Hlavní navigace

Dokud budou Češi nekvalitní potraviny kupovat, budou jim je firmy prodávat

Daniel Morávek

[KOMENTÁŘ] Ministerstvo tvrdí, že dvojí kvalitu potravin zakáže zákonem. Dokud ale Češi nepřestanou nekvalitní potraviny kupovat, budou jim je firmy prodávat.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Opravdovým problémem, na rozdíl od dvojí kvality, jsou výrobky, které obsahují jiné složení, než je deklarováno na obalu. V tomto ohledu si bohužel navíc čeští výrobci se zahraničními v ničem nezadají.

Firmy jen změní obaly

Ministerstvo zemědělství s velkou pompou na začátku tohoto týdne uvedlo, že v připravované novele zákona o potravinách zakáže dvojí kvalitu potravin. Potraviny, které jsou pod stejným označením nabízeny v různých zemích Evropské unie, ale liší se svým složením, již nebude možné uvádět v České republice na trh. Za porušení zákazu bude hrozit pokuta až 50 milionů korun. Díky tomu, že dvojí kvalitu zakážeme v aktuálně chystané české novele zákona o potravinách, začne zákaz platit podstatně dříve než v rámci dvouleté, takzvaně transpoziční, lhůty evropské směrnice. Cílem našeho návrhu je, aby potraviny, které se svými vlastnostmi liší, výrobci spotřebitelům nenabízeli ve stejném obalu, označení, barvě, grafice či se stejným marketingem, řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Čtěte více na Vitalia.cz: Ministerstvo má plán proti dvojí kvalitě potravin 

Vzhledem k uvedenému cíli bude moct být ministerstvo spokojeno, jelikož se pravděpodobně podaří naplnit. Jen to bude způsobem, který se ministerstvu zřejmě už tak zamlouvat nebude. Ministerský návrh, stejně jako evropská směrnice, jen způsobí, že firmy změní obaly a nikoli složení. A to jednoduše proto, že to je levnější. Češi tak stále budou kupovat rybí prsty s menším podílem masa od firmy XYZ než Němci, jen to bude v odlišných obalech.

Zastánci návrhu ale tvrdí, že spotřebitel tak nově bude vědět, že „jde o ošizenou potravinu, kterou si tak nemusí koupit“. Jde o to, že lidé jsou klamaní, je tam stejná barva, nálepka, stejný název a lidé mají očekávání, že to je stejná věc. A ona není, řekla například pro Radiožurnál eurokomisařka Věra Jourová.

Tyto argumenty však stojí značně na vodě. Drtivá většina českých (samozřejmě ani německých, rakouských, francouzských atd.) občanů, s výjimkou příhraničních oblastí, v obchodě netuší, zda se konkrétní výrobek ve stejném obalu prodává v zahraničí s jiným složením a žádná očekávání v tomto nemají. Představa, že si někdo po koupi kečupu nyní zjišťuje, zda stejně vypadající výrobek nemá v Německu jiné složení, je stejně iluzorní, jako představa, že někdo podle obalu nově pozná, že jde o „šizenou potravinu“. Ošemetné je v tomto ohledu ostatně i používání termínu „šizená potravina“. Pokud je na obalu pravdivě uvedeno složení, jde opravdu o šizenou potravinu?

Dokud budou Češi braky kupovat, budou jim je prodávat

Ostatně to, že firmy používají pro různě složené výrobky stejný obal, není snaha někoho zmást, nýbrž jen optimalizace nákladů. Pro firmu je levnější mít jeden obal pro všechny země, přestože se složení liší. Hlavní otázka se tak netýká stejných obalů, ale toho, proč se pro český trh vyrábí pizza s méně šunkou a kečup s menším podílem rajčat. Výrobci argumentují, že Češi mají specifické chutě a že takto složené potraviny vlastně chtějí. Ačkoli zmínky chuťových preferencí je nesmyslná, v druhé části argumentace vlastně mají pravdu. Češi jsou prostě ochotní méně kvalitní potraviny kupovat a kvůli tomu se stále vyrábí a prodávají.

Dokud nebude pro Čechy důležitější kvalita za rozumnou cenu a budou primárně hledět na co nejnižší cenu, budou jim firmy toto zboží vyrábět a prodávat. Dokud nebudou Češi podrobně studovat obaly, z čeho se potraviny skládají, a budou sahat po nejlevnějším zboží, budou náhražky také dostávat. A je přitom úplně jedno, jestli jde o párky s 40% podílem masa, které mají v Německu ve stejném obalu masa 80 %, nebo o párky s 40% podílem masa, které se prodávají jen v ČR. Smutným faktem v tomto zůstává, že kolikrát jsou zahraniční „šizené“ potraviny stále kvalitnější než jejich český konkurent.

Ačkoli sice i Češi začínají více hledět na kvalitu, stále u nich hraje velkou roli nízká cena a ideálně ještě zboží ve slevě. Jak ukázala výroční studie GfK „Kupní síla 2018“ z listopadu loňského roku, v tomto ohledu se řadíme mezi špičku Evropy. Celých 51 % výdajů, které české domácnosti utratí za balené potraviny, je za zboží ve slevových akcích. Přitom na Slovensku jde o 38 %, a v Německu dokonce jen 17 %. Český spotřebitel má rád slevové akce. Dokazují to i statistiky z jiných oblastí, kde se třeba v cestovním ruchu prodá v režimu first a last minute celkem 80 procent zájezdů. Při prodeji automobilů jsou tři čtvrtiny modelů promovány s nabídkou zvýhodněné ceny, doplnil při představování studie Tomáš Prouza, šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Opravdovým problémem je nepravdivé složení

Za co naopak Češi nemohou a co je opravdovým problémem, kterým se ale politici nezabývají, jsou výrobky (mnohdy tuzemské), které obsahují jiné složení, než je deklarováno na obalu. Není snad měsíc, kdy by se neobjevil test, který odhaluje, že nějaký výrobek obsahuje méně určité složky, než kolik tvrdí na obalu výrobce. Místo toho ale řešíme, že navzdory tomu, že obal nelže, máme ve stejně vypadajícím výrobků méně masa než Němci.