Hlavní navigace

Doložení k žádosti o daňový bonus zákon nevyžaduje, berňák na něm ale trvá

Dagmar Kučerová

Ani zpřísnění ochrany osobních údajů nezměnilo v praxi zavedený postup správce daně k dokládání úhrady měsíčního nebo ročního daňového bonusu.

Doba čtení: 5 minut

Zaměstnanci finančních úřadů již nějakou dobu požadují, aby zaměstnavatelé prokázali nárok na vyplacení tohoto konkrétního bonusu.

V praxi to znamená, že zaměstnavatel (plátce daně) ke každé žádosti o vyplacení daňového bonusu, ať už při ročním či měsíčním vyúčtování, přikládá další doklady. Obvykle se jedná o mzdový list příslušného zaměstnance, kterému je daňový bonus vyplácen, vyúčtování mezd a výpis z účtu prokazující úhradu mzdy. Tyto osobní údaje jsou navíc často zasílány e-mailem. Zajímalo nás, zda finanční správa na této povinnosti trvá i od okamžiku platnosti obecného nařízení GDPR. A je vůbec takový postup v souladu se zákonem?

Záloha na daň a daňový bonus

Plátce daně je povinen odvést zálohy na daň ze závislé činnosti vždy do 20. dne kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohu vznikla. Tento den musí být příslušná částka připsána na účet správce daně. Kupříkladu z mezd zúčtovaných v měsíci červnu, vyplacených v měsíci červenci, musí být daňová povinnosti odvedena a připsána na účet správce daně nejpozději 20. července. 

Čtěte také: Zaměstnavatel a záznamy o činnostech zpracování dle GDPR

Uplatněné slevy na dani snižují odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc. Odvod záloh snižuje i vyplacený daňový bonus. V praxi mohou nastat dvě situace, které musí v této souvislosti plátce daně vyřešit.

  1. Výše zálohy vypočtené plátcem daně převyšuje čistou mzdu zaměstnance (například je zúčtován zdanitelný nepeněžní příjem značně převyšující příjem peněžní). Daňový poplatník (zaměstnanec) je povinen plátci daně dlužnou částku uhradit. Zaměstnavatel ji ve stanoveném termínu odvede správci daně.
  2. Plátce daně (zaměstnavatel) zúčtuje daňový bonus a o tuto část sníží odvod záloh v příslušném měsíci. Pokud tento nárok není možné v daném měsíci uspokojit, vyplatí plátce daňový bonus z vlastních prostředků a sníží odvod záloh v následujících měsících. Avšak nejpozději do konce roku. Může také požádat místně příslušného správce daně o poukázání chybějící částky vyplacené na měsíčních daňových bonusech. K tomu slouží speciální tiskopis vydaný Ministerstvem financí ČR– Mfin 5241. Požadovanou částku finanční úřad poukáže do 20 dnů od doručení žádosti. Žádost se však podává pouze do termínu pro podání tiskopisu Vyúčtování daně z příjmu ze závislé činnosti. Po tomto termínu se vyplacené daňové bonusy zohlední ve formě přeplatku na dani, o který se žádá prostřednictvím žádosti o vrácení přeplatku na dani. Již nejde o zálohu na daň, ale o přeplatek na dani.

A právě řešení druhé varianty není bez komplikací. Finanční správa požaduje dokládání nároku na daňový bonus. Některé pobočky akceptují podání přílohy přes datovou schránku, jiné trvají na zaslání e-mailem. Bohužel se ale nejedná o povinnost, která by byla zakotvena v zákoně o daních z příjmů, a nezmiňuje ji ani daňový řád. O aktuální vyjádření jsme požádali Generální finanční ředitelství. 

