Hlavní navigace

I advokáti musí podávat kontrolní hlášení, jde primárně o podnikání, řekl soud

22. 11. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Advokátní kancelář se zkoušela vyvinit z pokuty za nepodání kontrolního hlášení. U soudu však s argumentací advokátní mlčenlivosti neuspěla.

Nejvyšší správní soud (NSS) uvedl, že advokacie je především podnikáním a advokát se tak nemůže odvolávat na advokátní mlčenlivost, pokud má plnit povinnosti jako daňový subjekt. Stále však podle soudu platí, že advokát nesmí poskytnout informace o povaze věci, ve které služby poskytl nebo poskytuje.

Advokátní kancelář se bránila kontrolnímu hlášení

Advokátní kancelář PRK Partners dostala před lety pokutu ve výši 50 000 Kč za to, že nepodala finančnímu úřadu kontrolní hlášení za leden 2016. Advokátní kancelář se však proti pokutě rozhodla bránit soudně, přičemž argumentovala advokátní mlčenlivostí a také § 255 odst. 2 daňového řádu, podle kterého se může správce daně seznámit s obsahem písemností, o nichž advokát prohlásí, že obsahují skutečnosti, na něž se podle jiného právního předpisu vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce České advokátní komory, kterého na základě žádosti správce daně ustanoví její předseda z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů.

Právníci PRK Partners rovněž argumentovali, že výjimka uvedená v § 21 odst. 5 zákona o advokacii, že povinností mlčenlivosti advokáta nejsou dotčeny jeho povinnosti jako daňového subjektu stanovené zvláštními předpisy o správě daní a poplatků, se kontrolního hlášení netýká, jelikož podle Nálezu Ústavního soudu není povinnost podat kontrolní hlášení povinností stanovenou právními předpisy.

Městský soud v Praze však žalobu odmítl s tím, že zmíněný § 255 odst. 2 daňového řádu míří na ad hoc situace, kdy správce daně požaduje konkrétní písemnosti obsahující informace, na něž se vztahuje povinnost advokátní mlčenlivosti. Informace vypovídající o povaze věci se však ve formuláři kontrolního hlášení nenachází. Na druhé straně identifikační údaje klienta a hodnota plnění mohou představovat informace spadající pod advokátní tajemství. To je však prolomeno § 21 odst. 5 zákona o advokacii, podotkl soud.

Advokacie je hlavně podnikání, řekl soud

Advokátní kanceláři se ovšem rozsudek nelíbil a podala kasační stížnost, ve kterém zopakovala argumentaci z původní žaloby. Městský soud pomíjí, že stěžovatelka nezřídka zastupuje klienty ve sporech se státem, kterému je povinna v kontrolním hlášení sdělovat údaje o tom, koho zastupuje a kolik za její služby klient zaplatil. Mlčenlivost pracovníků finanční správy je pak slabou garancí, doplnili advokáti.

Ani u Nejvyššího správního soudu ale advokátní kancelář neuspěla. Podle NSS sice advokátní mlčenlivost tvoří základní prvek vazby mezi advokátem a klientem a představuje základní předpoklad pro poskytování právní pomoci v demokratickém právním státě, neznamená to však, že jde o povinnost absolutní. Advokát tak není povinen zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke svým zaměstnancům, soudům v rozsahu nezbytném pro účely vedení soudního řízení a samozřejmě může být klientem mlčenlivosti zproštěn. Ustanovení § 21 odst. 5 zákona o advokacii však také výslovně prolamuje mlčenlivost ve vztahu k daňové správě. (…) Advokát se tak nemůže odvolávat na advokátní mlčenlivost, pokud má plnit povinnosti jako daňový subjekt, uvedl NSS.

Soud dále doplnil, že tato konstrukce vychází ze skutečnosti, že advokacie je především podnikáním a advokát je povinen podávat daňová přiznání, poskytovat daňové správě součinnost, prokazovat svá tvrzení listinami apod. Stále však platí, že advokát nesmí poskytnout informace o povaze věci, ve které služby poskytl nebo poskytuje, podotkl NSS.

