmi, kdo se připravují na výtvarné školy nebo se třeba chtějí posunout ve své pedagogické práci a mohou od něj během kurzu něco odkoukat. Kromě dospělých a teenagerů učí i malé děti. Sám se stále učím, jak na ně. Učit děti je přeci jen něco jiného, dodává. Sám je táta malé dcerky.

Jak prozrazuje, nejlepší zpětnou vazbou pro něj je chvíle, kdy vycítí z lidí radost z jejich tvorby. Jde o moment, kdy mezi námi vzniká důvěra. Lidé se ptají, posouvají se, říkají, co jim vyhovuje a co ne, já je něčím překvapím, zaujmu, vysvětluje.

Zážitek z tvoření místo dýně

Krajkářka, keramička a arteterapeutka Zuzana Klápšťová vede Ateliér ŠUM – Školičku U sv. Michala. K tomu, aby se začala věnovat výtvarným kurzům pro širší veřejnost, děti i dospělé, ji přivedl její syn. Jednoho dne přišel z výtvarky s tím, že kreslil dvě hodiny dýni. Rozhodla jsem se, že jemu a jeho kamarádům poskytnu jiný, opravdový zážitek z tvoření, vrací se ke své původní motivaci.

PŘÍBĚHY PODNIKATELŮ

Jak se podniká v Česku? Sledujeme příběhy těch, kteří se to rozhodli zkusit.

Aneta Adamčíková při práci (běžně je dílna z hygienických důvodů bez zeleně).

Jak říká, kurzy u ní v ateliéru navštěvují nyní hlavně lidé, kteří potřebují uvolněnou tvorbou vyvážit pracovní stres a hledají aktivní odpočinek. Jsou to lékaři, zdravotní sestry, právníci, ekonomové, účetní. Ale i studenti uměleckých škol, kteří si chtějí rozšířit své umělecké schopnosti. A pak také senioři, kteří si plní své dávné sny. Mámy na mateřské dovolené, které se chtějí odreagovat. Všechny skupiny zajímá tvorba a relaxace jako taková. Podle svého naturelu pak hledají techniku, která jim napomůže dosáhnout uvolnění. Pro jedny je to malba, pro jiné knižní vazba, pro další keramika a nesmím zapomenut na kurzy šperku, cínování nebo Tiffany vitráží, objasňuje a připomíná, že po dobu tvorby je potřeba myslet jen na věc, kterou člověk zpracovává, což je pro návštěvníky uvolňující.

Od dětí po seniory

Nina Hedwic Mainerová je architektka, zakladatelka a ředitelka Výtvarného ateliéru v pražské Balbínově ulici. Navštěvují ho děti, dospělí i senioři a většina z nich jsou amatéři (vedle dětí, co se chtějí připravit na studium umělecké školy). Mezi dospělými jsou to hlavně ti, co se chtějí ve volném čase věnovat svému koníčku.

Ateliér má heslo „s námi se naučí malovat každý“ a Nina k tomu říká: Každý určitě zvládne základy. Během jednoho semestru se může hodně posunout a udělat velký pokrok. Nejde podle ní vždy jen o to naučit se kreslit nebo malovat, kreativita dopadá i do každodenního života klientů. Děti se seznamují se svou kreativitou, dospělí dostávají na svou tvorbu pozitivní reakce od rodiny a přátel, senioři mají čas na sebe a jsou mezi lidmi, kteří mají stejný zájem jako oni, vysvětluje.

Firemním zlatem jsou lektoři

Škol a výtvarných kurzů pro veřejnost je na trhu poměrně hodně a Zuzana tedy i ve svém oboru vnímá konkurenci – její práci však pro sebe bere spíše jako poučení. Za konkurenční výhodu svého ateliéru považuje rodinný přístup a bezpečné prostředí. A také možnost sdílet výtvarné i životní zkušenosti, momentální autentické pocity. Pojí nás společné chvíle v ateliéru. Neznáme spolupracovníky klientů, ani jejich rodinu. Nemusí si na nic hrát, říká ke kurzům, které se odehrávají v klidném domě v centru Prahy.

Výukou se přitom podle ní dá uživit, ale umělci ji kombinují s vlastní tvorbou. Kombinací těchto aktivit se dostáváme k velké svobodě, když ovšem přijmeme ze svobodného povolání plynoucí rizika. Ve vlastní tvorbě je člověk vždy sám se svým dílem. Výuka ve výtvarných kurzech tuto samotu vyváží lidským společenstvím, inspirací ze životních osudů druhých, z jejich tvorby, objasňuje.

Nina zase říká, že ač její ateliér funguje jako spolek, bere svou práci jako podnikání. Ateliérová nabídka se také během deseti let, kdy ateliér funguje, postupně rozvíjela. I když je největší zájem stále o klasické techniky, kresbu a malbu, snaží se do nabídky průběžně přidávat něco nového. Mají tak například i sochařskou nebo grafickou dílnu a keramiku. I z hlediska pokročilosti nabízejí kurzy pro začátečníky i pokročilé, kteří si nakonec uspořádají svou výstavu. Provozují totiž také Novou galerii. A otevřeli Centrum Amudarja u Sázavy pro výtvarné letní pobyty a tábory.

Protože i Nina sleduje v oboru konkurenci, kterou považuje za zdravou, má jasně formulovanou konkurenční výhodu. Tvrdí: Základem jsou pro nás kvalitní lektoři, kteří přitáhnou a udrží lidi a umí s nimi dobře pracovat. A prozrazuje také další plány, mezi kterými se objevují zahraniční pobočky ateliéru a internetový prodej umění.

ebf19

Plenéry i teambuildingy

Zuzana má zkušenost také s kreativními firemními teambuldingy. Jak vysvětluje, objednávají si je firmy, které chtějí zkusit něco nového a jiného než šipky nebo společnou večeři. Nejvíc je láká malba a keramika. Při kreativním teambuildingu se velmi dobře pozná rozpoložení v pracovním kolektivu. Přirozená autorita, tahoun, patolízal atd. A přínos pro jednotlivce? Společný let do světa fantazie každého jednotlivce a skupiny zároveň, dodává.

Roman se zase po sérii tematických malířských a kreslířských workshopů, zaměřených například na pražské mosty nebo Kampu, aktuálně vrátil i ke svým zkušenostem z vlastních studií na Akademii výtvarných umění, kdy rád jezdil na plenéry. Když jsme společně vyjeli ven do přírody, nejvíc jsme se naučili. Učili jsme se navzájem, diskutovali jsme o své práci, všichni jsme z pobytu venku chtěli něco vyzískat. Bylo to úplně jiné než v ateliéru, říká k tomu, proč se rozhodl přes léto tento zážitek, zasazený tentokrát do máchovského kraje a okolí Bezdězu, zprostředkovat i ostatním zájemkyním a zájemcům o kresbu a malbu.