Čtěte také: Jaké příjmy patří do mzdového listu zaměstnance a účetní o nich obvykle neúčtují

Žádost finančnímu úřadu o vyplacení daňového bonusu

Odpovědnost za prokázání nároku na vrácení měsíčního i ročního daňového bonusu má samozřejmě plátce daně. Petr HabáňGenerálního finančního ředitelství pro server Podnikatel.cz potvrdil, že skutečně není žádným právním předpisem upraveno, jakými konkrétními doklady nárok na vrácení ročního nebo měsíčního daňového bonusu prokáže. V souladu s ustanovením § 92 odst. 3 daňového řádu prokazuje plátce všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení, tedy i v žádostech o vrácení daňového bonusu. 

Podle § 93 odst. 1 daňového řádu pak platí, že jako důkazních prostředků je možné využít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci rozhodný pro stanovení daně, a to i těch, které byly získány před zahájením řízení. V poučení v příslušném tiskopisu vydaném Ministerstvem financí ČR k žádosti o daňový bonus je uvedeno, že správce daně v řízení o této žádosti postupuje obdobně jako při vrácení nebo převedení přeplatku podle zvláštního právního předpisu (§ 154 a 155 daňového řádu). Vrácení daňových bonusů plátci je tedy ve skutečnosti vrácení přeplatku plátce u správce daně. Daňovým subjektům obecně vznikají přeplatky na daních zpravidla na základě vyměřených daňových tvrzení, což není tento případ. Správce daně v tomto případě „vznik přeplatku“ zaznamenává na osobní daňový účet na základě podané žádosti o vrácení daňového bonusu a v první řadě musí zkoumat oprávněnost a vratitelnost přeplatku, doplňuje Petr Habáň. 

Čtěte také: GDPR zatočí s kopírováním nadbytečných dokladů zaměstnavatelem

Do tiskopisu žádosti se mimo jiné uvádí následující údaje: 

  1. Celková částka měsíčního daňového bonusu vyplacená za kalendářní měsíc všem oprávněným zaměstnancům
  2. Z toho uspokojeno z celkového objemu záloh na daň
  3. Výše částky měsíčního daňového bonusu vyplacená z vlastních finančních prostředků

Dále pak plátce prohlašuje, že všechny uvedené údaje v této žádosti jsou pravdivé a úplné a stvrzuje je svým podpisem.

Podle Petra Habáně používá správce daně jen takové prostředky, které plátce nejméně zatěžují a umožňují dosáhnout cíle správy daní tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. V případě pochybností si může vyžádat předložení dalších písemností. Správce daně nedisponuje údaji o jednotlivých zaměstnancích plátce, nezná tedy údaje z bodu 1 žádosti o oprávněných zaměstnancích. 

Obdobně nemá podklad o celkovém objemu záloh na daň za příslušný měsíc, se kterými se disponuje ve druhém bodě žádosti, a současně mu není známo, zda uvedenou částku v bodě 3 žádosti plátce svým zaměstnancům skutečně vyplatil. Z uvedených důvodů považuje finanční správa za hospodárné požadovat například rekapitulace výplatních listin a doklady o výplatě již při zahájení řízení o žádosti, a to na základě klientského přístupu správce daně, než využívat postup k odstranění pochybnosti dle § 89 daňového řádu. Popsaný postup je příznivější i pro plátce daně, protože zpravidla žádost podává po zúčtování příslušného měsíce a s uvedenými doklady pracuje při sestavování žádosti za tento měsíc. Rozhodnutí, zda a jakým způsobem bude správce požadovat prokázání tvrzených skutečností uvedených v žádosti, je přímo v gesci příslušného finančního úřadu v závislosti na konkrétním případu, uzavírá Petr Habáň.

Nezbývá než konstatovat, že bez zaslání uvedených dokladů zaměstnavatel požadovanou částku zaměstnanci již vyplaceného daňového bonusu nejspíš nedostane. Přestože tento postup vysloveně neplyne z žádného právního přepisu. Rozhodně by však měli plátci daně s ohledem na nařízení GDPR trvat na zasílání dokladů obsahujících osobní údaje zaměstnanců prostřednictvím datové schránky. Na jedné straně totiž stojí požadavky správce daně, na straně druhé ochrana osobních údajů zaměstnanců.