NSS: Kontrolního hlášení se výjimka netýká

Soud připustil, že obsah kontrolního hlášení nebyl v rozhodné době stanoven právními předpisy, samotná povinnost však stanovena ano. Ustanovení § 101c zákona o DPH lze podle soudu považovat za zvláštní předpis o správě daní u poplatků uvedený v § 21 odst. 5 zákona o advokacii. Samotnou hodnotu poskytovaných služeb naopak dle mínění soudu nelze považovat za informaci vypovídající o povaze věci, ve které právní služby advokát poskytl nebo poskytuje. “Skutečnost, že stěžovatelka zastupuje klienty také ve sporech se státem, není rozhodná. Pouhá výše plnění za poskytnuté služby může stěží státu poskytnout komparativní výhodu ve sporu s některým z klientů stěžovatelky,” napsal NSS v rozsudku.

školení-leden22-legislativní novinky

NSS potvrdil i výklad městského soudu ohledně § 255 odst. 2 daňového řádu, podle kterého míří na ad hoc situace, kdy správce daně požaduje písemnosti, které mohou být dotčeny povinností mlčenlivosti. Skutečnost, že se toto ustanovení aplikuje pouze ad hoc, plyne z odst. 1. Podle něj „správce daně může vstupovat do prostor, v nichž se mohou nacházet písemnosti, které obsahují skutečnosti, na něž se podle jiného právního předpisu vztahuje povinnost mlčenlivosti poradce, pouze za přítomnosti poradce, který je povinností mlčenlivosti vázán.“ Vstup do prostor advokáta nebude pravidelnou činností správce daně, spíše naopak.  Z tohoto důvodu požadavek k nahlížení do listin, na něž se může vztahovat povinnost mlčenlivosti, bude spíše nahodilou než běžnou činností správce daně, vysvětlil soud.

Podle NSS je zřejmé, že zákonodárce tak zamýšlel toto ustanovení vztáhnout na tu činnost správce daně, která není činností pravidelnou, prováděnou u všech daňových subjektů.

Kdo musí podávat kontrolní hlášení

Kontrolní hlášení musí od roku 2016 odevzdávat plátci DPH. Nezáleží přitom, zda jde o českého nebo zahraničního podnikatele. Kontrolní hlášení podává dle zákona o DPH každý plátce DPH, který buď uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, přijal zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytl úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění.

Kontrolní hlášení podávají i ti plátci, kteří ve zvláštním režimu pro investiční zlato přijali zprostředkovatelskou službu, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5, uskutečnili dodání investičního zlata osvobozeného od daně, u kterého má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c), nebo investiční zlato vyrobili nebo zlato přeměnili na investiční zlato podle § 92 odst. 7.

Jak vysoké jsou sankce

Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši

  • 1000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
  • 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván,
  • 30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení nebo
  • 50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.

Správce daně dále uloží pokutu do 50 000 Kč plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní, může mu finanční úřad udělit pokutu do výše 500 000 Kč.

Pokuty lze promíjet

Přestože jsou základní pokuty taxativně dané, většinu z nich může finanční úřad odpustit, konkrétně pokuty ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč. Nejnižší pokutu ve výši 1000 Kč sice odpustit nelze, v zákoně však je u této sankce doplněn institut vyloučení vzniku pokuty. V případě pokuty ve výši 1000 Kč je tolerováno jedno pochybení pro daný kalendářní rok. Odpuštění pokut se nicméně dostalo do zákona až později.

Ústavní soud kontrolní hlášení nezrušil

O institutu kontrolního hlášení rozhodoval na konci roku 2016 i Ústavní soud. Dvě dílčí ustanovení sice zrušil, kontrolní hlášení však ponechal.

Psali jsme: Kontrolní hlášení se musí změnit. Čtěte, které části Ústavní soud zrušil 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).